Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (39)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (20)

31. 3. 1981 Velký sál konzervatoře
Grieg: Peer Gynt (1. suita), Devět písní (orchestrace Jevgenij Světlanov), Norské tance a Pochod ze scénické hudby k Sigurdu Jorsalfarovi, Galina Pisarenko – zpěv, dirigent Jevgenij Světlanov
Světlanov je talentovaný hudebník, inteligentní člověk a výtečný dirigent. Nadto dobrý klavírista a miluje komorní hudbu. Griegovy písně, které Pisarenko zpívala s velkým úspěchem, skvěle zinstrumentoval. Ale nedokážu pochopit, co ho k tomu vedlo. To je ta věčná mánie chtít ukázat, že s orchestrem zní všechno líp, mánie, kterou trpí skoro všichni dirigenti (dokonce i takový Jevgenij Mravinskij chtěl „dirigovat“ Lisztovu Sonátu). Mnozí se shodují v názoru, že se dají Obrázky z výstavy poslouchat jen v orchestrální verzi. Považuju to za strašlivý omyl. Dílo se musí vždycky hrát v původní podobě, jinak ztrácí na autentičnosti. Něco jiného je, pochází-li přepracování od samotného skladatele, ale cizí ruka je vždycky na nepatřičném místě. Světlanov je také skladatel, ale tahle jeho činnost nebyla korunována úspěchem, vzdor všem snahám. Také si o sobě dost myslí… Ať je tomu jakkoli, dnešní koncert byl velmi přesvědčivý. Musím však přiznat, že jakkoli mám Griega rád, k Pochodu ze Sigurda Jorfasala nechovám žádné zvláštní sympatie.23. a 24. 4. (Zelený čtvrtek a Velký pátek), nahrávky 
Bach: Matoušovy pašije. Dietrich Fischer-Dieskau, Peter Pears, Elisabeth Schwarzkopf, Christa Ludwig, Nicolai Gedda, Walter Berry, dirigent Otto Klepmerer
Velká tradice. S Klempererem to není nikdy lehké. Je to, jako by byl člověk nucen šlapat pěšky na věž v Pise, váhat a přemýšlet o každém kroku… Než konečně uzří hvězdné nebe. Abychom se vrátili k tradici, bylo by dobré, ji víc pěstovat. Nuže, děláme to jednou za rok. Podle kalendáře. Ale kdyby to nebylo takhle zařízeno, udělalo by si lidstvo čas a mělo chuť se pozvednout k takovým výšinám častěji? Všichni jsou tak zaměstnaní a k tomu tak milují prázdné žvanění, že nezmlknou, dokud je k tomu člověk nedonutí. Proto musíme děkovat Bohu, že nám dal kalendář, abychom se snažili se mu přizpůsobit. Kdo nedokáže chápat krásu takové tradice a krásu takovéhle hudby, ucítí přesto po takových okamžicích uspokojení (i když pasivně) z uskutečněného zázraku a alespoň nějakou dobu s ním setrvá v harmonii. Jsme vděčni velkým umělcům této nahrávky za bohatství, kterým nás obdařili.

10. 6. nahrávka z Tbilisi
Prokofjev: Sonáta č. 6 A dur, op. 82. Ivo Pogorelich
Před nějakou dobou nás navštívila jedna „dáma“ z Tbilisi. Přinesla fotografie S. Paradžanova a Lili Brikové a nahrávku svého muže Iva Pogoreliche. Na obalu nahrávky bylo jeho foto, hezká, mladá, kadeřavá hlava. Ta „dáma“ je učitelka; povídala také, že je pravnučkou Liszta. Vypadala spíš jako zelinářka. Poslechl jsem si tu desku… Zase jedno dokonalé nepochopení Prokofjeva. Exhibicionistický temperament a nečisté používání pedálu.

14. 6. nahrávka
Brahms: Variace na téma Paganiniho op. 35 (výběr). Arturo Benedetti Michelangeli
Protože právě toto dílo cvičím, poslechl jsem si zase nahrávku Michelangeliho. A… Bohužel (ano, bohužel) jsem nenalezl to, co jsem očekával. Všechno bylo jaksi křečovitě stažené a povrchní, velmi „etudovité“. Vím dobře, že je těžké se úplně osvobodit od technické stránky té hudby, ale byl bych raději, kdyby z toho udělal něco většího. Řekne se to snadno… A taky bych nechtěl kritizovat takového velkého umělce.

20. 6. Tours, Velké divadlo
Bellini, Donizetti, Bizet, Wagner, Rossini, Verdi. Nicolai Gedda
Tématem Fêtes musicales de Touraine je letos zpěv. Na prvním koncertě vystoupil Nicolai Gedda. A sál byl, ó hrůza, poloprázdný! Že by Francouzi neměli rádi zpěv? Ale ne, je to mnohem horší. Všichni sedí před televizí a čekají na výsledek prezidentských voleb! A tohle má být inteligentní a kultivovaný národ!?! Jako by to něco změnilo, když budou viset na té protivné obrazovce. Pro mě je to jen doklad totální dekadence naší doby. „O tempora, o mores!“ Gedda zpíval přirozeně nádherně a sporé publikum dělalo všechno možné, aby to vypadalo jako nadšení a ovace plného sálu. Gedda je, jak každý ví, neobyčejně sympatický. Po koncertě jsem mu v jeho šatně přehrál úryvky z tenorové partie Pfitznerova Palestriny (kterého moc miluju) a on žasl, že znám tuhle hudbu zpaměti, když on ji úplně zapomněl.

28. 6. Grange de Meslay
Schubert: Pět písní; Sibelius: Šest písní; Schumann: Láska básníkova op. 48. Tom Krause – zpěv, Irwin Gage – klavír
Tohoto zpěváka jsem slyšel poprvé. Vynikající dojem. Seriózní a promyšlený projev, skutečná kultura… Schubert a Schumann v nejušlechtilejší tradici; Sibelius…?! … Nevím, co to má být. Je mi úplně cizí, neslaný jako finská jezera. Zpěvák sám vypadá trochu komicky. Je velmi vysoký a jeho tvář má něco dětsky bezvýrazného, ale přesto je sympatický… Se zpěváky je to tak často, ten dojem „pořád to samé“, možná proto, že jsou málokdy také herci (nejdřív myslí na hlas a pak noty), ale možná je to ode mne jen malicherné rýpání. Irwin Gage je vynikající klavírista, ale také má komický obličej. Prosím za odpuštění.

2. 7. Grange de Meslay
Mozart: Sonáta pro dva klavíry D dur KV 448; Schubert: Fantazie f moll na čtyři ruce (D 940); Brahms: Sonáta f moll op. 37 pro dva klavíry. Christoph Eschenbach a Justus Frantz
Hráli toho večera skvěle, hlavně Mozarta. Myslím, že Eschenbach, který je vůdčí osobností dua, má klíč k pochopení této hudby a jejího výjimečného půvabu a ta pod jeho prsty ožívá. Také Schubert a Brahms – skutečný požitek. U Brahmse však přece jen dávám přednost verzi pro klavírní kvintet, kterou jsem hrával.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na