AUDIO: Svěží, moderní, elegantní opera…

  1. 1
  2. 2

Třetí akt – tentokrát o více než deset let později – nás zavádí do auly konzervatoře, kde studenti zkoušejí novou operu z pera profesora Živného. Napjatě očekávají, že autor předloží poslední dějství, které dílu zatím schází. Na jejich prosby vykládá Živný, že hlavní postavu díla dobře zná, přemítá o umělecké tvorbě i o základních aspektech lidského života. Zjišťujeme, že operu napsal sám o sobě a že poslední dějství, které dosud chybělo, se právě odehrává…

V hledišti divadla a mezi diskutujícím diváky jsme zaslechli různorodé názory. Mluvilo se o geniální hudbě a chabém libretu, které strhává dílo do umělecké nicoty, mluvilo se o surreálnosti celého příběhu, o tom, že Osud je napsán záměrně a cíleně tak, že samotné jeho postavy jsou na rozpacích, co mluvit a jak jednat. O tom, jak si často hýčkáme jednu jedinou věc jako domnělý vrchol našeho života a nedokážeme se jí odříci. Mluvilo se o pomezí, kdy aktéři sami nevědí, jestli se ve třetím dějství na operu ještě dívají, nebo už v ní hrají. A došlo samozřejmě i na srovnávání s někdejší pražskou inscenací Roberta Wilsona, s přidanou postavou Osudu – Fatum v podání Soni Červené, která v Ostravě nechyběla mezi premiérovými diváky…

Čtenářům našeho portálu nebudeme nic z toho podsouvat. Navíc o Osudu i ostravské produkci již bylo mnoho napsáno, na Opeře Plus i jinde. Poslechněte si naše audiozáběry a svůj obrázek si udělejte osobně. Buď v ostravském Divadla Antonína Dvořáka, kde vás navíc před každým představením čeká dramaturgický úvod, nebo v Brně, kde ostravský tým uvede Osud ve druhé polovině listopadu jako součást festivalu Janáček Brno 2018.

 

Režisér Jiří Nekvasil hovoří o nastudování Janáčkovy opery Osud v NDMS:

Dramaturgyně Eva Mikulášková hovoří o autobiografických stopách v Janáčkově Osudu a o trojici hlavních postav:

  1. 1
  2. 2