Týden s hudbou

  1. 1
  2. 2

V sobotu 28. září od 17:00 hodin začíná v ostravské Katedrále Božského Spasitele poslední koncert Svatováclavského hudebního festivalu, který připomene 30 let od sametové revoluce a tím i 30 let svobody s patřičným hudebním programem. Meditace na tradiční Svatováclavský chorál vznikla v prvním válečném roce (1914) a Suk v ní se strachem i nadějí hudebně umocňuje niternou prosbu „Nedej zahynouti nám ni budoucím“. Nesmrtelné poselství národního chorálu přechází v Kabeláčovo velkolepé Mysterium času – zamyšlení nad vesmírným děním, nad jeho nesmírnými oblastmi a pevnou zákonitostí, která jim vládne. Materiálem pro výstavbu mohutně gradačního Mysteria byla jediná navracející se a na maximum se napínající hudební myšlenka. Ta napodobuje chorálový cantus firmus, který dává dílu zvláštní rys jakési starozákonní prostoty a výrazové lapidárnosti. Vibrace ohromujícího díla se budou chrámovými zdmi svobodně linout až k Dvořákovu Žalmu 149 a vrcholné oslavě boží – efektnímu Te Deu z počátku jeho amerického období. Účinkují Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou Roberta Kružíka, Český filharmonický sbor Brno a sólisté Pavla Vykopalová a Roman Hoza.

Bamberští filharmonikové, Jakub Hrůša – Pražské jaro 2019 (foto Zdeněk Chrapek)

Radio Classic Praha
Pravidelná Novinka týdne na Classic Praha představuje tentokrát nové supraphonské album s čistě českým repertoárem. Jedná se o Koncert pro klavír a orchestr g moll Antonína Dvořáka a Koncert pro klavír a orchestr „Inkantace“ Bohuslava Martinů. Jedním z významných atributů této nahrávky je bezesporu výjimečná konstelace interpretů. Český dirigent i sólista a německý orchestr, který má ve své DNA český zvuk. Tedy Jakub Hrůša, Ivo Kahánek a Bamberští symfonikové. Všechna tři jména silně rezonují v evropském i světovém kontextu. Symbolický význam má pak volba repertoáru: tatáž světová válka, jež v důsledku připravila orchestrální hráče Německé filharmonie v Praze o jejich domov, a dala tak roku 1946 vzniknout Bamberským symfonikům, vyhnala Bohuslava Martinů z vlasti i z evropského kontinentu. Nahrávky vznikaly v letech 2017 a 2019 ve spolupráci se špičkovým týmem Bavorského rozhlasu v koncertním sále Bamberských symfoniků, jehož akustika patří k nejlepším v celé Evropě. Ukázka z tohoto CD zazní na Classic Praha v pondělí 23. září v 10:00 hodin.

Nikdo z těch, kteří se v neděli 21. prosince roku 1834 vypravili odpoledne na české představení do německého Stavovského divadla, to nemohl tušit. A přece tehdy poprvé zazněla ve hře Fidlovačka česká píseň písní. Budoucí hymna z vůle lidu. Nečekaná, neobvyklá. Žádná burcující melodie a plamenný text. Naopak. Lyrický popěvek bez děje. Oslava přírody, pocta místu, kde jsme se usídlili. Jeden z odrazů české duše. Kde domov můj. Příběh zprvu nenápadného dílka tvůrčího tandemu Škroup – Tyl je fascinující.  Co vše k němu vedlo, co mu předcházelo – a ovšem také, co po jeho uvedení následovalo… To vše vám prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria s názvem Česká píseň písní. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 23. září v 19:00 hodin.

Hostem Marka Šulce v pořadu Hudba v miléniu je v tomto týdnu člen činohry Národního divadla v Praze, herec a hudebník Igor Orozovič. Po maturitě na gymnáziu studoval Igor Orozovič dva roky muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka a poté činoherní herectví na DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 2010 titulní rolí Moliérova Tartuffa a rolí Dr. Dorna v Čechovově Rackovi. V době studií už hostoval ve studiu Saint Germain-Rock Café v Praze (Armin ve Svaté zemi), v Divadle Na prádle (Ambrož v Kříži u potoka) nebo v Divadle Ta Fantastika (taneční role Želvák v Dámě s kaméliemi). Zahrál si na ostravských Shakespearovských slavnostech Tybalta v Romeovi a Julii. V roce 2009 prošel vítězně konkurzem na titulní roli Sofoklova Oidipa v činohře Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Vzápětí byl v tomto divadle angažován a mimo zmíněnou roli si tu zahrál vedle dalších i Mozarta v Shafferově Amadeovi, Orsina v Shelleyově hře Cenci, Nikolu Šuhaje v Baladě pro Banditu, Števu v Preissové Její pastorkyni, Rudu Gotheina ve Smrtihlavovi Martina Walsera, Jarka Lukavského v McNallyho a Yazbekově muzikálu Donaha! (Hole dupy), Algernona ve Wildově Jak je důležité míti Filipa nebo Faraona v muzikálu T. Rice a A. L. Webera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Je spoluzakladatelem a spoluautorem Cabaretu Calembour, pro který kromě textů píše i hudbu a ve kterém s ostatními tvůrci účinkuje (Divadlo Kampa, Studio Ypsilon, Jazz Club Reduta). Spolupracoval i s dalšími divadly – Divadlo Ungelt (KurtizánaTouha jménem Einodis), A studio Rubín (role Amína v inscenaci Svatá země). Tančí, zpívá, hraje na klavír, mluví třemi jazyky. Od roku 2013 je členem Činohry Národního divadla. Pořad má premiéru v úterý 23. září v 19:00 hodin.

Další díl pořadu Z archívu osobností je věnován přednímu českému houslistovi Bohuslavu Matouškovi. Bohuslav Matoušek se narodil v roce 1949 v Havlíčkově Brodě. Hudební nadání, stejně jako svoji celoživotní hlubokou náklonnost k hudbě Bohuslava Martinů, zdědil pravděpodobně po své mamince. Ta často vzpomínala, jak při očekávání příchodu svého syna na svět účinkovala celou sezónu na scéně Národního Divadla v Martinů zpívaném baletu Špalíček. Hře na housle se začal učit v pěti letech ve třídě profesora Zdeňka Němce a jeho studentem zůstal až do svých osmnácti. Od třinácti let také dojížděl do Prahy na soukromé hodiny k profesoru Jaroslavu Pekelskému. Po maturitě na havlíčkobrodském gymnáziu studoval na Hudební Akademii Múzických Umění v Praze u prof. Jaroslava Pekelského a později u prof. Václava Snítila. V roce 1969 se poprvé zúčastnil mistrovských kurzů u Arthura Grumiauxe v Curychu, jejichž úspěšné absolvování mu vyneslo pozvání i v dalších osmi letech, tentokrát k Nathanu Milsteinovi. V roce 1970 získal na mezinárodní Houslové soutěži Tibora Vargy v Sionu zvláštní cenu poroty a zároveň stipendium, které využil k jednoročnímu studiu u Wolfganga Schneiderhana v Lucernu. Již ve svých jednadvaceti letech vystoupil poprvé na festivalu Pražské Jaro. Hrál tehdy Dvořákův koncert s orchestrem České Filharmonie pod taktovkou dirigenta Lovro von Matačiče. Dva roky poté (1972) pak získal na mezinárodní soutěži téhož festivalu první cenu. V roce 1977 přišlo pozvání k japonskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, kde poté dva a půl roku působil jako koncertní mistr a sólista.  Po návratu z Japonska (1980) se stal primáriem Stamicova kvarteta, v němž působil 15 let. Kvarteto nahrálo doma i v zahraničí přes 60 kompaktních disků a získalo dvakrát prestižní mezinárodní cenu Grand Prix du disque de l´Academie Charles Cros. V současnosti se Bohuslav Matoušek věnuje jak dráze sólového a komorního hráče tak i pedagogické činnosti. Na poli komorní hudby pravidelně koncertuje s kytaristou Petrem Seidlem, je členem Klavírního tria Antonína Dvořáka a Klavírního kvarteta Bohuslava Martinů a uměleckým vedoucím Okteta a Sexteta českých filharmoniků. Více o sobě a své oblíbené hudbě prozradí Ivanu Dlaskovi ve čtvrtek 26. září v 19:00 hodin.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat