Sedmý ročník Festivalu tanečních filmů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Ve dnech 3.–5. června 2021 se v pražském kině Světozor konal již sedmý ročník Festivalu tanečních filmů. Do soutěže se z celého světa přihlásilo přes 1500 děl do délky 15 minut, z nichž odborná porota složená z ředitelky festivalu Jany Návratové, režisérky Ally Kovgan a tanečníka a choreografa Jiřího Bartovance vybrala jednatřicet finalistů. Kromě soutěžních bloků byly uvedeny též speciální večerní programy zaměřené např. na českou tanečně filmovou tvorbu nebo to nejlepší, co za poslední roky na poli tance pro kameru vzniklo.

Režisérka Tereza Vejvodová a producentka Anneta Furdecká (foto Aleš Král)

Soutěžní část festivalu byla rozdělena do tří podvečerů, během nichž mohli diváci ve dvou malých sálech Světozoru zhlédnout snímky, z nichž sami vybírali budoucího držitele či držitelku Ceny diváků. Tu si stejně jako cenu pro nejlepší snímek vysloužilo české dílo Delimitation režisérky Terezy Vejvodové. Její dílo sleduje hrdinku, tanečnici Markétu Jandovou, v hledání bytu napříč velkým, odosobněným městem. Z obydlí se tak stává paralela k hledání správného životního partnera, ukazuje, že místo, kde žijeme, potřebuje něco více než jen spotřebiče kategorie A+ nebo supermarket v docházkové vzdálenosti. S oním místem potřebujeme souznít, musí mít atmosféru, musíme s ním být schopni do určité míry komunikovat. Vejvodové se velmi dobře daří vtahovat diváka do svého světa, nahlížet jej skrze její perspektivu a díky Jandové sami chcete dýchat s hlavní hrdinkou, chápat její pohnutky a spolu s ní objevovat vnitřní křehkost.

Jandová se objevila i v Oměji režisérky Jany Stárkové, který celý festival otevíral a v němž městem protančili mladý muž a dívka, jejichž cesty se však nikdy nestřetly, jen na moment přiblížily.

Českou tvorbu zastupovalo v soutěži hned pět filmů. Fibonacci Tomáše Hubáčka, které si odneslo speciální ocenění poroty, sledovalo otevřenou krajinou polí a luk běžící skupinu lidí, jednotlivé kapitoly (pojmenované dle počtu záběrů) se postupně zkracovaly, až nakonec myslivec sedící na posedu vše ukončil jediným výstřelem z pušky. Exteriéry a jejich záběry působily velmi efektně, osobně jsem se však někde v hloubi duše nemohla zbavit dojmu, že sleduji agitku proti lovu současně s reklamou na přespolní běh. Což možná způsobil jeden z předcházejících filmů Anne Jammet Sadaf, který byl naopak reklamou na rovné příležitosti ve sportu a umění pro všechny (skrze boxující dívku iránského původu a tančící děvče) – včetně proklamačního hesla v závěru.

Jestliže bychom o Fibonacci mohli uvažovat jako o boji proti lovné sezóně, Divided We Scroll Klaase Diersmanna sáhlo po mnohem prvoplánovějším tématu. Telefony jsou zlé, vysávají z nás duši, dělají z nás odosobněné, emočně vyprázdněné asociály, kteří jsou závislí na světle jejich displejů. Kolikrát už jsme to slyšeli…?

O čem jsme rovněž v posledních měsících párkrát slyšeli, a ještě zřejmě jednou dvakrát uslyšíme, je koronavirová situace, zanechávající za sebou prázdné divadelní sály a umělce bez práce, jistot a smyslu života. Choreografka Maxine Doyle vytvořila drobné sólo pro Willa Thompsona 2020 vision, v němž se tanečník skrze opuštěné řady židlí v hledišti prodírá na scénu, aby nakonec světla v sále zhasla a režisér Jake Polonsky ukázal výjevy z restaurací, ulic, chrámů, barů… Cynicky by se chtělo dodat, že k dokonalosti chybí už jen ony westernové chomáče suché trávy kutálející se na pozadí.

Petra Tejnorová připravila spolu s tanečnicí a choreografkou Terezou Ondrovou intimní dokument In be-tween – a video-essay. Silnou stránkou filmu byla především Ondrová, která provázela celý záznam svým vyprávěním, zamýšlením se nad situací, ve které se ocitla, popisováním pocitů a nechala nahlédnout do mimořádného tvůrčího procesu, jenž provázel vznik tanečního kusu In be-tween, na jehož choreografii se podílela spolu s kolegyní Francescou Foscarini a mladou tanečnicí Anitou Zordan.

Druhým dokumentem byla Chanel, Sharing all my colours with you od Arjena Schotela. Film sledoval vyprávění mladé, ze Surinamu pocházející černošské tanečnice a choreografky Chanel Vyent působící v Nizozemí. V rámci žánru se jednalo jistě o řemeslně dobře zpracovanou biografii, v okolní spoustě zcela jinak zaměřených a odlišně vyprávějících snímků však příliš nezaujala.

Režisér Marek Partyš poté natočil choreografii Sylvy Šafkové Through Glass, v níž se představili členové 420PEOPLE Václav Kuneš, Simona Machovičová a Francesca Amante. Natáčelo se v prostorách Nové scény ND, ve starém autobuse i přírodních scenériích, kamera si hrála s úhly pohledu, odrazy a zrcadlením, tím nejzajímavějším byl však stále pohyb a samotná taneční choreografie, která by bez problému obstála i na divadelním jevišti.

Nejrůznějšími pohledy kamery a možnostmi a kouzly filmového záznamu, jako je zpomalování pohybů, jejich násobení a replikace se projevovaly i miniatury BubbleGum Ryana Renshawa, točící se okolo nevycválaného britského výrostka, nebo To the dust Cary Urban v hlavní roli s gymnastou předvádějícím své triky v pískovcové jeskyni. Uměleckého přesahu jako Through Glass však zdaleka nedosáhly.

Do kategorie kýč jako bič spadalo poté (naštěstí) kratičké Axis Mundi Patricka Focha se dvěma akrobatkami na svislé tyči na pozadí vrcholků velehor, vycházejícího slunce a valících se mračen, vše doplněno sopránovým Květinovým duetem z Delibesovy Lakmé, aby snad nemohlo být pochyb.

Totožný hudební doprovod si vybral Tero Peltoniemi pro svou Mudlove. Černobílý film o dvojici, co se do sebe na první pohled zamiluje v kavárně a poté nám v rozbahněném ringu, s hecujícími, proti sobě je poštvávajícími trenéry v podobě jejich nejlepších přátel (kteří, ano, hádáte správně, skončí v závěru spolu, což ponechávám bez komentáře) skrze metaforu křečovitou tak, že sami cítíte akutní nedostatek magnézia, ukazují, že láska je boj. Odmítám věřit, že by bývalo bylo mohlo být dílo zamýšleno vážně, k označení za ironickou nadsázku mu však bolestně chyběl pořádný nebo vlastně jakýkoli humor.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments