Scénické produkci České mše vánoční Jana Jakuba Ryby v Plzni chyběl obsah a pravá podstata

Divadlo J. K. Tyla připravilo toto vlastní scénické provedení mše již v minulé sezóně v režii Tomáše Ondřeje Pilaře (do konce června 2020 šéf opery DJKT). Hudebně ji nastudoval sbormistr opery DJKT Jakub Zicha. Kvůli koronavirové krizi a uzavřeným divadlům se ale premiéra neuskutečnila. Poprvé uvedl soubor opery inscenaci až v letošním roce v pátek 17. prosince. Hlediště historické budovy Velkého divadla bylo zaplněné do posledního místečka.

První část večera patřila opernímu orchestru Divadla J. K. Tyla v komorním obsazení. Pod taktovkou Jakuba Zichy, který dirigoval od cembala, zazněla Sonata Natalis pro dvě trubky Pavla Josefa Vejvanovského. Sólové party provedli na výborné úrovni František Bayer a Jaroslav Suchan. Následoval Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur Wolfganga Amadea Mozarta. Sólo přednesl koncertní mistr operního orchestru Martin Kos. Díky jeho výbornému provedení sólového partu byl Mozartův koncert skutečným hudebním zážitkem. Martin Kos hrál s nadhledem, s plným pochopením pro Mozarta, s lehkostí a vypracovanou dynamikou. Jasný tón jeho houslí se nesl prostorem Velkého divadla přímo k srdcím posluchačů a ti odměňovali umělce upřímným potleskem po každé větě. Působivé byly precizně provedené kadence amerického houslisty a dirigenta Sama Franca.

Podobná průzračnost však bohužel chyběla hudebnímu nastudování Jakuba Zichy. Že v hledišti usedlo publikum koncertních produkcí nepříliš znalé a aplausem neskrblící, vůbec nevadilo, naopak – zavládla tu příjemná atmosféra bezprostřednosti. Vystoupení Martina Kose se konalo u příležitosti jeho životního jubilea a po skončení mu na jevišti pogratuloval šéf opery Jiří Petrdlík. Mozartův koncert hrál Martin Kos ale jen pro tento večer. Při příštím provedení vánočního programu 26. prosince už budou znít v první polovině večera jiná díla – na programu budou skladby Pavla Josefa Vejvanovského, Girolama Frescobaldiho a pastorela Jakuba Jana Ryby.

V první polovině večera byl orchestr na jevišti, ve druhé půli se přesunul do orchestřiště, což vyžadovalo zásadní přestavbu scény. A je třeba ocenit preciznost a rychlost, s níž ji technika dokázala uskutečnit.

Scénické a hudební provedení České mše vánoční v druhé části večera lze však charakterizovat jako problematické. Operní orchestr DJKT podal technicky spolehlivý výkon, leč ani zde nedokázal Jakub Zicha vylehčit jeho zvuk. Pěvecké party postrádaly detailnější vypracování frází, ušlechtilý zvuk nestačil – silně vadila velmi malá srozumitelnost textu jak u sólistů, tak i u operního sboru. Tomu nebylo po celý večer rozumět téměř nic, dětskému sboru DJKT se vedlo jen o něco lépe. Varhanní intermezza zněla z nahrávky, přesvědčivě provedená varhaníkem a regenschorim katedrály sv. Bartoloměje Alešem Noskem.

Sporná je celková koncepce tohoto scénického provedení, jehož součástí jsou i projekce. Tomáš Ondřej Pilař rozdělil čtyři sólové party mezi osm pěvců – sopranistky Radku Sehnoutkovou a Ivanu Šakovou, dvě altistky Ivanu Klimentovou a Janu Pioreckou, dva tenoristy Tomáše Kořínka a Amira Khana a dva basisty Jana Hnyka a Dalibora Tolaše. To mu umožnilo vytvořit osm postav – k těm známým z textu Rybovy České mše vánoční tak přibyly ještě další postavy s různou mírou zpěvního partu, které se pak objevovaly nahodile na jevišti. Mimo jiné jimi byly postavy Jakuba Jana Ryby a jeho manželky v podání Tomáše Kořínka a Ivany Klimentové.

Především však zcela nesmyslně rozdělil původně kompaktní dílo dodanými texty českého básníka, překladatele a grafika Bohuslava Reyneka, které do díla nepatří a v jeho provedení nemají co dělat. Ačkoli měly tyto texty vánoční ráz, svým charakterem nekorespondovaly s Rybovou mší z roku 1796 jak z literárního hlediska, tak obsahově. Vyznívaly pochmurně a unyle. Jejich zařazení mělo jediný výsledek – zbortila se stavba Rybova díla a byl zásadním způsobem narušen celý jeho charakter. Nepomohlo ani to, že je svým charismatickým hlasem namluvil přední člen činohry Pavel Pavlovský. Nahrávka zněla z reproduktorů tak špatně, že jednotlivá slova splývala a působila rušivě.

Některé pasáže mše se odehrávaly na forbíně před oponou, jiné na prázdném jevišti orámovaném jen spuštěnými dekoracemi z inscenace opery Jakub Jan Ryba od Miroslava Kubičky, kterou mělo v minulých letech DJKT na repertoáru (premiéra říjen 2017). Zdvojení partů a vytvoření nových postav mělo zřejmě podpořit dějovost, ale vneslo na jeviště jen chaos. Tím spíše, že někteří sólisté během večera museli stihnout i dvě různé role. Jakub Jan Ryba, ztvárněný Tomášem Kořínkem, po celou dobu svého pobytu na scéně psal – patrně komponoval mši, která se na jevišti odehrávala.

Soudě podle první projekce situoval celý děj Tomáš Ondřej Pilař na dobový český venkov, hustě zasypaný sněhem. Po zbytek večera však už nebylo po sněžení a zimní iluzi ani stopy, což bylo vlastně v pořádku – v zaváté krajině se stádo obřích ovcí do chléva zahání opravdu těžko. Nelogické akce přicházely jedna za druhou. A jestliže je něco spojovalo, pak zjevná snaha po povrchním efektu. Je zbytečné se o všech zmiňovat, ale ta hlavní jako by mimoděk charakterizovala celé toto provedení – lidé spěchají za nemluvňátkem, přinášejí k jesličkám dary (mimo jiné i velké, velmi nepoeticky vyhlížející sele), na horizontu jeviště se objevují dokonce už i tři králové s kometou na tyčce, ale jesličky jsou pořád prázdné. Ježíšek nikde! Hodně akcí, něco málo dýmu, projekce, z nichž se už stává otřepané klišé, dětský sbor mávající větvičkami s červenými bobulemi, které vidíme v každé prodejně s vánočními dekoracemi, sbor i sólisté pohupující se mimo rytmus hudby v robotických pozicích jakožto reakce na projekci pohyblivého betlému, ale přitom to hlavní – Jezulátko – chybí! Až v samém závěru je přináší jakási žena oblečená v bílém, snad Marie. Položí ho do jesliček a nezúčastněně odstoupí stranou k osobě, která má být patrně Josefem. Oba zanikají v davu a není patrná jediná známka toho, že by dítě patřilo k nim a měli k němu a k sobě navzájem jakýkoliv vztah. Spíš to vypadá, že jesličky jsou historicky prvním babyboxem. Přesvědčivé vyjádření vztahů mezi lidmi citelně chybí a sebeusilovnější mávání ani hemžení postav je nemůže nahradit. Žádná svatá rodina, žádný idylický vánoční obraz, žádná bezprostřednost. A celou tu slávu korunuje velký anděl a obří kolo se žárovkami, které se v závěrečném výjevu spouští z provaziště. Jestliže vzniká nějaká iluze, pak je to iluze pouťové atrakce. Tak jako chybělo jezulátko, chybí celé produkci obsah a její pravá podstata.

Tištěný program večera, pod jehož přípravou není nikdo podepsán, je nedostačující. Obsahuje sice fundovaný krátký text dramaturga Zbyňka Brabce, ale chybí v něm jména sólistů na trubku v koncertu Pavla Josefa Vejvanovského i jméno varhaníka. Není zde ani slovo o textech vložených do Rybovy mše, ani jméno jejich autora. Chybí i jméno recitátora. Tyto informace nejsou umístěny ani na webových stránkách divadla. Program první části představení byl k dispozici jen na volně vloženém listu.

Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby je dílo, které skutečně oslovuje publikum ještě dříve než zazní, a hned tak něco nenahlodá vnitřní sounáležitost posluchačů s ním. To se projevilo i v aplausu diváků po skončení páteční premiéry této produkce, ačkoli se s Jakubem Janem Rybou zcela minula. Rybova mše není opera, nemá v sobě pompéznost, ale přirozenou prostotu, čistotu, jednoduchost, upřímnost. V Plzni toto své kouzlo ztratila. Snad budeme letos v amatérských kostelních produkcích prožívat s tímto dílem více radosti.

Skutečným a nesporným vrcholem pátečního večera v DJKT bylo vystoupení Martina Kose. Jeho výkon mu suverénně vévodil svou kultivovaností, precizností a hudebností. Škoda, že jej jako sólového hráče neslýcháme častěji. Radost z hudby přinesl v pátek do Velkého divadla jen on.

Česká mše vánoční
17. prosince 2021, 19:00 hodin
Velké divadlo, Plzeň

Program:
Pavel Josef Vejvanovský: Sonata Natalis
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro housle č. 3 G dur, K. 216
Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční

Účinkující:
František Bayer – trumpeta
Jaroslav Suchan – trumpeta
Martin Kos – housle
Radka Sehnoutková – soprán
Ivana Šaková – soprán
Ivana Klimentová – alt
Jana Piorecká – alt
Tomáš Kořínek – tenor
Amir Khan – tenor
Jan Hnyk – bas
Dalibor Tolaš – bas
Orchestr opery Divadla J. K. Tyla
Sbor opery Divadla J. K. Tyla
Dětský sbor opery J. K. Tyla
Jakub Zicha – dirigent