Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (22)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Deníky o hudbě (3)


8. října 1971 Moskva
Mozart: Variace g moll pro housle a klavír, Stravinskij: Koncertantní duo pro housle a klavír.
Oleg Kagan a Lisa Leonskaja
Dnes nás jako duo přijeli obšťastnit Oleg a Lisa. Je zajímavé slyšet díla, která člověk nezná, v dobré a poctivé interpretaci. Tu jejich vítám, umějí dobře číst noty. Citát Kurta Sanderlinga o mně: „Neumí jen dobře hrát, umí taky číst noty…“ Poslední dobou se s těmito mladými hudebníky vídám často a je mi v jejich společnosti dobře. Jednou si možná s Olegem Kaganem zahraju, ale budeme muset nejdřív hodně pracovat (zavazuje mě spolupráce s Davidem Oistrachem…). Mozartovy variace jsou klasicky autentické. Stravinského skladba je jako vždycky dokonalá a křišťálově čistá.

24. října. Nahrávka
Bach: Anglická suita č. 3 g moll. S. R.
Velmi stará nahrávka, technicky jistě překonaná; já však takovým věcem vůbec nerozumím a jsou mi úplně lhostejné. Je-li nějaké dílo korektně zahráno, nemůže stav nahrávací techniky vadit. Dnes se však zdá, že mnozí posluchači  přikládají technické kvalitě velkou důležitost. Myslím, že je to proto, že jí rozumí lépe než hudbě. Nejsou prostě schopni vnímat skutečný obsah nějaké interpretace. Zrcadlem tohoto století je stroj a technika. Lidé se ještě více vzdálili přírodě a skutečným lidským pocitům… a sami se postupně stávají stroji. (Jak brilantně a humorně to ukázal Prokofjev ve své 6. sonátě!) Podle mého není tahle nahrávka Anglické suity špatná. Vzpomínám si na ohromné nadšení, s jakým jsem se ji učil.

Ve stejné době jsem hrál také Italský koncert, Capriccio na odjezd milovaného bratra, 4. a 5. sonátu. Zabýval jsem se tehdy velmi vážně „galantním“ Bachem, který pro mě byl na hraní mnohem obtížnější než „vážný“ (Dobře temperovaný klavír). Možná by nebylo špatné tohoto skladatele zase trochu cvičit. Je koneckonců „alfou i omegou“ vší hudby (mezi námi, s tou „omegou“ nejsem zcela srozuměn). Anglická suita g moll je nepřekonatelná svou vyvážeností a krásou.

24. prosince, Paříž, Notre Dame
Bach: Preludium a fuga Es dur, Marcel Dupré: ? Pierre Cochereau – varhany
Vánoční večer s Ninočkou v pařížské Notre Dame. Moc jsme se na to těšili, a pak?… Bylo to strašlivé zklamání. Pařížané používají svou katedrálu k promenování. Při této vzácné příležitosti se hlasitě bavili, běhali s rámusem kolem, chovali se naprosto nevhodně, nebrali ani nejmenší ohled na ty, kteří přišli proto, aby slyšeli chrámový koncert. Byli jsme hluboce zklamáni a rozhněváni na chování Francouzů, kteří jsou přece považováni za vzdělaný a inteligentní národ. Sledovat hudbu vůbec nebylo možné; nebyla zkrátka slyšet. A to v tomto městě, v této nádherné katedrále, v této zemi umění! Taková ostuda!!! Šli jsme pryč. Slavnostní nálada se v noční Paříži nedostavila.1. ledna 1972, Nový rok. Moskva
Bach: Toccata, adagio a fuga C dur. Helmut Walcha – varhany
Je to podruhé, co slyším tohle absolutně geniální dílo, teď na začátku roku 1972. Už je to poměrně staré dílo. Kéž není nikdy zapomenuto (to říkám všem, nejen varhaníkům).

8. a 9. Ledna
Bach: Vánoční oratorium (6 částí)
Nikdo z těch, kdo byli pozváni na tyto dva večery, na ně nezapomene, jak doufám, především na hudbu, kterou jsme už při oslavě vánoc tolikrát slyšeli. Není to nádhera, ta tónina D dur?

7. ledna. Velký sál konzervatoře.
Mahler: 4. symfonie. Dirigent Kiril Kondrašin, Galina Pisarenko – soprán
Je to dílo komponované s vybraným vkusem, a kolik původního do něj Mahler vložil! Panteismus 3. věty, jeho humanismus bez arogance, humor, naivní a zbožný text. Všechno se to k sobě hodí.

13. ledna. Nahrávka
Brahms: Krásná Magelona (15 romancí). D. Fischer-Dieskau a S. R.
Vzpomínám si na všechnu tu práci, jakou jsme s tímto cyklem měli; nebylo to jednoduché. Dietrich trval na každém vokálu a na každé konsonantě, často to vadilo volnému toku hudby a já si na to nemohl zvyknout. Ta nahrávka je velmi úspěšná, ale já ji nijak zvlášť rád nemám, ostatně ani… dílo. Benjamin Britten prý nemá k Brahmsovi žádný vztah, ani k Beethovenovi. To je příliš!

27. ledna. Velký sál konzervatoře
Leningradští filharmonikové
Šostakovič: 6. symfonie, Stravinskij: Apollon Musagète, Čajkovskij: Francesca da Rimini. Dirigent Jevgenij Mravinskij
Dlouho jsme čekali, než přijede do Moskvy Jevgenij Alexandrovič se svým orchestrem. Jevgenij Mravinskij je nepochybně náš nejlepší dirigent; bylo to jasné hned po dirigentské soutěži, která se konala v Moskvě koncem třicátých let. Vzpomínám si na jeho provedení Lisztových Preludií, všichni konkurenti tehdy vedle něj vybledli (mezi jiným Rachlin, který ze sebe vydal to nejlepší, i Ivanov, který měl jediný skutečný úspěch s předehrou Romeo a Julie). Mravinskij a Šostakovič jsou pro sebe jako stvořeni (tak jako R. Strauss a Hofmannsthal). Je radost zase slyšet 6. symfonii v této nesrovnatelné a ohromující interpretaci! Potom Stravinského Apollon, provedený se vzácnou elegancí a klasickou přísností. Čajkovskij (kterého jsem už slyšel z desky) nebyl vůbec dobrý. Orchestr hřmotil, ale hudbu nepochopil; dojem zklamal. Je to ovšem dílo krásy, která mate… (myslím, že za to Jurij Alexandrovič nemohl). Mravinskij vypadá unavený a velmi zestárl… Ani on neměl snadný život.6. února. Nahrávka
Bartók: Hudba pro smyčce, bicí a celestu, Podivuhodný mandarín
V těchto dvou skladbách je Bartók v celé své velikosti. Jsou svým způsobem jedinečná. Nedá se to vyložit. Jinak je mi Bartók celkem cizí (právě tak jako maďarština), tady ale skládám zbraně a díky sedmému smyslu mu rozumím: donutí jednoho, aby se podrobil jeho hudbě.

10. února. Nahrávka
Mozart: Kvintet Es dur KV 452 pro klavír a dechy. Filadelfský dechový soubor a Rudolf Serkin
Je to nádherný kvintet, a američtí hudebníci ho hrají bezvadně, živě a skutečně mozartovsky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář