Do Finska za Alešem Brisceinem a Mrtvým domem
Právě dnes večer má na prestižním operním festivalu ve finské Savonlinně premiéru Janáčkova opera Z mrtvého domu, v obnoveném nastudování dnes už v zahraničí legendární…
Leoš Janáček (narozen 3. července 1854, zemřel 12. srpna 1928) byl český skladatel, hudební teoretik, folklorista, sbormistr, publicista, pedagog, organizátor kulturního a hudebního života. K vytvoření originálního moderního hudebního stylu ho inspirovala moravská a slovanská lidová hudba. Podle statistik zahraničního portálu operabase.com je Janáček jedním z 20 nejhranějších operních autorů.
Leoš Janáček byl synem učitele Jiřího Janáčka (1815-1866) a Amalie (rozené Grulichové) Janáčkové (1819-1884). Narodil v Hukvaldech na Moravě (část rakouské říše). Byl talentovaným dítětem v rodině s omezenými finančními možnostmi.
V roce 1865 byl Leoš v jeho jedenácti letech vyslán jako zpěváček do opatského sboru augustiniánského kláštera sv. Tomáše ve Starém Brně, kde ho hudebně vedl otcův přítel Pavel Křížkovský. Příležitostně zde hrál na varhany a na klavír, platil za vynikajícího klavíristu, neboť pod vedením Křížkovského dokonale zahrál Beethovenovy symfonie v klavírním duetu se spolužákem. Jeho snem byla zpočátku dráha klavírního virtuosa, měl ale poměrně krátké prsty a záhy tuto myšlenku opustil. Základní vzdělání získal na starobrněnské reálce (1866–1869) a na učitelském ústavu maturoval v roce 1872.
Křížkovský považoval Janáčka za problematického a svéhlavého studenta, přesto ale doporučil jeho vstup na pražskou varhanickou školu. Na pražské varhanické škole byl žákem Františka Zdeňka Skuherského a Františka Blažka. Školu i po velké kritice provedení Skuherského gregoriánské mše (v časopise Cecilie v březnu 1875), absolvoval už po jednoletém studiu (1874–75) s vynikajícími výsledky. Jeho otec chtěl, aby Leoš navázal na rodinnou tradici a stal se učitelem, jeho schopnosti ale předčily všechna otcova očekávání. Janáček původně chtěl studovat hru na klavír a varhany, ale nakonec se věnoval hlavně kompozici.
První sborové skladby napsal během své sbormistrovské praxe u řemeslného sdružení Svatopluk (1873–1876).
Po návratu v roce 1876 do Brna pracoval jako učitel hudby a dirigoval různé amatérské sbory. Mezi jeho žáky na brněnském učitelském ústavu patřila Zdenka Schulzová, dcera ředitele ústavu Emiliana Schulze, která se později stala Janáčkovou ženou. V roce 1876 se ale stala jeho studentkou klavíru Amálie Wickenhauserová, později Nerudová, se kterou spoluorganizoval komorní koncerty a v následujících dvou letech koncertoval.
V únoru 1876 byl zvolen sbormistrem Filharmonické společnosti Brněnská beseda. Kromě přerušení v letech 1879 až 1881 zůstal jejím sbormistrem až do roku 1888.
Janáček považoval vzdělání za velmi důležité, a proto jezdil soukromě na krátké pobyty na konzervatoře v Lipsku a ve Vídni (1879–80).
Samostatně se stále vzdělával, a to nejenom v hudbě, ale například v estetice, lingvistice, dějinách hudby apod.
V roce 1881 se vrátil se do Brna, kde se 13. července 1881 oženil se svou žákyní Zdenkou Schulzovou.
V roce 1881 Janáček také založil Varhanickou školu, byl jmenován ředitelem a tuto funkci zastával až do roku 1919, kdy se škola stala brněnskou konzervatoří.
Založil a vedl (1884–1888) redakci časopisu Hudební listy, kde psal odborné články a recenze. Z Janáčka se díky nadání, houževnatosti a neobyčejnému pracovnímu nasazení stala respektovaná brněnská osobnost.
V roce 1890 zemřel jeho syn Vladimír a 1903 zemřela jeho dcera Olga, její památce věnoval operu Jenůfa.
Sklíčený a emocionálně vyčerpaný Janáček odjel do lázní Luhačovice, aby se zotavil. Zde se setkal s Kamilou Urválkovou a jejich milostný příběh poskytl námět pro jeho další operu Osud.
V roce 1917 se Janáček seznámil s tehdy pětadvacetiletou Kamilou Stösslovou a jejich přátelství trvalo až do skladatelovy smrti. Pro Janáčka představovala inspirační zdroj, vysněný ideál ženy, a nijak nevadilo, že skutečnost byla poněkud odlišná.
Navštěvoval mezinárodní festivaly Společnosti pro soudobou hudbu, kde byl považován za avantgardistu a podnikl také v roce 1923 turné po Anglii.
V roce 1925 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy university. V roce 1927 byl s Paulem Hindemithem jmenován členem Pruské akademie věd a téhož roku mu belgický král udělil Rytířský řád krále Leopolda (za uvedení opery Její pastorkyně v Antverpách).
Leoš Janáček, jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů konce 19. a počátku 20. století, zemřel na zápal plic, nečekaně a náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech.
Janáček byl vždy fascinován a ovlivněn moravskou lidovou písní, studoval a užíval nápěvy, rytmiku a intonaci řeči. Všechny tyto aspekty posléze převáděl do své hudby. Byl zaujatý také ruskou lidovou hudbu, kterou studoval.
V polovině 80. let 19. století začal Janáček skládat systematičtěji. Mimo jiné vytvořil Čtyři mužské hlasové sbory (1886) věnované Antonínu Dvořákovi a jeho první operu Šárka (1887–1888). Během tohoto období začal sbírat a studovat lidovou hudbu, písně a tance.
Na začátku roku 1887 ostře kritizoval v Hudebních listech komickou operu Ženichové od skladatele Karla Kovařovice. Janáčkova recenze zřejmě vedla ke vzájemné osobní averzi, protože Kovařovic jako ředitel Národního divadla v Praze odmítl uvést Janáčkovu operu Jenůfa.
Opera Jenůfa byla s úspěchem provedena v Brně v roce 1904, ale Janáček usiloval o uznání vlivnější pražské opery, ale Jenůfa tam byla odmítnuta (od jejího prvního uvedení v Praze uplynulo dvanáct let).
Od počátku 90. let 19. století vycházel Janáček z moravského a slezského folkloru, využíval lidových písní a tanců v orchestrálních a klavírních aranžmá. Většina jeho úspěchů v této oblasti byla publikována v letech 1899–1901, ačkoli jeho zájem o folklór je celoživotní.
Jeho skladatelská tvorba byla stále ovlivněna skladatelským stylem Smetany a Dvořáka. Podle vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem Lašské tance. Velmi negativně se vyjádřil o německém neoklasicismu a zejména o Wagnerovi v časopise Hudební listy, který založil v roce 1884.
V letech 1887-1888 Janáček napsal svou první operu Šárka na text Julia Zeyera, ale protože nebyl v Praze oblíben, nedostal od Zeyera souhlas k užití textu. Práci na opeře tak musel odložit a vrátil se k ní až v roce 1919.
Janáček se cítil zrazen a v roce 1888 se zaměřil na studium lidové hudby a folkloristický směr dokládá v roce 1890 vydáním Kytice z národních písní moravských, Vlašskými tanci, Národními tanci na Moravě, Královničkami a baletem Rákoš Rákoczy. Také napsal svou druhou operu Počátek románu, která byla uvedena 1894 v brněnském Národním divadle. Janáček operu později (obzvlášť po textové stránce) nazval jako naivní.
Janáček po smrti druhorozeného syna 1890 přesto zůstal veřejně aktivní a stal se členem výboru Družstva českého Národního divadla v Brně, založil Ruský kroužek a stal se předsedou Klubu přátel umění.
V roce 1894 napsal operu na divadelní hru Gabriely Preissové s názvem Její pastorkyňa. Pracoval na ní skoro deset let, ovšem zcela nový skladatelský a originální přístup, odlišný od všech přechozích autorských prací jej vynesl mezi přední světové skladatele.
Následovaly sborové skladby Kantor Halfar, Maryčka Magdónova a 70 000, které věnoval sboru Pěvecké sdružení moravských učitelů, v jejichž podání zazněly v několik místech Evropy.
Janáček bohužel zničil některá svá díla, jako například klavírní skladbu 1. X. 1905 (Z ulice) či autograf Její pastorkyně.
Až v roce 1916 došlo k pražské premiéře opery Jenůfa, otevřela mu však dveře do celého světa. 1918 měla velký úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 složil dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly.
V roce 1920 napsal symfonickou báseň Balada Blanická, o rok později dokončil operu Káťa Kabanová a začal psát operu Příhody lišky Bystroušky.
V roce 1923 dokončil svůj první smyčcový kvartet Z podnětu Tolstého Kreuzerovy sonáty a skládal operu Věc Makropulos na náměty Karla Čapka.
V roce 1926 napsal Capriccio pro klavír (pro levou ruku, věnovaný Otakaru Hollmannovi, kavíristovi, který přišel ve válce o ruku). V tomto roce Janáček složil své asi nejznámější orchestrální dílo Sinfoniettu, kterou věnoval Brnu.
Poslední období skladatelova života přineslo nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá orchestrální díla, především Sinfoniettu, rapsodii Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mši napsanou ve staroslověnštině.
Zdá se, že čím starší Janáček byl, tím mladistvější hudbu skládal. Po premiéře Glagolské mše začal pracovat na opeře Z mrtvého domu, podle Dostojevského románu. Pro svoji přítelkyni Kamilu skládal druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné.
V červenci 1928 odjel Janáček do Hukvald, kam za ním přijela i přítelkyně Kamila. Chtěl pracovat na partituře Z mrtvého domu, práci však nedokončil. Byl převezen se zápalem plic do sanatoria dr. Kleina v Moravské Ostravě. Zemřel 12. srpna 1928 a byl pochován o tři dny později na Ústředním hřbitově v Brně.
Po Janáčkovi je pojmenován impaktní kráter na planetě Merkur.
Od roku 2004 v Brně probíhá mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno a v dohledné době bude dostavěno Janáčkovo centrum – nový koncertní sál a sídlo Filharmonie Brno. Původní náklady na výstavbu nového koncertního sálu na rohu Besední a Veselé ulice spočítali odborníci na téměř 1,3 miliardy korun. Po aktualizaci investičního záměru se rozpočet zvýšil na necelé dvě miliardy, také dokončení se posouvá na rok 2023.
Suita, op. 3 pro smyčcový orchestr
Žárlivost, koncertní předehra
Rákós Rákoczy – baletní hudba
Šumařovo dítě, symfonická báseň podle básně Sv. Čecha
Taras Bulba, slovanská rapsodie podle povídky N. V. Gogola
Balada blanická – symfonická báseň podle Jar. Vrchlického
Sinfonietta pro velký orchestr
Ukvalská lidová poezie v písních
Kytice moravských národních písní s klavírem
Otče náš, kantáta pro tenor, smíšený sbor, harfu a varhany
Zápisník zmizelého pro tenor, alt a tři ženské hlasy s klavírem
Říkadla pro 9 zpěváků a kom soubor
Sonáta pro housle a klavír
Pohádka pro violoncello a klavír
Smyčcový kvartet č. 1 („z podnětu Kreutzerovy sonáty“)
Smyčcový kvartet č. 2 („Listy důvěrné“)
Mládí pro dechové sexteto
Thema con variazioni (tzv. Zdenčiny variace)
Moravské tance
Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“
Po zarostlém chodníčku. I. a II. řada
V mlhách, 4 skladby pro klavír (1912)
Vzpomínka
Concertino pro klavír a instrumentální soubor
Capriccio pro klavír levou rukou a instr. soubor
V roce 1925 dostal Janáček čestný doktorát Masarykovy univerzity.
Leoš Janáček – velký příběh 20. století (dokumentární film) v koprodukci Česko / Velká Británie, 2020, 52 min. Režie: Vlastimil Šimůnek. Účinkují: Miloš Štědroň, Iva Bittová, Simon Rattle, Brian Large, Reiner Moritz a další.
L. Janáček na Opeře Plus.
L. Janáček na YouTube.
(Autorkou textu je Eva Kolandová.)
Právě dnes večer má na prestižním operním festivalu ve finské Savonlinně premiéru Janáčkova opera Z mrtvého domu, v obnoveném nastudování dnes už v zahraničí legendární…
Tak by se z mnoha pohledů daly nazvat obě premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky ve dnech 14. a 15. července 2016 na Otáčivém hledišti…
Jedinou premiéru letošní sezony před otáčivým hledištěm mohli vidět včera diváci v Českém Krumlově. Jihočeské divadlo v zámecké zahradě představilo operu Leoše Janáčka Příhody lišky…
14. července by se dožil devadesátých narozenin jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů druhé poloviny dvacátého století, muzikant, který má nesmírné zásluhy o to, že Janáčkovo operní dílo…
Texty Ivana Medka (97) Minule se Ivan Medek a Karel Ančerl – v rozhovoru, který před rozhlasovým mikrofonem vedli v roce 1967 v sérii pořadů Umění 20. století…
Příjezd Leoše Janáčka do Luhačovic v roce 1903 Důvěrný vztah Leoše Janáčka k Luhačovicím dokládá již jen samotný výčet jeho návštěv zdejších lázní. V letech 1903 až 1928…
Dnes už si jen málokdo z pamětníků a milovníků opery připomene jméno mezzosopranistky, která ve své době byla velkou nadějí české opery, Růženy Hořákové.
Světovou premiéru Sinfonietty Leoše Janáčka zažila Praha před devadesáti lety, 26. června 1926. Dílo, které je skladatelovým posledním orchestrálním kusem, provedla Česká filharmonie pod taktovkou…
Třísouborové divadlo Gerharta Hauptmana v Görlitzu (další jeho scéna je v Žitavě) má v repertoáru svého souboru hudebního divadla jenom málo operních titulů, převládají operety a…
26. května před sto lety se po dlouhých dvanácti letech čekání otevřela poprvé opona na jevišti pražského Národního divadla, aby divákům odkryla tragický operní příběh…
Zda bylo zařazení prvého představení nové série Janáčkovy opery Z mrtvého domu na Mezinárodní den proti homofobii 17. května (skrytým) záměrem nebo pouhou náhodou, zůstane asi nezodpovězeno.…
Provedení Její pastorkyně překypovalo city a bylo až k nesnesení dojemné (Telegraph – 19. dubna 2016 – Ivan Hewett) I po více než sto letech od…
Šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek je v cizině mimo jiné uznávaným janáčkovským dirigentem, z oper zmiňme alespoň Její pastorkyňu a také Věc Makropulos v Metropolitní…
Janáčkova opera o dlouhověkosti Věc Makropulos je Janáčkova předposlední opera. Po dokončení Příhod lišky Bystroušky skladatel usilovně hledal látku k dalšímu opernímu zpracování. Zaujala ho…
Je nad veškerou pochybnost jasné, že Leoš Janáček (1854–1928) byl ke kompozici Káti Kabanové inspirován a „popoháněn“ láskou ke Kamile Stösslové. Nasvědčuje tomu již samotný…
Český dirigent Jakub Hrůša se v sobotu stane prvním držitelem Ceny Sira Charlese Mackerrase. Ocenění pojmenované po slavném dirigentovi a propagátorovi české hudby začala s…
Zájem o hukvaldského rodáka ve světě nepolevuje, ba právě naopak. Další premiéry nových nastudování jeho oper hlásí pro příští sezonu řada zahraničních divadel. Jenůfu zařadilo do…
V pětitisícovém lázeňském městečku Luhačovice v těchto dnech vrcholí přípravy na hudební festival k poctě skladatele Leoše Janáčka, který začíná už v pondělí.Je známou věcí, že…
… aby to rylo v zemi… Hlava plná Kamily Začínat nový, další text o Leoši Janáčkovi opět listováním jeho dopisy Kamile Stösslové se může zdát…
Plzeňská opera otevřela oficiálně Malou scénu Nového divadla pro sto dvacet diváků v sobotu 21. února provedením scénického ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého režisérem Martinem Otavou,…