Radek Baborák o sbírce pro muzikanty na volné noze

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Doba „koronavirová“ jako by dala mnoha věcem, skutkům i lidem novou tvář. Není to nic překvapivého. To sebou nese každý takový zvláštní a krizový stav. Dovolte mi, abych se s vámi opět podělil o několik poznatků z pohledu nezávislého muzikanta a zadavatele charitativní sbírky. Tento text je výsledkem nepravidelného, quasi deníkového záznamu a je proto někdy trochu osobní a náladový. Možná, že by mohl vyvolat nějakou polemiku – a to bych byl rád, protože pohledů na stejnou věc může být několik a ten můj rozhodně nemusí být nejrelevantnější.
Radek Baborák (foto Jiří Thyn 2019)

10. března 2020
Veškerá přímá interakce mezi hudebníky a posluchači je přerušena. Zákazy a restrikce mnoha oblastí normálního civilizovaného života jsou na denním pořádku. To vše probíhá zcela bez jakékoli vize nebo snahy o zachování morálního a kulturního povědomí společnosti. A kromě starostí o zdraví a živobytí jsou nejvíce zatíženy naše sociální vazby.

Kalendáře nás všech jsou převráceny naruby. Plány profesní a někdy i osobní můžeme hodit za hlavu a musíme se soustředit na to, jak přežít přísná, drakonická a jen možná opodstatněná opatření. Vyvolaná panika je posilněna dramatickou dikcí politiků i médií.

Dodáváme si odvahu natáčením videí, streamováním koncertů, velmi často sloužících benefičním účelům. Třeba i cvičíme „do šuplíku“, dáváme si různé výzvy a předsevzetí – a takto částečně zůstáváme ve formě.

Mou výzvou a reakcí na zvláštní stav umělecké nicoty se stala sbírka pro kolegy – muzikanty na volné noze. Jejím zadavatelem se stal malý festival, Horn Fest Praha, jehož pilotní ročník jsme spolu s mými studenty a přáteli uvedli v život. Jsem hrdý, že na stoprocentně dobrovolné bázi se nám podařilo v podstatě vše plánované realizovat, i když v alternativní podobě, a souběžně zvládnout nezbytné k vykřesání velkého a ojedinělého charitativního počinu. A jak to celé vzniklo?

8. dubna 2020
Rozběhla se sbírka, a tak tím žiji velmi intenzívně. Bylo to tak náhlé, ale vlastně samozřejmé, že než jsem se nadál, akce byla v plném proudu. Možná je to nějaký zvláštní druh energie, který se aktivuje v krizi.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Tým Horn Festu Praha reprezentuje Daniela Roubíčková, která jako by žila podle hesla „Vždy připravena“. A podpora týmu Men Artu v čele s Danou Syrovou byla tím motorem, který se řítil vpřed ke zdárnému uvedení sbírky na svět rychlostí a energií rychlovlaku Šinkanzen. Po několika týdnech se podařilo vybrat přes jeden milion korun a proběhlo šest vln podpory žadatelům. Začal jsem si uvědomovat řadu nových skutečností o našem profesním hudebním světě. Pro mne byly mnohé překvapivé…

Začnu tím, že jsem s nadšením hleděl, jak se v Německu zvedla až nečekaná solidarita s „volnonohaři“. Okamžitě po uzavření sálů a zastavení běžného kulturního života byl založen fond německých orchestrů, do jehož čela se postavila ministryně kultury a šéfdirigent Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko, který přispěl podstatným finančním darem. Orchestry začaly vyplácet ušlé honoráře výpomocím, i když se plánované koncerty neuskutečnily.

Čekal jsem, co se na tomto poli stane u nás. Něco, co by se výše popsanému mohlo podobat, se nestalo. Tak jsme se do toho vrhli my. A myslím, že chápete, že to byl risk a nikde nebylo psáno, že sbírka bude úspěšná, že se jí podaří trochu pomáhat. Téma „volnonohařů“ společností moc nerezonuje. Spíš vůbec a i někteří profesionální hudebníci měli dojem, že vlastně ani žádné vyloženě OSVČ neznají. Stejně tak mnohé kulturní instituce. Škoda. Vždyť zastřešením renomovaným, tradičním jménem by se řada jednání odehrála na jiné úrovni.

Daniel Barenboim a Radek Baborák (zdroj Donio.cz)

Jako tvář sbírky jsem ale získal velmi silnou a přesvědčivou osobnost. Stal se jím nám všem dobře známý maestro Daniel Barenboim. Netřeba se o něm rozepisovat, přesto si dovolím napsat jeden možná nečekaný postřeh. Je asi jasné, že je to jeden z nejvytíženějších umělců naší doby. Nejen že diriguje, hraje, vede vysokou školu a nadaci, stará se o odkaz mnoha svých souputníků, vždy je otevřen novým nápadům, technologiím. Ale co je výjimečné, on komunikuje svým mobilem tak, že žádná SMS nebo hovor nezůstanou bez odpovědi. A je jedno, jestli mu volá prezident Macron, že potřebuje vstupenky do opery, protože je jinak vyprodáno, nebo kancléřka Merkelová, nebo se ozve s důvěrou student školy a řeší s ním nějakou školní záležitost. Stejně tak zareagoval i nyní. Bezprostředně a okamžitě se k naší české sbírce přihlásil, a to veškerou možnou podporou. Ostatně už jednou českým muzikantům finančně pomohl. V roce 1968, po okupaci, ho oslovil Rafael Kubelík.

Souběžně s tím jsem požádal české a zahraniční dirigenty působící na šéfovských postech v Praze o podporu a sílu jejich hlasu, který by pomohl tomu, aby se o této snaze vědělo. Stali se tak patrony, spolu s řediteli festivalů a orchestrů. Poslali podpůrné vzkazy, natočili podpůrná videa. Některé festivaly se ukázaly opravdovými partnery a přes jejich nezáviděníhodnou situaci nabízejí nové formy pomoci při budoucích koncertech, nebo velmi aktivně poskytly sbírce zviditelňující podporu.

Kontaktoval jsem profesní organizace a nadace, kde se mi dostalo příznivého přijetí, ale jak jsme zjistili, buď jejich právní statut, nebo nemožnost rozhodnout bez správní rady nepřinesla tolik ovoce, kolik jsem si představoval. Za Český olympijský výbor se přidal pan předseda Kejval a následovali další.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na