Smyčcový kvartet č. 2 d moll, který zahájil tento koncert, patří do závěrečného skladatelského období Bedřicha Smetany. Dramaturgicky to byla šťastná volba, protože tento kvartet připomíná svým hudebním vyjádřením a způsobem komponování díla nastupující generace skladatelů (například Leoše Janáčka), kteří se tímto kvartetem inspirovali.
První věta kvarteta začala důrazně a pokračovala jemnou melodií v prvních houslích. Působila jako živý organismus, hudebníci „přednášeli“ s velkým entuziasmem a nasazením. Sálem se linul velmi kultivovaný tón violoncella se znělými basovými a zakulacenými vrchními tóny. Druhou větu odstartovalo pregnantní martelé, poté se ozvala znělá pizzicata. Vyvážený zvuk, pohotovost v dynamice a velmi melodické hraní – to jsou atributy, kterými se může Zemlinského kvarteto charakterizovat. Sólovější prostor získalo violoncello také ve třetí větě, která probíhala v tryskovém tempu a kde se projevily i dobré technické dovednosti hráčů. Na závěr se melodie různě proplétaly, znělá spiccata hravě odskakovala od struny.
Dílo Jana Nováka se od Smetanovy tvorby poslechově lišilo. Trylky postupně využil v každém hlasu spíše jako výrazový prostředek než ozdobu, harmonie se propadala do disonantnějších ploch. První housle vynášely melodii a violoncello končilo větu accelerandem v pizzicatech. V následující větě byly nositelem hlavní melodie housle, zatímco ostatní nástroje hrály pizzicato. Tato část zaujala především svojí efektní dynamikou. Ve třetí větě představovala viola jakési perpetuum mobile, poté nesla melodii. I zde se prolínala pizzicata a uzavřela tak celou skladbu.
Po přestávce zazněl Klavírní kvintet a moll od Vítězslava Nováka, který má svoji jedinečnou atmosféru a specifický zvuk. Hudba představovala jednolitý proud, melodie jednotlivých nástrojů se jako pramínky různě proplétaly. Housle oživily barvu svého zvuku použitím flažoletů, violoncello vyneslo pěkné sólové místo ve svém partu. Následovala druhá věta, která začala smyčcovou melodií v jemném pianissimu v naprosto odlišných barvách, než jaké byly využity doposud. Za zmínku také stojí i určitá měkkost zvuku, která dokreslovala témbr. Hudba se proměnila v příjemnou kantilénu, která připomínala vzdouvající se vlny. Kvinteto bylo po celou dobu skvěle sehrané, což dokazovala i společná vzestupná sekvence trylků prvních houslí a klavíru. Třetí věta působila vřele a evokovala lidovou melodiku. Diváci byli nadšení, po velkém potlesku odměnili hudebníci publikum jednou větou z Dvořákova kvintetu, které velmi dobře kontrastovalo s předchozím dílem a neslo se v duchu čiré radosti.
Český spolek pro komorní hudbu – Zemlinského kvarteto
12. března 2022, 10:30 hodin
Lichtenštejnský palác – Sál Martinů
Program:
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll
Jan Novák: Quadricinium fidium, smyčcový kvartet (1977)
Vítězslav Novák: Klavírní kvintet a moll, op. 12
Účinkující:
Marek Kozák – klavír
Zemlinského kvarteto:
František Souček – 1. housle
Petr Střížek – 2. housle
Petr Holman – viola
Vladimír Fortin – violoncello
