Týden s tancem
Bodies Together, premiéra v divadle Ponec
Premiéra nového projektu na pomezí tance a imerzivního divadla z dílny choreografa Jara Viňarského a souboru Pocketart se uskuteční v pátek 9. prosince. Má název Bodies Together (Through, not against) a zabývá se fenoménem korporací a jejich vlivu na život jednotlivců a globálního společenství. Účinkují: Sára Šimek Arnstein, Lukas Blaha, Sabina Bočková, Leonardo Gaipa, Barbora Nechanická, Johana Pocková a Matthew Rogers.
Autoři o novém projektu uvádějí následující detaily:
„Jeden z několika významů pojmu korporace je i ten, který říká, že několik osob-těl se propojí, aby se zformovaly do jednoho těla-osoby, sjednotily se a staly se kolektivem. Abstraktně řečeno, BODIES TOGETHER. Při tvorbě tohoto lehce imerzivního představení / výpravy jsme se primárně opírali o tuto příjemně znějící myšlenku, jenž nám umožnila objevit v korporátní problematice i jistou poetiku.
Spíše než se zabývat konkrétní případovou studii, analyzovat nebo mluvit o veřejně dostupných faktech, jsme se zaměřili na otázky: Jak vnímáme vliv a dopad korporací na naše životy? Korporace jsou chápány jako právnické osoby, které mají svá práva, obdobná jako fyzické osoby. Ale co jsou to vlastně za osoby? Kdo, co stojí za spoustou korporačních skandálů? Špatní lidé v korporacích nebo špatné institucionální uspořádání?
Obecně máme tendenci mylně se domnívat, že jako jednotlivci nemáme s problematikou korporací stojících v centru úspěchu kapitalistického systému, ve kterém žijeme, nic společného. Naše životy a práce jsou však s tímto, na finanční zisk orientovaným systémem, hluboce spjaty. Víc, než si často dokážeme představit, uvědomit, nebo si připustit. Korporace je sice umělá právní struktura, ale lidé, kteří se v ní angažují, ať už akcionáři, vedoucí pracovníci v ní, zaměstnanci, či my ostatní přes různé obchodní transakce, všichni máme morální a etickou odpovědnost.“
7 fyzických osob, 7 performerů. 7 postav, každá se svým vlastním vhledem a urgencí se k tomuto tématu vyjádřit.
„Tvůrčí tým nabízí divákům možnost společně se vydat na fiktivní výpravu do světa lidské korporace, která je zasazena do fragmentovaného prostředí. To v nás může vyvolat frustraci. Jako ochranu před ní můžete použít metodu Through, not against – samotné prostředí, ve kterém se budete pohybovat vás navádí, jak si tuhle metodu osvojit.“
Stručný manuál k výpravě:
Through, not against, klíč jak možnou frustraci v hracím prostoru překonat. Heslo jímž se řídí performeři, diváci, a mohl by i Korporát. Potřebujete-li návod, čtěte dál, nepotřebujete-li nic, dál nečtěte.
Možnost 1: ÚHEL POHLEDU – vyber si jednu z postav a tu po celou dobu výpravy sleduj, dívej se na vše z její perspektivy
Možnost 2: DIVERZITA – postavu, kterou sis vybral-a můžeš v průběhu výpravy změnit kolikrát chceš
Možnost 3: CHAOS – nevolíš ani jednu z možností 1 a 2 a spolehneš se na své vlastní orientační schopnosti a budeš se prostorem pohybovat svobodně a dívat se na vše svým úhlem pohledu
Vybavení na výpravu:
Přines si sebou vlastní čelovku. Pokud ji nevlastníš, popros souseda, ale nekupuj si novou, půjčíme ti.
Pohodlné oblečení a boty. Ne lodičky a vysoké podpatky. Máš možnost se taky zout.
Více o představení zde.
Česká televize uvedla nový díl cyklu Backstage o vzniku vybraných inscenací Národního divadla, věnovaný tentokrát inscenaci Laterny magiky Poe
Časosběrný dokument o vzniku inscenace pražské Laterny magiky, která propojuje tanec, moderní technologie a činoherní herectví představila česká televize 5. prosince. Režisérka a choreografka Lenka Vagnerová se v inscenaci inspirovala životem a tvorbou amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Inscenace měla premiéru v dubnu 2022, režisérkou dokumentu o jejím vzniku je Renata Šáchová. Online najdete dokument na odkazu zde.
Tanec v galerii opět propojuje choreografii a výtvarné umění – tentokrát v Uměleckoprůmyslovém muzeu
Taneční improvizace choreografky Hany Polanské reaguje na objekt Between Conflicts od Ice Coral. Tělo, pohyb a gesto se zaplétá do síta referencí odkazujících k pojetí linie, organičnosti a ornamentu ve výtvarném umění, architektuře a tanci samotném.
Vnitřek a vnějšek, záhyby, roztančená hmota, neustálá změna a efektivita organického tvaru se projeví ve vztahu těla a objektu.
Kdy a kde: 7. prosince 2022 od 17.45 a 18.45 v rámci vernisáže v Uměleckoprůmyslovém muzeu, délka trvání performance: 10 minut.
Projekt tanec v galerii zaštiťuje Centrum choreografického rozvoje Se.s.ta. interdisciplinární spolupráce mezi tancem a výtvarným uměním, vznikl už v roce 2012. Cílem je zprostředkovat vnímání tance mimo tradiční prostory a divadelní kontext a posílit vědomí, provázanosti některých uměleckých otázek (výtvarného umění či tance) s běžným životem…
Praxe moderního tance v Německu se dostala na seznam nehmotného dědictví UNESCO
Zapsáno v roce 2022 (17.COM) na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva s odůvodněním:
„Moderní tanec je forma fyzického projevu odlišná od klasického baletu. Spíše než o reprodukci předem daných tanečních pozic se tanečníci snaží o věrný životní projev, který odráží emoce a životní zkušenosti. Důraz spočívá v sólové i společné tvorbě v malých skupinách a věk, sociální postavení, původ, fyzická kondice ani pohlaví nehrají žádnou roli. Moderní tanec v Německu praktikují a vyučují tanečníci, choreografové a taneční pedagogové různých věkových kategorií a stylů. Zahrnuje základní rytmickou pohybovou výchovu i taneční projekty pro děti a mládež na veřejných školách a v zařízeních pro volný čas. Taneční komunity nabízejí také kurzy a workshopy v tanečních školách, kulturních institucích a vzdělávacích a studijních programech pro dospělé. Moderní tanec, který je mnohostrannou praxí kulturní činnosti a sebezdokonalování, vytváří pocit sounáležitosti, posiluje lidské vazby a je místně zakořeněný. Ze sociálního hlediska je považován za zdroj sociální soudržnosti, podporuje integraci a začlenění, zejména znevýhodněných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením a starší dospělí. Podporuje také zdraví tím, že přispívá k ocenění fyzického a emocionálního projevu.“
Peter Reuss, velvyslanec Německa při UNESCO dodává: “UNESCO tak uznalo umělecký a společenský význam této kulturní praxe, která má své kořeny ve výrazovém tanci počátku 20. století a v reformním hnutí Monte Verità. Uznání UNESCO zvýší viditelnost moderního tance v Německu i na celém světě.”
Více přímo na stránkách UNESCO.
TANEČNÍ POZVÁNKY z redakční pošty
Rezidenti Domu tanečního umění vystupují v představení Louskáček, vánoční sen v Divadle na Vinohradech
Studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře – gymnázia a sólisté Pražského komorního baletu se v prosinci vrátili na prkna Divadla na Vinohradech s představením Louskáček, vánoční sen v produkci Czech Jazz Art a ve spolupráci s First International Ballet School. Louskáček, vánoční sen je inspirován dílem romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král. Premiéra baletu P. I. Čajkovského na libreto A. Volkova se konala v roce 1892. Balet o kouzelné štědrovečerní noci, kterou putuje Klára se svým ochráncem princem Louskáčkem do jeho pohádkové říše je v nejrůznějších obměnách tradiční součástí vánočního divadelního repertoáru po celém světě.
Reprízy baletu v choreografii Veroniky Iblové a Jade Clayton se uskuteční 11. a 18. prosince 2022 a 8. ledna 2023 vždy odpoledne a večer. Titulní roli Kláry a Prince zatančí sólisté Baletu Národního divadla, postavu strýčka Drosselmeyera, průvodce dějem baletu, Louskáčka, Myšího krále a maminky sólisté Pražského komorního baletu. V dětských rolích se představí studenti First International Ballet School, v tanečně náročnějších partech vybraní studenti konzervatoře Taneční centrum Praha, kteří vystupují během sezony v souborech Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Představení ve vinohradském divadle využívá k doprovodu hudební nahrávku.
„Louskáček je neodmyslitelně spjat s časem Vánoc. Veronika Iblová a Jade Clayton vytvořily představení pro celou rodinu. Diváky balet vtáhne do kouzelné vánoční atmosféry, potěší je pohádkovým příběhem, výpravnými kostýmy i barvitou scénografií. V představení se potkává několik generací tanečníků: od nejmladších předškoláků, přes studenty konzervatoře, až po zkušené profesionály“, charakterizuje představení Linda Svidró, umělecká ředitelka Pražského komorního baletu a pedagožka konzervatoře Taneční centrum Praha, která se studenty konzervatoře představení nastudovala.
Taneční soubor Pop Balet uvádí Soul Seekers
Taneční soubor Pop Balet uvádí nové představení Soul Seekers od bývalé členky souboru, choreografky Zuzany Dobešové (vítězná choreografie prvního ročníku Summer Lab 2017). Premiéru mělo 14. května 2022 v Divadle Komedie, v letošní divadelní sezoně chystá soubor celkem čtyři reprízy tohoto projektu: 9. prosince v divadle Komedie, 8. ledna ve Studiu Hrdinů a následně 9. února a 26. Března opět v Komedii.
Představení sleduje „hledače ztracené podstaty,“ postavy obrněné před bolestí, které se „hlučně ženou kupředu, aby neslyšeli, co v tichosti se dere na povrch a skrytě usedá za kormidla jejich životů. Je ale možné necítit bolest, a přesto cítit?“ ptá se choreografka, která kus vytvořila pro skupinu, která vychází z historie taneční školy pro děti a mládež a prezentuje se jako profesionální soubor. Uměleckou vedoucí souboru je Majka Piskořová Veselá.
Inscenace Pobyt nově ve Venuši ve Švehlovce
V úterý 13. prosince 2022 se uskuteční v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce repríza inscenace Pobyt, choreografie Jana Razimy, který ohledává téma existencialismu za pomoci pohybového slovníku současného tance, fyzického divadla a výrazné vizuality. Autorské dílo pro pět tanečníků je uváděno pod hlavičkou spolku Dočasná Company. Pro mladého choreografa to byla první celovečerní inscenace po dvouletém procesu tvorby. Nyní se choreografie stěhuje do žižkovské Venuše ve Švehlovce. Vystupují Anna Benháková, Michaela Dzurovčínová, Lucie Matoušková, Arman Kupelyan a Tomáš Pražák.
Pro tanečníky je podle jejich vlastních slov interpretace tohoto díla výzvou jak myšlenkovou, co se týče zpracovávání náročných filozofických otázek, tak fyzickou. Michaela Dzurovčínová říká: „Pracujeme s pohybom, ktorý vyzerá fyzicky nenáročne, hoci sa častokrát dostávame do extrémne náročných polôh. Honzové choreografie ma stále nútia prekračovať svoje možnosti, strachy a pohodlie, vďaka čomu mám možnosť profesíjne rásť a posúvať sa.“ Inscenace se zabývá filosofií existencialismu, pocity bezmoci a osamocení. Razima se pro tvorbu inspiroval v knize Alberta Camuse Mýtus o Sysifovi a také pojmem moderní filozofie „Dasein“, který je překládán Janem Patočkou právě jako „pobyt“.
„První myšlenky k tomuto projektu se začaly rodit v době covidové pandemie. Mýtus o Sisyfovi byl pro mě vstupní branou k celému tématu existencialismu”, doplňuje choreograf Jan Razima. „Divák motiv Sisyfa může poznat v hned několika částech inscenace, ale od určitého bodu jsme se zabývali existencialismem jako takovým. Došel jsem k tomu, že prakticky můžeme udělat na jevišti cokoliv a stále to bude mít existenciální rozměr. Vystihnout ale pravou podstatu bylo velmi náročným úkolem. Ještě nikdy jsem v procesu tvorby tolik původního materiálu nevystřihl. Odhaduji, že tak 80% šlo v průběhu zkoušení pryč.“ K choreografii vznikla také autorská hudba – vytvořil ji Michael Andrew Burt, rodák z Ameriky a student Katedry skladby na HAMU.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
