Teatro dell’Opera di Roma: Tosca do Říma patří odjakživa!

  1. 1
  2. 2

Turistických exkurzí je v Římě nespočet, avšak jediný zájezd s výhledem na nejtemnější stránky lidské mysli tento večer pořádal až děsivě démonický Scarpia Gevorga Hakobyana. Arménský pěvec byl vůbec největším zážitkem, který si z tohoto večera odnášíme. Jeho „Va, Tosca!“ ukázkově mísila všudypřítomný příval negativní energie s božskou svátostí, přičemž jeho výkon směrem k základním principům divadelního dramatu neustále narůstal. V tomto případě se označení „dramatický baryton světových kvalit“ vůbec nebojíme a je zde zcela namístě. Z menších rolí považujeme za nutné zmínit buffo postavu Sagrestana, v níž diváky bavil Domenico Colaianni; také pěvecký výkon Luciana Leoniho v roli Angelottiho byl velmi vydařený a jeho hlas se bezpečně nesl divadlem do všech stran.

Suma sumárum, Tosca v Římě není přehlídkou moderních hereckých kreací. Je pojímána především staticky, plna teatrálních gest a divadelního patosu. Na jevišti i v hledišti je znát, že stěžejním hodnotícím kritériem, vedoucím ke spokojenosti přítomných diváků, je prvotřídní pěvecký projev sólistů. Náročná očekávání protagonisté v průběhu večera postupně plnili, což diváci téměř naplněného divadla náležitě ocenili. Návštěvu Teatro dell’Opera di Roma v náš poslední večer v Římě rozhodně vnímáme jako správnou volbu. Poněkud symbolicky jsme při odchodu z divadla zahlédli skupinu horečně diskutujících kněží (taktéž návštěvníků představení) nad provedením postavy Cavaradossiho, což nás přivádí k pokojnému konstatování, že Tosca je zde stále doma ve všech kruzích, od zpěváka po diváka, a že do Říma zkrátka patří odjakživa!

Hodnocení autora recenze 90 %

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat