Smí operní režie opravdu všechno?

V polemice Mojmíra Weimanna s Václavem Věžníkem (poznámka redakce: text Mojmíra Weimanna najdete zde, text Václava Věžníka zde) zní poslední odstavec takto: „Režisér se stal spolutvůrcem představení. Je jím se všemi riziky, které to přináší. V žádném případě není možné jeho tvorbu svázat nějakými regulemi. Základní otázkou není umění versus právo. Tvůrce, v daném případě režisér, musí mít svobodné právo na to, vyslovit a realizovat svůj názor se všemi riziky, jež to přináší.“Tento názor je pro mne novinkou. Vždycky jsem myslel, že tvůrcem opery je hudební skladatel (opera je totiž v prvé řadě hudební dílo), který ji vytvořil s pomocí libretisty, někdy i bez něho (Janáček, Martinů). Měl jsem za to, že ti, kdo toto dílo uvádějí v život (dirigent, hudebníci, zpěváci, výtvarníci, režiséři), jsou interpreti, jejichž úkolem a ctí je sloužit dílu tak, aby co nejvěrněji vyjádřili jeho ideje a příběhy co nejkvalitnějšími uměleckými prostředky. Teď se dovídám, že přibyl další tvůrce, který sice nic nevytvořil, ale má právo na všechno. Nenamítejte mi, že i dirigent někdy dělá retuše, eventuálně škrty. Nikdy nezasahuje do smyslu díla. Je totiž interpretem, a dobře a věrně interpretovat partituru není málo. Ale je to málo pro nového spolutvůrce. Ten přece musí všem kritikům dokázat, že něco tvůrčího přinesl, že musí pomoci dílu nějakého obyčejného muzikanta, který neměl tuchy o současném moderním divadle. A protože „musí mít právo vyslovit a realizovat svůj názor se všemi riziky”, tak jsme svědky těch nesmyslů, které se po německém vzoru začínají šířit po našich operních scénách. Operní režisér nemá právo měnit smysl díla, které nevytvořil.

Uvedu jeden příklad: všichni známe zajisté Dvořákovu Rusalku, dílo zralého Mistra, na poetické Kvapilovo libreto. Znáte-li Rusalku opravdu dobře, žasnete, jak hudebními prostředky skladatel dokonale vyjádřil charaktery jednotlivých postav, a to vše v logickém proudu hudební linie. Tak Ježibaba nejen dle libreta, ale zcela i hudbou je charakterizována ne jako zlomocná kouzelnice, ale spíš jako lidová kořenářka, za kterou se chodí pro radu a která má veliký smysl pro humor. A tato babka, která ve třetím jednání žertuje s kuchtíkem a Hajným, v jedné inscenaci nožem ubodá a zavraždí kuchtíka. A při tom hudba je o něčem jiném. No to je pro mě zločin proti tvůrci. A to proto, že „režisér musí mít právo realizovat svůj názor se všemi riziky.“

Aby bylo jasno: já neberu režisérům právo dobře, neotřele interpretovat dílo, ale ať dbají na to, aby vytvořili ostatním interpretům podmínky, kdy mohou optimálně  splnit svůj úkol. Ať se to komu líbí, nebo ne, ale v opeře zůstane nejdůležitější výkon hlavních sólistů, jejich krásný zpěv, věrohodný vztah a všechny emoce, jejich ztotožnění se s postavou , boj s ješitností atd. a je úplně jedno, jestli dveře budou vpravo nebo vlevo (věrohodněji  bude působit historická věrnost), a mohou třeba přijet na motorce, pokud režisér chce osvěžit scénu a dokázat, že má tvůrčí nápady. Ale ať proboha nemění smysl díla! Pokud ovšem režisér nemůže odolat tvůrčímu puzení, doporučuji, aby vyhledal umělecky spřízněného skladatele a vytvořili nové dílo, kde bude dovoleno všechno, protože budou oba tvůrci a nebudou muset mít ohledy na starou operní veteš a na staromilce, kteří je pořád nechápou. Zdá se mi velice podivné, že zatímco hudebníci vehementně usilují o takzvanou poučenou interpretaci, hrají na historické nástroje, aby docílili autentický zvuk a dobovou interpretační praxi, režie jde ze zásady opačným směrem, vše musí být v současnosti, ať jsou to postavy antické nebo mythologické, i vězeňský lágr z Mrtvého domu musí být v hotelovém apartmá. Že to často jde proti dialogům a logice? Co na tom, požadavek logiky je stará veteš, to už je dávno za námi. Ale věřte, milí tvůrci režiséři, že pokud se vám podaří operu pohřbít, že ona zase vstane a díla Mozarta, Rossiniho, Verdiho, Pucciniho, Čajkovského, Dvořáka a mnoha dalších se budou hrát (nejraději koncertně) v době, kdy na nás interprety ani na vás –  tvůrce – nikdo nevzpomene.

Autor je dlouholetým sólistou Janáčkovy opery v Brně
Ilustrační foto archiv