Zapomenuté knižní poklady. Jaroslav Vogel: Leoš Janáček

  1. 1
  2. 2
Hlavní hrdina dnešního dílu Zapomenutých knižních pokladů – skladatel Leoš Janáček – se v našem seriálu už objevil. Ovšem autora velezajímavé janáčkovské monografie, v níž budeme tentokrát listovat, jsme tu ještě neměli. Je jím Jaroslav Vogel.
Leoš Janáček (zdroj commons.wikimedia.org/Sotheby’s)

Publikace Leoš Janáček: Život a dílo vyšla poprvé v roce 1963 ve Státním hudebním vydavatelství v Praze (2. vydání v nakladatelství Academia, Praha, 1997; pro zajímavost uveďme, že kniha vyšla také v anglickém překladu Geraldine Mucha). Autorem této zatím asi nejpodrobnější u nás vydané monografie o Janáčkově životě a díle byl český dirigent a hudební skladatel Jaroslav Vogel (11. ledna 1894, Plzeň – 2. února 1970, Praha).

Na stránkách Opery Plus najdete o této významné personě českého hudebního života poměrně obsáhlý článek Mojmíra Weimanna (zde), proto si na tomto místě uvedeme jen stručný Vogelův životopis. Jaroslav Vogel získal hudební základy doma, u svého otce, amatérského klavíristy a organizátora plzeňského hudebního života. Při studiu na gymnáziu se pak učil hrát na housle u Otakara Ševčíka. U Vítězslava Nováka studoval soukromě kompozici, později pokračoval na pražské konzervatoři. Studiu hudby se věnoval i v cizině – v Mnichově (Akademie der Tonkunst) a v Paříži (soukromá vysoká hudební škola Schola Cantorum). V Čechách pak nejprve působil jako korepetitor v Národním divadle a poté jako dirigent v Plzni. Po první světové válce se stal dirigentem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Ve dvacátých letech se vrátil zpět do Prahy, kde vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a hostoval jako dirigent u České filharmonie; pak se stal dirigentem v Plzni a později šéfem opery ostravského divadla – na tomto postu potom působil až do roku 1943.

Jaroslav Vogel (zdroj archiv ND)

Po druhé světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, potom znovu šéfem opery ve Státním divadle Ostrava. V roce 1949 se stal dirigentem Opery pražského Národního divadla a na tomto místě zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V padesátých letech byl také šéfem opery a v letech 1959–1962 šéfem Státní filharmonie Brno. Při tom všem se věnoval i skladbě – zkomponoval například několik oper (Maréja, Mistr Jíra, Jovana, Hiawatha), skládal písně (Na hřbitově, U moře, Letní idyla) a další hudební díla (Klavírní trio g moll, Suita pro orchestr D dur, Sonatina pro klarinet a klavír, balet Dům u sedmi čertů a další).

Asi čtyřsetstránková Vogelova monografie o Leoši Janáčkovi je rozdělena do tří částí – tří období (1854–1903, 1903–1918 a 1918–1928). Jim předchází úvod (Osobnost a sloh), v němž autor nejprve podává užitečný stručný přehled janáčkovské literatury, poté se pokouší vystihnout skladatelovu osobnost („Jaká paradoxa: na jedné straně nádherný barbar a nespoutaný zbojník, na druhé až podivínský dogmatik; na jedné straně svrchovaně disponující mistr, na druhé spíše jakýsi geniální jurodivý nebo aspoň zajatec utkvělých představ […]; na jedné straně jedinečně citlivý tlumočník lidské řeči, na druhé její nejbezohlednější znásilňovatel atd.“) včetně základních předpokladů k – pro Janáčka typickému – dramatickému pojímání každé látky a vymezuje tři období jeho tvorby (nazývá je národopisné, revoluční a životopisné); cituje také Janáčkovo krédo, jež všechna tři období spojuje („A já pravím, že tón čistý nic neznamená, dokud není zabodnut v životě, v krvi, v prostředí. Jinak je hračkou, která se nemusí cenit.“). Dále se Vogel v úvodu podrobněji zabývá Janáčkovým slohem a hudebními i nehudebními kulturními vlivy, které na něj a na jeho „hudební mluvu“ působily. Nezapomíná ani na Janáčkův způsob tvoření, tvůrčí proces a na Janáčka coby literáta. V dalších třech kapitolách už Vogel postupuje Janáčkovým životem a dílem chronologicky (začíná u skladatelova děda), nechybí rozbor tvorby včetně notových ukázek. V knížce najdeme také soupis literatury, rejstřík osob, velmi užitečný rejstřík citovaných Janáčkových skladeb a černobílou fotografickou přílohu.

Leoš Janáček (zdroj commons.wikimedia.org)

A nyní už – jako vždy v našem seriálu – krátká „ochutnávka“ (tentokrát vzhledem k rozsahu díla spíše „ochutnávečka“).

 

Nelehké začátky hudebního vzdělávání jedenáctiletého Leoše v brněnském klášteře

„S matkou ve strachu nocujeme v jakési tmavé komůrce – bylo to na Kapucínském náměstí. Já oči otevřené. Při prvním svítání ven, jen ven!

Na náměstí kláštera Králové matka mi odchází těžkým krokem. Já v slzách, ona též.

Sami. Cizí lidé, nesrdeční; cizí škola, tvrdé lůžko, tvrdší chléb. Žádné laskání.

Svět můj, výhradně můj se mi zakládal.“

 

První umělecké angažmá – Janáček sbormistrem řemeslnického pěveckého spolku Svatopluk

„Venku prší, sněží, mrazí, dělník však, sotvaže z továrny vykročí, když po celý den v prachu se do unavení pachtil, vzpomíná, že ještě jedna povinnost naň čeká – vždyť má ještě cvičení pěvecké. On snad jest již hladový a žíznivý, doma snad na něj žena, děti čekají – proč však nejde k domovu, proč spěchá do cvičební síně? To zodpovídati nemohu – přiznávám se však, že té obětavosti, pilnosti, lásky a snahy u pěvců za naší doby jsem nikdy a nikde nenašel.“

 

Janáček třiadvacetiletý jako učitel hry na klavír u své budoucí choti, Zdenky Schulzové

„Měla jsem ze svého učitele veliký strach. Slyšela jsem od jeho žáků, že je velmi přísný. I jeho zjev měl pro mne cosi temného. Byl štíhlý, menší postavy, bledý obličej silně kontrastoval s tvrdým, kadeřavým plnovousem, hustými, černými kučerami a velmi výraznýma hnědýma očima. Již tehdy se mi na něm líbila jeho malá, plná, bílá ruka, která se stávala samostatnou oduševnělou bytostí, když se dotkla klaviatury. Můj strach byl zbytečný; Janáček se se mnou nemazlil, zbytečně nemluvil, vyžadoval jako samozřejmost, abych uměla bezvadně svůj úkol, nemohu však o něm říci, že by byl býval obzvlášť přísný nebo dokonce zlý, jak se často o něm tvrdilo.“

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na