Štítek: Antonín Dvořák

Antonín Dvořák byl český skladatel, pedagog, dirigent a violista. Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi, zemřel v Praze 1. května 1904. Je autorem devíti symfonií a jedenácti oper. Patří mezi nejhranější české i světové skladatele.

Život

Rodina Dvořákových provozovala hospodu na adrese Nelahozeves č. p. 12, při jejímž požáru v létě 1842 zachránil otec rodinu před uhořením. Všichni Antonínovi předci z otcovy strany byli řezníci nebo hostinští, a tak se předpokládalo, že prvorozený živnost zdědí. Vyučil se tedy řezníkem. Kromě řeznického řemesla se ve Dvořákově rodu geneticky předávalo také nadání k hudbě. Hudbu však otec považoval jen za příjemné zpestření každodenní všednosti a způsob přivýdělku. Brzy ale začalo být zřejmé, že u Antonína tomu bude jinak.

Když otec zjistil, že je Antonínův talent k hudbě mimořádný, nechal jej rozvíjet u učitele a hudebníka Josefa Spitze. Mladý Dvořák nejprve hrál na housle u muziky, později i sólově v kostele. Dvořák ale musel pomáhat v otcově živnosti, navštěvovali trhy a vybírali dobytek. Otec byl přesvědčený, že Antonín převezme živnost.

Syn řezníka odešel v roce 1857 do Prahy na varhanickou školu. Profesionální dráhu začínal jako violista v soukromém orchestru, poté hrál jedenáct let v orchestru Prozatímního divadla a tři roky zastával místo varhaníka u sv. Vojtěcha.

V období kolem roku 1865 byl Dvořák okouzlen mladou herečkou Prozatímního divadla, Josefinou Čermákovou. Toto setkání bylo do jisté míry osudové, neboť později se oženil s její mladší sestrou Annou (stejný osud nacházíme i u Mozarta a Haydna). Docházel do rodiny Čermákových, kde dával hodiny klavíru a na základě milostného vzplanutí napsal cyklus milostných písní, nazývaných Cypřiše podle básnické sbírky, která byla podkladem zhudebnění. Josefina se později provdala za hraběte Václava Kounice, ale Dvořák si uchoval přátelství nejen s Josefinou, ale také s Václavem Kounicem po celý život. K Cypřišům se Dvořák celý život mnohokrát vracel, a tak můžeme jejich melodie nalézt v celé řadě pozdějších skladeb.

Věnoval se komponování, ale většinu svých raných prací spálil. Teprve když v roce 1875 obdržel stipendium, začal se díky zlepšeným existenčním podmínkám skladatelské práci intenzivně věnovat.

Hmotná situace rodiny byla velice tíživá až do roku 1875, kdy se Antonín Dvořák rozhodl požádat o státní stipendium na Ministerstvu kultury ve Vídni s přiloženými dvěma symfoniemi a dalšími skladbami. Byla mu přiznaná nejvyšší možná podpora pro mladé umělce a to 400 zlatých, což představovalo malé jmění. Dvořák uspěl se žádostmi o stipendium celkem 5x za sebou, neboť ve stipendijní porotě zasedal tehdy již známý Johannes Brahms, který Dvořákovo umění uznával a později s ním navázal celoživotní přátelství. Díky Brahmsově doporučení začal Dvořákova díla vydávat i velký německý nakladatel Fritz Simrock.

Konečně se také dařilo i v soukromém životě, v letech 1878-1888 se manželům Dvořákovým postupně narodilo 6 zdravých dětí, které se dožily dospělosti. Po narození dcery Anny byla rodina pozvána Josefinou Kounicovou na zámeček ve Vysoké u Příbrami, který dostala od svého manžela hraběte Václava Kounice. Dvořákovi se ve Vysoké velmi líbilo, zakoupil od švagra starší hospodářské stavení a zrekonstruoval jej na obytný dům (až po skladatelově smrti dostala název Rusalka). V následujících 20 letech zde rodina trávila letní prázdniny a Dvořák zde zkomponoval mnoho děl.

V roce 1890 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odjel poprvé do New Yorku.

Velké úspěchy zaznamenal jako skladatel i jako dirigent především v Anglii, kam podnikl osm zájezdů.

Antonín Dvořák byl též vynikající pedagog, což můžeme doložit generací jeho výborných žáků (J.Suk, V.Novák, O.Nedbal).

V roce 1904 Dvořák bojoval se zdravotními potížemi, způsobené nemocnými ledvinami a ledvinovými záchvaty. Ledvinovou koliku komplikovaly nachlazení a chřipka a 1. května zemřel v rodinném kruhu.

Je pohřben na Vyšehradě v hrobě č. 101.

Tvorba

Od raného mládí intenzivně studoval díla velkých skladatelských mistrů a také tvořil i svá vlastní díla, dokonce zřejmě napsal velké množství děl, z nichž se nám ale žádné nedochovalo, Dvořák s nimi nebyl spokojen a všechny partitury zničil.

Prvním hudebním dílem, kterému přidělil opusové číslo 1, byl Smyčcový kvintet a moll z roku 1861 (skladateli bylo necelých 20 let), následoval Smyčcový kvartet A dur, op. 2.

Brzy se Antonín Dvořák odvážně pustil i do své První symfonie c moll s podtitulem „Zlonické zvony“ a vzápětí se pustil do rozsáhlé Druhé symfonie B dur, kterou vytvořil za pouhé dva měsíce. Pro spoluhráče z orchestru vytvořil Koncert pro violoncello A dur. Skládal ve velmi nuzných podmínkách, žil v jedné místnosti několika dalšími podnájemníky

Mimořádnou inspiraci představovalo angažmá v orchestru Prozatímního divadla, kde se setkal nejen se světovou operní literaturou, ale i tvorbou Bedřicha Smetany (Braniboři v Čechách, Dalibor a Prodaná nevěsta), což mělo zřejmě zásadní vliv na jeho rozhodnutí zkusit skládat dílo operní a symfonické.

Bez financí a jako zcela neznámý skladatel si nemohl dovolit objednat nové libreto, a tak použil starší text německého básníka Karla Theodora Körnera (Alfréd Veliký). Dvořákova operní prvotina Alfred se za autorova života nikdy nehrála.

Následně se pustil do druhé opery Král a uhlíř, kterou nabídl Prozatímnímu divadlu k nastudování, byla mu však vrácena jako nehratelná. Dvořák tedy na totožné libreto napsal zcela novou operu. Druhé zhudebnění Prozatímní divadlo přijalo, a tak se stal operním autorem.

V březnu 1873 Dvořák úspěšně provedl Hymnus „Dědicové Bílé hory“ na text Vítězslava Hálka. Z dosud anonymního violisty orchestru Prozatímního divadla se stal originálním autorem s budoucností skladatele. Povzbuzen nadšenými ohlasy na Hymnus začal chrlit jedno dílo za druhým: Symfonii č. 3 Es dur a č. 4 d moll, tři smyčcové kvartety, jednoaktovou komickou operu Tvrdé palice a řadu dalších skladeb, z nichž některé se nedochovaly.

Jako hlavní zdroj obživy představovaly příjmy ze hodin klavíru. V osobním životě také došlo k zásadním změnám, protože docházel do Čermákovy rodiny jako učitel klavíru, vytvořil si romantický vztah s mladší sestrou Anny – Josefínou, kterou si 17. listopadu 1873 Antonín Dvořák vzal za ženu. Věkový rozdíl dvaatřicetiletého Dvořáka a devatenáctileté Anny činil třináct let. V době sňatku nebyla Anna podle tehdejších zákonů plnoletá, byla však ve čtvrtém měsíci těhotenství. Nejprve bydleli novomanželé u Aniny matky, ale pak se přestěhovali do skromného bytu v ulici Na Rybníčku. V dubnu 1874 se jim narodil první syn Otakar, po němž brzy následovaly dcery Josefa a Růžena.

Až do roku 1875 byla finanční situace velmi tíživá, tak se Dvořák rozhodl požádat o státní stipendium.

Následující období bylo kariérně velmi úspěšné, stipendium umožňovalo intenzivní tvorbu. Nejvýznamnějším dílem tohoto období jsou Moravské dvojzpěvy, Serenáda E dur pro smyčcový orchestr, Klavírní kvartet D dur, či Pátá symfonie F dur.

Po tomto intenzivním skladatelském období nastala v soukromém životě velká tragédie, Dvořákovi přišli o všechny tři děti. Již po úmrtí prvního dítěte (1877) začal Dvořák komponovat dnes mezinárodně oceňované oratorium Stabat mater. Po ztrátě dalších dvou dětí napsal k textu středověké latinské sekvence pojednávající o utrpení Panny Marie.

V 80. letech Dvořákova hudba pronikla do povědomí i v zahraničí. Antonín Dvořák byl pozván do Londýna a zájem o provedení jeho děl představovalo klíčový moment v jeho kariéře. Místní instituce začaly objednávat jeho skladby pro hudební festivaly, takže většina cest za kanál La Manche (celkem 9x) je spojena s uvedením nových děl například: Sedmé symfonie napsané pro Londýn, oratoria Svatá Ludmila, kantáty Svatební košile a Requiem.

Jeho velkým triumfem spolupráce s touto ostrovní zemí bylo v červnu 1891 udělení čestného doktorátu v Cambridge.

Dvořákova hudba se nyní hrála i v okolních městech, ve Vídni, Budapešti, Lipsku, Berlíně.

Mezi jednotlivými zájezdy do Anglie vznikla celá řada děl jako Slovanské tance, Klavírní kvintet A dur, Mše D dur „Lužanská“ a také Jakobín, který se po Rusalce stal Dvořákovou nejhranější operou.

Roku 1888 navštívil Prahu dvakrát Petr Iljič Čajkovskij. Poprvé dirigoval své skladby na koncertech Umělecké besedy, podruhé přijel uvést evropskou premiéru své nové opery Evžen Oněgin. Během svých návštěv byl v kontaktu také s Dvořákem a pozval ho do Ruska na turné. To se uskutečnilo v březnu roku 1890, a sice v Moskvě a v Petrohradě. Koncerty měly u publika veliký úspěch, ale kritika Dvořákovi překvapivě vytkla nedostatek invence.

V roce 1891 dostal Dvořák pozvání do Spojených států amerických spojené s prestižní nabídkou postu ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku. Po dlouhém váhání skladatel podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě, to vše za honorář třicetkrát vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.

Antonín Dvořák 1892 odcestoval za oceán, kde strávil s jednou přestávkou dva a půl roku. Své pocity z nové země okamžitě začal hudebně zaznamenávat a v lednu 1893 začal komponovat Symfonii č. 9 e moll “Z Nového světa”. V letních měsících trávil prázdniny s rodinou ve vesnici Spillville ve státě Iowa, kde dodnes žijí potomci českých emigrantů.

Po návratu ze Spojených států opět vyučoval na Pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili budoucí čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který si dokonce vzal za ženu Dvořákovu nejstarší dceru Otýlii.

V roce 1896 bylo založeno nové hudební těleso Česká filharmonie, které sídlí v budově Rudolfina a dodnes platí za jeden z nejprestižnějších domácích orchestrů.

V závěru svého tvůrčího období se přiklonil k lidové moudrosti, říši bájí a pohádek. Nejprve zkomponoval 4 symfonické básně na texty Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice, vznikl Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. A finálně uzavírá Dvořák svoji tvorbu třemi jevištními díly. Komickou operou Čert a Káča, Rusalkou (premiéra 1901) a operou Armida.

Zajímavosti

Muzeum Antonína Dvořáka, které je součástí Národního muzea, tvoří asi devět tisíc sbírkových předmětů. Kromě rukopisů, korespondence a dalších vzácných dokumentů obsahuje sbírka také Dvořákovy osobní předměty.

Galerie

Seznam skladeb

Symfonie

Symfonie č. 1 c moll, B9 („Zlonické zvony“)

Symfonie č. 2 B dur, op. 4, B12

Symfonie č. 3 Es dur, op. 10, B34

Symfonie č. 4 d moll, op. 13, B41

Symfonie č. 5 F dur, op. 76, B54

Symfonie č. 6 D dur, op. 60, B112

Symfonie č. 7 d moll, op. 70, B141

Symfonie č. 8 G dur, op. 88, B163

Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B178 „Z Nového světa“

Koncertní skladby

Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B191

Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B108

Koncert pro klavír a orchestr g moll, op. 33, B63

Romance pro housle a orchestr f moll, op. 11, B39

Mazurek pro housle a orchestr e moll, op. 49, B90

Rondo pro violoncello a orchestr g moll, op. 94, B181

Klid (také Klid lesa) pro violoncello a orchestr, op. 68/5, B182

Symfonické básně, rapsodie předehry

Vodník, op. 107, B195

Polednice, op. 108, B196

Zlatý kolovrat, op. 109, B197

Holoubek, op. 110, B198

(Příroda, život, láska):

V přírodě, op. 91, B168

Karneval, op. 92, B169

Othello, op. 93, B174

Píseň bohatýrská, op. 111, B199

Husitská, op. 67, B132

Můj domov, op. 62, B125a

Slovanské rapsodie, op. 45, B86

Rapsodie a moll (Symfonická báseň), op. 14, B44

Vanda (předehra), op. 25, B97

(Tragická ouvertura/Dramatická ouvertura, B16a – předehra k opeře Alfred)

Serenády a suity

Serenáda E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B52

Serenáda d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44, B77

Česká suita, op. 39, B93

Suita A dur, op. 98b, B190

Tance a pochody

Slovanské tance I. řada, op. 46, B83

Slovanské tance II. řada, op. 72, B147

Pražské valčíky, B99

Slavnostní pochod, op. 54, B88

Polonéza Es dur, B100

Polka „Pražským akademikům“, op. 53/A/1, B114

Kvapík E dur, op. 53/A/2, B119

Různé

Symfonické variace, op. 78, B70

Legendy, op. 59, B122

Scherzo capriccioso, op. 66, B131

Josef Kajetán Tyl – scénická hudba, op. 62, B125

Sedm skladeb pro malý orchestr (Meziaktní skladby), B15

Nokturno H dur, op. 40, B47

Fanfáry, B167

Opery

Alfred, B16

Král a uhlíř – 1. zhudebnění, B21

Král a uhlíř – 2. zhudebnění, op. 14, B42, B151

Tvrdé palice, op. 17, B46

Vanda, op. 25, B55

Šelma sedlák, op. 37, B67

Dimitrij, op. 64, B127, B186

Jakobín, op. 84, B159, B200

Čert a Káča, op. 112, B201

Rusalka, op. 114, B203

Armida, op. 115, B206

Duchovní hudba, kantáty a oratoria

Stabat mater, op. 58, B71

Requiem, op. 89, B165

Mše D dur („Lužanská“), op. 86, B153, B175

Te Deum, op. 103, B176

Svatá Ludmila, op. 71, B144, B205

Žalm 149, op. 79, B91, B154

Svatební košile, op. 69, B135

Americký prapor, op. 102, B177

Hymnus „Dědicové Bílé hory“, op. 30, B27, B102, B134

Slavnostní zpěv, op. 113, B202

Smyčcové kvartety

Smyčcový kvartet č. 1 A dur, op. 2, B8

Smyčcový kvartet č. 2 B dur, B17

Smyčcový kvartet č. 3 D dur, B18

Smyčcový kvartet č. 4 e moll/B dur, B19

Smyčcový kvartet č. 5 f moll, op. 9, B37

Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 12, B40

Smyčcový kvartet č. 7 a moll, op. 16, B45

Smyčcový kvartet č. 8 E dur, op. 80, B57

Smyčcový kvartet č. 9 d moll, op. 34, B75

Smyčcový kvartet č. 10 Es dur, op. 51, B92 „Slovanský“

Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61, B121

Smyčcový kvartet č. 12 F dur, op. 96, B179 „Americký“

Smyčcový kvartet č. 13 G dur, op. 106, B192

Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105, B193

Dva valčíky, op. 54, B105

Andante appassionato, B40a

Kvartetní věta F dur, B120

Cypřiše (pro smyčcové kvarteto), B152

Jiné kvartety

Klavírní kvartet č. 1 D dur, op. 23, B53

Klavírní kvartet č. 2 Es dur, op. 87, B162

Maličkosti pro dvoje housle, violoncello a harmonium, op. 47, B79

Serenáda pro flétnu, housle, violu a triangl, B15bis

Kvintety

Smyčcový kvintet č. 1 a moll, op. 1, B7

Smyčcový kvintet č. 2 G dur (s kontrabasem), op. 77, B49

Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, op. 97, B180

Klavírní kvintet č. 1 A dur, op. 5, B28

Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81, B155

Sextety

Smyčcový sextet A dur, op. 48, B80

Tria

Klavírní trio č. 1 B dur, op. 21, B51

Klavírní trio č. 2 g moll, op. 26, B56

Klavírní trio č. 3 f moll, op. 65, B130

Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166

Tercet C dur pro dvoje housle a violu, op. 74, B148

Drobnosti pro dvoje housle a violu, op. 75a, B149

Gavota pro troje housle, B164

Housle a klavír

Romance pro housle a klavír f moll, op. 11, B38

Nokturno pro housle a klavír H dur, op. 40, B48a

Capriccio pro housle a klavír, B81

Mazurek pro housle a klavír e moll, op. 49, B89

Sonáta pro housle a klavír F dur, op. 57, B106

Balada pro housle a klavír d moll, op. 15/1, B139

Romantické kusy pro housle a klavír, op. 75, B150

Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100, B183

Slovanský tanec č. 2 pro housle a klavír e moll, op. 46/2, B170

Violoncello a klavír

Koncert pro violoncello a klavír A dur, B10

Polonéza pro violoncello a klavír A dur, B94

Rondo pro violoncello a klavír g moll, op. 94, B171

Klid (také Klid lesa) pro violoncello a klavír, op. 68/5, B173

Slovanský tanec č. 3 pro violoncello a klavír A (As) dur, op. 46/3, B172

Slovanský tanec č. 8 pro violoncello a klavír g moll, op. 46/8, B172

Klavírní skladby

Polka Pomněnka, B1

Polka E dur, B3

Poetické nálady, op. 85, B161

Silhouety, op. 8, B98

Suita A dur, op. 98, B184

Humoresky, op. 101, B187

Valčíky, op. 54, B101

Eklogy, op. 56, B103

Skotské tance, op. 41, B74

Klavírní skladby, op. 52, B110

Mazurky, op. 56, B111

Impromptu d moll, B129

Dumka, op. 12/1, B136

Furiant, op. 12/2, B137

Humoreska Fis dur, B138

Dvě perličky, B156

Dvě klavírní skladby (Ukolébavka a capriccio), B188

Dva menuety, op. 28, B58

Dumka, op. 35, B64

Tema con variazioni, op. 36, B65

Furianty, op. 42, B85

Lístek do památníku, B158

Moderato A dur, B116

Lístky do památníku, B109

Otázka, B128bis

Polka Per pedes

Klavír pro čtyři ruce

Slovanské tance I. řada, op. 46, B78

Slovanské tance II. řada, op. 72, B145

Legendy, op. 59, B117

Ze Šumavy, op. 68, B133

Nokturno H dur, op. 40, B48b

Varhanní skladby

Preludia a fugy, B302

Písně

Biblické písně, op. 99, B185

Cigánské melodie, op. 55, B104

Písně, op. 2, B123 – B124

Písně milostné, op. 83, B160

V národním tónu, op. 73, B146

Cypřiše, B11

Čtyři písně, op. 82, B157

Dvě písně pro baryton, B13

Písně na slova Elišky Krásnohorské, B23

Sirotek, op. 5, B24

Rozmarýna, B24bis

Čtyři písně na slova srbské lidové poezie, op. 6, B29

Písně na slova z Rukopisu královédvorského, op. 7, B30

Večerní písně, op. 3, op. 9, op. 31, B61

Tři novořecké básně, op. 50, B84a, B84b

Dvě písně na lidové texty, B142

Ave Maria, op. 19b, B68

Hymnus k Nejsvětější Trojici, B82

Ave maris stella, op. 19b, B95A

Ukolébavka, B194

Dvojzpěvy

Moravské dvojzpěvy, op. 20, B50

Moravské dvojzpěvy, op. 29, B60

Moravské dvojzpěvy, op. 32, B62

Moravské dvojzpěvy, op. 38, B69

Na tej našej střeše, B118

O sanctissima, op. 19a, B95B

Dětská píseň, B113

Sbory

Sborové písně pro mužské hlasy, B66

Kytice z českých národních písní, op. 41, B72

Z kytice národních písní slovanských, op. 43, B76

Pět mužských sborů na texty litevských národních písní, op. 27, B87

Čtyři sbory, op. 29, B59

V přírodě, op. 63, B126

Hymna českého rolnictva, op. 28, B143

Píseň Čecha, B73

Moravské dvojzpěvy (a cappella), B107

Nezvěstné skladby a fragmenty

Mše B dur, B2

Polka Harfenice, B4

Kvintet b moll s klarinetem, B14

Sonáta f moll pro violoncello a klavír, B20

Dvě klavírní tria, B25 a B26

Tři nokturna pro orchestr (č. 2 „Májová noc“), B31

Sonáta a moll pro housle a klavír, B33

Romeo a Julie, předehra, B35

Oktet (serenáda), B36

Kačena divoká, B140

Smuteční pochod

Nedokončené skladby

Smyčcový kvartet C dur, B401

Smyčcový kvartet B dur, B402

Serenáda pro orchestr A dur, B403

Valčík, B404

Valčík, B405

Ecossaisen, B406

Allegretto a moll, B407

Klavírní kvartet B dur, B408

Motivy, B409

Klavírní skladba e moll, B410

Americká hymna, B411

Symfonie h moll, B412

Koncert pro orchestr, B413

Válečná předehra, B414

Rapsodie A dur, B415

Smyčcové kvartety, B416

Smyčcový kvartet, B 417

Koncert pro housle (symfonie) g moll, B418

Sonáta pro violoncello a klavír, B419

Symfonie „Oceán“ („Neptun“), B420

Capriccio, B421

Suita d moll, B422

Skici, B423

Rapsodie f moll, B424

Koncert (?), B425

Klavírní sonáta, B426

Andante cantabile, B427

Sonatina pro violoncello a klavír, B428

Orchestrální suita, B 429

Hiawatha, B430

Symfonie A dur, B431

Zjevení sv. Jana, B432

Klavírní skladby, B433

Andante pro violoncello a klavír, B434

Svatojanská muška, B435

Šárka, B436

Příchod ženichův, B437

Job, B438

Píseň písní, B439

Vlasty skon (Vlasta), B440

Horymír, B441

Zpěv z Lešetínského kováře, B204

Úpravy

Dvě irské písně, B601

Uherské tance č. 17 – 21, B602

Ruské písně, B603

Ha, ta láska, B604

Old Folks at Home, B605

Tisíckrát pozdravujeme tebe, B605bis

Vysocká polka, B606

Ocenění

rytíř Řádu železné koruny

nositel čestného odznaku Litteris et artibus

doživotní člen Panské sněmovny Parlamentu

čestný doktor Univerzity Karlovy

čestný doktor hudby univerzity v Cambridge

umělecký ředitel konzervatoře v Praze

umělecký ředitel Národní hudební konzervatoře v New Yorku

čestný člen Filharmonické společnosti v Londýně

dopisující člen holandské Jednoty pro podporu hudebního umění

člen České akademie pro vědy, slovesnost a umění

řádný člen berlínské Akademie věd

čestný člen Filharmonické společnosti v New Yorku

čestný člen Filharmonické společnosti v Budapešti

čestný člen Společnosti přátel hudby ve Vídni

čestný člen Glasbena Matica v Ljubljani

člen znaleckého kolegia Ministerstva školství a osvěty pro věci autorského práva v oblasti hudby

první dirigent České filharmonie

čestný člen Umělecké besedy v Praze

čestný člen Hudební matice v Budapešti

čestný člen Družstva českého národního divadla v Brně

Kulturní reference

Antonín Dvořák (TV film) Československo / Francie, 1990, 95 min. Režie: Jaromil Jireš, Scénář: Jarmil Burghauser, Jaromil Jireš . Hrají: Lubor Tokoš, Zlata Adamovská, Jiří Adamíra, Jan Kačer, Josef Suk.