Osobnosti české opery: Jaroslav Vogel

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

11. ledna uplynulo sto dvacet let od narození jedné z mimořádných osobností českého hudebního života dvacátého století – dirigenta, dlouholetého šéfa ostravské opery, mimořádně erudovaného muzikologa, zaníceného propagátora Janáčkova díla a hudebního skladatele Jaroslava Vogla. Město Ostrava, jemuž věnoval tento plzeňský rodák podstatnou část svého života a svého tvůrčího úsilí, si jej připomnělo ve výroční den odhalením pamětní desky na domě, v němž v Ostravě žil.Protože 2. února uplynulo čtyřicet čtyři let od jeho odchodu a 21. srpna tohoto roku si připomeneme devadesáté páté výročí první premiéry českého profesionálního divadla v Ostravě, kterou byla Smetanova Prodaná nevěsta, mám za to, že není od věci si život a dílo Jaroslava Vogla přiblížit hlouběji.

Ve své stati o opeře ve sborníku 60 let Státního divadla v Ostravě z roku 1979 zdůvodňuje její autorka Eva Sýkorová-Čápová pozornost věnovanou osobnosti Jaroslava Vogla následovně „…skladatel, i když za svého života nedoceněn, může doufat ve spravedlnost historie. Výkonný umělec bývá však jen zřídka doceněn dodatečně. Hrozí zde zapomenutí, neboť interpretační umění proti umění tvůrčímu je mnohem pomíjivější…“

Dnes, po pětačtyřiceti letech, kdy jsme neustále zavalováni přemírou informací velmi pomíjivého charakteru a pozornost médií se z osobností přesunula na celebrity a celebritky, platí tato slova několikanásobně.

Voglovu osobnost formovalo výrazně už v dětství rodinné prostředí. Jeho otec, známý plzeňský právník dr. Karel Vogel byl pilným organizátorem uměleckého, především hudebního života v Plzni. Zasloužil se o to, že v Plzni vystupovaly takové osobnosti, jako byl František Ondříček či Jan Kubelík. Již během plzeňských gymnaziálních studií se Jaroslav Vogel soukromě učil hře na housle u Otakara Ševčíka a kompozici u Vítězslava Nováka. V Mnichově poté vstoupil na Královskou hudební akademii, na níž působil jeho strýc, výtečný hudební pedagog Viktor Gluth (1852–1917), u něhož studoval kontrapunkt. V Mnichově ještě zastihl vynikajícího wagnerovského dirigenta Felixe Mottla (1856–1911). Ve studiích poté pokračoval v Paříži na tehdy proslulé Schola cantorum pod vedením skvělého pedagoga Vincenta d´Indyho (1851–1931), mezi jehož žáky patřili například Arthur Honneger, Darius Milhaud, Albert Rousell, Eric Satie a také Cole Porter. Všestranné důkladné školení, kterým Jaroslav Vogel prošel, způsobilo, že jeho přístup ke studovanému dílu byl vždy podložen hlubokou znalostí jeho struktury, specifických rysů skladatelovy tvorby a vlastním promyšleným koncepčním pojetím, jež přitom vždy ctilo autorský rukopis.

V Paříži zkomponoval například předehru na Svatováclavský chorál a uvažoval o tom, napsat operu o sv. Vojtěchovi. Po návratu do vlasti působil v sezoně 1913/1914 jako korepetitor Národního divadla a v roce 1914 se stal dirigentem operety v divadle v rodné Plzni, kde v té době působil jako šéf opery Václav Talich. Byl ovšem mobilizován a musel na frontu.

Po skončení války studoval na pražské konzervatoři kompozici u Vítězslava Nováka. Ucházel se o místo korepetitora Národního divadla. Nebyl přijat. A tak odešel do Ostravy, kam jej jako dirigenta angažovali do nově vzniklého Národního divadla moravskoslezského jeho ředitel Václav Jiřikovský a šéf opery Emanuel Bastl.Zde se nejdříve uvedl dvěma operetními premiérami, Hervého Mam’zelle Nitouche a Offenbachovou Madame Favart, po nichž následovala v listopadu 1919 premiéra jeho vlastního baletu Dům u sedmi čertů v choreografii Achille Viscussiho. Z řady oper, které ve své první sezoně ostravského působení dirigoval, se zmiňme alespoň o opeře chorvatského skladatele Ivana Zajce Mikuláš Zrinský, původní opeře brněnského operního šéfa Františka Neumanna Ekvinokce (na jihoslovanský námět) a Poustevníkově zvonku Louise Maillarta. Při studiu této opery jasně dokumentoval svůj upřímný vztah k francouzské hudbě, který získal při svém pařížském pobytu a jenž ho poté provázel po celý život. Právě francouzské opery diriguje ve svém prvním ostravském období velice často. Jsou to například Auberova Němá z Portici a Fra Diavolo, Thomasova Mignon, Saint-Saensův Samson a Dalila či Gounodův Faust a Markétka. Z dalších děl jmenujme alespoň Weberova Čarostřelce a operu tehdejšího současníka Ermana Wolfa-Ferrariho Marianin šperk.

V roce 1923 opouští za poměrně dramatických okolností ostravské divadlo ředitel Václav Jiřikovský a spolu s ním odchází i Jaroslav Vogel. V Praze se věnuje jednak pedagogické činnosti, diriguje příležitostně Českou filharmonii anebo Orchestr českých železničářů. V sezoně 1926/1927 působí ve funkci druhého dirigenta v Městském divadle v Plzni, kde diriguje například Smetanova Dalibora, Beethovenova Fidelia a Wagnerova Tannhäusera. Následuje nabídka k návratu do Ostravy. Ředitel Miloš Nový, bývalý protagonista slavného plzeňského Budilova období a poté dlouholetý významný člen činohry Národního divadla, jej povolává do funkce šéfa operního souboru.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat