Theodor W. Adorno – filozof mnoha tváří

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Před padesáti lety, 6. srpna 1969, zemřel Theodor Wiesengrund Adorno, německý filozof, muzikolog, sociolog, estetik, esejista a skladatel, spolu s Maxem Horkheimerem nejvýznamnější představitel tzv. kritické teorie frankfurtské školy. Pojďme si připomenout tohoto filozofa mnoha tváří, který mimo jiné radil Thomasi Mannovi při psaní jeho „hudebního románu“ Doktor Faustus a vedle komponování se hudbě věnoval zejména v mnoha studiích, esejích či kritikách.
Theodor W. Adorno (archiv OP)

Život, filozofie a spisy
Theodor Wiesengrund Adorno se narodil 11. září 1903 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině židovského obchodníka s vínem Oscara Alexandera Wiesengrunda a operní zpěvačky Marie Calvelli-Adorno della Piana. Studia filozofie, hudební vědy, psychologie a sociologie ve Frankfurtu zakončil disertací o Edmundu Husserlovi, v roce 1931 se habilitoval studií o Sørenu Kierkegaardovi. Jeho myšlení ovlivnila přátelství se Siegfriedem Kracauerem, Walterem Benjaminem a Maxem Horkheimerem. Ve Vídni se učil též hudební skladbě a dvanáctitónové kompozici u Albana Berga a dlouho se nemohl rozhodnout, zda chce být skladatelem nebo filozofem; nakonec se věnoval obojímu, i když filozofie převládla. V roce 1933 odešel do Oxfordu. V roce 1937 se oženil s Margaretou Karplusovou, inženýrkou chemie. V roce 1938 emigroval do Spojených států amerických a stal se členem přesídleného Ústavu pro sociální výzkum v New Yorku. V roce 1941 se přestěhoval do Los Angeles (právě tam navázal spolupráci s Thomasem Mannem) a v roce 1949 se vrátil do rodného Frankfurtu. Od roku 1956 byl řádným profesorem na univerzitě a spoluředitelem Ústavu pro sociální výzkum. Jeho osobnost, kritická, odborná a publicistická činnost i pedagogické působení měly velký vliv na atmosféru v tehdejším Západním Německu v padesátých a šedesátých letech. Kritizoval různé jevy společenské, kulturu, kulturní průmysl, masové umění, ideologie i módní proudy. Mnohostranně nadaný myslitel zasáhl nejen do oblasti filozofie, sociologie a estetiky, ale i do muzikologie, filozofie hudby, hudební kritiky, literatury, umění obecně; sám i komponoval a hrál na klavír a byl znalcem a až útočným propagátorem dodekafonie. Jeho literární, esejistické a publicistické dílo, velmi rozsáhlé, je psáno nezaměnitelným stylem; jedná se o soubor jednotlivých studií k problémům moderny. Adorno zemřel na infarkt ve švýcarském Vispu.

Max Horkheimer (1895–1973) byl mimo jiné vydavatelem a jedním z hlavních přispěvatelů Časopisu pro sociální výzkum, který vycházel ve Frankfurtu, proto je název „frankfurtská škola“ odvozen právě od místa prvního působení. Horkheimer a Adorno se stali vůdčími představiteli tzv. kritické teorie frankfurtské školy, „jejímž cílem byla kritika současnosti z perspektivy spravedlivější a svobodnější společnosti,“ jak se praví v publikaci Filozofický depozitář Reinera Ruffinga. Podle Malých dějin filozofie Hanse Joachima Störiga lze myšlení Horkheimera a Adorna a jejich dalších žáků a přívrženců shrnout do pěti bodů: navazují na Marxe a Hegela a zaměřují se na společnost; používají dialektickou metodu; zdůrazňují „kritičnost“ myšlení – a to jak ve smyslu kritické sebereflexe, tak ve smyslu kritického pohledu na stávající společnost; snaží se spojit teoretické myšlení s praktickým jednáním; a mají vztah k budoucnosti ve smyslu naděje, očekávání a působení na změnu orientace. Podle R. Ruffinga Adorno „moderní společnost definoval jako strukturu, která je naveskrz prosáklá zásadami peněžního hospodářství. Pro běžného občana to znamená, že se buď přizpůsobí, nebo musí tuto společnost opustit. Adorno stále znovu zdůrazňoval, že v podmínkách kapitalistického hospodářského systému nelze vést dobrý život.“ K tomu se váže jeden z proslulých Adornových citátů, pocházející z jeho sbírky kulturně-kritických aforismů Minima Moralia (1951, česky 2009): „Neexistuje správný život v nepravosti.“ I proto se Horkheimer a Adorno stali v šedesátých letech populárními i mimo okruh odborníků, zvláště mezi studenty. Podle H. J. Störiga se této dvojice právem i neprávem „dovolávali vůdcové studentských nepokojů, ale jak Horkheimer, tak Adorno odmítali revoluční praxi odvozovanou z jejich ,kritické teorie‘. Adorno reagoval ,ústupem do věže ze slonoviny‘ a Horkheimer hlubokou rezignací, pokud jde o budoucnost kultury, a zvláště filozofie.“

Z mnoha dalších Adornových publikací uveďme například knižní vydání jeho habilitačního spisu Kierkegaard. Konstrukce estetična (1933), studii Dialektika osvícenství (1947, česky 2009), napsanou s Maxem Horkheimerem, soubor studií Disonance (1956), obsahující též portréty moderních skladatelů, tři svazky Poznámek k literatuře (1958, 1961, 1965), filozofický spis Negativní dialektika (1966) či posmrtně vydanou Estetickou teorii (1970, česky 1997). Česky vyšla také Adornova stať Schéma masové kultury (2009) či kritická studie Žargon autenticity. K německé ideologii (2015). Z Adornových spisů o hudbě jsou nejdůležitější Filozofie nové hudby (1949), Pokus o výklad Richarda Wagnera (1952), Gustav Mahler (1960), Úvod do sociologie hudby (1962, česky 2015), soubor studií Quasi una fantasia (1963) a studie Alban Berg (1968). Jiří Vysloužil v Hudebním slovníku pro každého o Adornových hudebních spisech píše: „V estetice a sociologii zajímá Adorna především bytí hudby ve společnosti, a obráceně společenského bytí v hudbě. Adorno sleduje vývoj hudby jak v tržní (kapitalistické), tak v řízené (totalitní) společnosti, v nichž hudba podle jeho názoru ztrácí svůj pravdivostní charakter. Pravdivá je pouze hudba ,utopických katastrof‘ expresionistů, v níž ,kvůli krásnu již krásno neexistuje‘, soudí dialektik Adorno. Filozofovo odmítání jiných moderních hudebních směrů (klasicismu) a tendenční výklad R. Wagnera vyvolaly oprávněný nesouhlas. Adornova sociologická analýza negativního působení tržních mechanismů na hudbu se však jeví nadále aktuální. Opodstatněná je i jeho kritika řízení hudby ideologickými mechanismy totalitní společnosti, již podal ve studii s trefným názvem ,Hudba na provázku‘…“

Adorno a jeho kolegové na koncertě (archiv OP)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na