Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (33)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (14) 

5. 12. 1976. Florencie. Teatro communale 
Šostakovič: 5. symfonie, Riccardo Muti
Muti se zase v Šostakovičově 5. symfonii ukázal v nejlepším světle. Slyšeli jsme ji tak, jak byla napsána, a byl to obrovský úspěch. Mezi italskými dirigenty je vidět jakýsi konkurenční boj. Kdo je lepší, Muti nebo Abbado? Mám dojem, že se do toho soutěžení dali sami. Já tohle nemám rád a myslím, že to s uměním nemá nic společného. Možná je to ale prostředek k tomu, jak v hudební interpretaci dosáhnout pokroku, i když podle mého názoru to nemá význam. K čemu taková srovnávání?17. 12. Varšava. Lidová opera
Moniuszko: Halka. Halka: Hanna Lisowska, dirigent Antoni Wicherek
V mládí jsem hrál tuhle operu z klavírního výtahu a jednou jsem ji slyšel ve Velkém divadle (zpívala Krugliková). To dílo je mi svým způsobem sympatické a jeho antikvárnost mi nevadí. Varšavské představení je tradiční, obyčejné a málo nápadité. Změny na konci jsou hrozné a je to tendenční idiotství. Představitelka Halky (polská „hvězda“) není dost tragická. Je jen sladká a… proč má tak krátké rukávy? Aby člověk mohl obdivovat, že má hezké paže?

19. 12. Brest (Bělorusko). Televizní přenos z Velkého sálu Moskevské konzervatoře
Beethoven: Sonáta f moll op. 2 č. 1, S. R.
Jsem rozhodně proti televizním záznamům (s výjimkou skutečných filmů); proto mě poslech téhle sonáty nechal úplně chladným (a bohužel i vizuální složka). Obraz při poslechu ruší a ke koukání tu není nic zajímavého. Je to docela normální, dělat nějakou práci a dodělat ji pořádně do konce.

24. 12. Štědrý večer. Pod rozsvíceným stromečkem, nahrávka
Schubert: Impromptu As dur op. 142 č. 2, S. R.
Patrně je to jediná moje nahrávka, která mi nekazí náladu a se kterou jsem zcela srozuměn. Myslím, že tohle impromptu se musí hrát právě takto.

1. 1. 1977. Novoroční večer. Po poslechu nahrávky s výňatky ze Shakespearova Jindřicha IV. v přednesu Borise Pasternaka
Beethoven: Symfonie č. 1 C dur op. 21, dirigent Wilhelm Furtwängler
Beethovenova První symfonie se na hudební zahájení Nového roku ideálně hodí. Je to opravdový dar. Bylo by zajímavé zvážit po poslechu reakce všech posluchačů a vyvodit z toho závěr. Ale to je věc fyziky a medicíny.

2. 1. Nahrávka
Liszt: Fantazie na uherské lidové melodie (Koncert v Budapešti), dirigent János Ferencsik. Funérailles (Koncert v Budapešti), Sonáta h moll (Carnegie Hall, New York 1965), S. R.
Všechny chyby a technické nedostatky (šum, praskání atd.) mě vůbec neruší, když cítím, že je hudba dobře zahrána, a podaří se mi zachytit její náladu. A to je případ téhle nahrávky. Je vzdor všemu podařená a já jsem (s prominutím) na ni skoro hrdý. Vždycky, když ji slyším, těším se z ní; ale neměla by se přirozeně poslouchat příliš často, desce by to nedělalo dobře, ta má také své nálady.4. 1. Pro přátele, nahrávka
Liszt: Funérailles, Sonáta h moll, Fantazie na uherské lidové melodie, S. R.
A přece jsem to nevydržel, abych si tuhle lisztovskou desku neposlechl znovu.

5.1. Pro jiné přátele
Liszt: Funérailles, Sonáta h moll, Fantazie na uherské lidové melodie, S. R.
Musel jsem tu desku přehrát přátelům ještě jednou a slyšet, co tomu budou říkat oni. Je to samosebou nesmyslné počínání, ale copak nepatří k lidské přirozenosti také sebezalíbení? Slova chvály ve mně ovšem vždycky vyvolávají negativní reakci a pak se snažím najít něco, co se mi nepovedlo.

7. 1. Nahrávka
Franck: Džinové, S. R. a Kiril Kondrašin; Preludium, chorál a fuga, S. R.; Pfitzner: Palestrina (1. dějství), Gedda, Fischer-Dieskau, dirigent R. Kubelík
Je to skutečně zdařilá nahrávka a mám ji rád, jako ostatně Francka vůbec. Preludium, chorál a fugu jsem slyšel strašně dávno v Oděse v sále Burzy na recitálu Egona Petriho. Šíleně jsem se do toho díla zamiloval a hned jsem se rozhodl, že ho budu hrát (a to jsem tenkrát neměl nejmenší vyhlídku na sólistickou kariéru). První dějství Palestriny je z tohoto hudebního dramatu nejsilnější. Chápu, proč si Richard Strauss takového vážného rivala nijak zvlášť nevážil.

15. 1. Nahrávka
Berg: Komorní koncert, Ivan Štraus – housle, Zdeněk Kožina – klavír, dirigent Libor Pešek
Zase jedna relativně uspokojivá interpretace Bergova Komorního koncertu. Moc lidí určitě tuhle nahrávku neuslyší, přes její kvality a (profesionální) poctivost. Naše nahrávka s Olegem Kaganem a Nikolajevským byla jednoduše vyřazena z katalogu (přestože dostala od kritiky pět hvězdiček). Jistě proto, že ji nikdo nekupoval.

20. 1. Nahrávka
Schumann: Symfonické etudy, S. R. na festivalu v Dubrovníku
Díla takového rozsahu jsou neodvratně postižena mnohou nedokonalostí, když jsou natáčena při koncertu, nedokonalostmi, které pak na člověku lpí jako skvrny hanby a zatěžují mu svědomí… a to i tehdy, když se koncert sám skvěle podařil a zapůsobil.

27. 1. Nahrávka
Marlen Dietrich v Londýně
Jí se vždycky podaří vytvořit atmosféru. Je to personifikovaný půvab a vkus. V jejím žánru vrchol.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na