Typologie obraceče not a jeho životopis

Na základě reakce klavíristky Sandry Shapiro (pianistka Cleveland Institut of Music a koncertní partnerka Ivana Ženatého) na předchozí úvahu, nazvanou Hororové povolání: obraceč not, a také po získání některých materiálů předkládám ještě nevážnou prázdninovou typologii obraceče not. Zahrnuje abecedně nejběžnější druhy těchto velmi důležitých osob koncertních pódií. Pokud znáte ještě nějaký další typ, neváhejte nám o něm napsat na adresu redakce nebo připojit popis na naše stránky na Facebooku.

Blíženec sedí zbytečně blízko (někdy prakticky na vašem klíně).

Bezradný obraceč má sklony klást otázky jako: “Na kterou stranu si mám sednout?”

Houpači jsou ti, kteří si na otáčení stránek oblečou svetry na zapínání, mají nesepnuté kravaty, šňůrky na krku, šátky nebo jiné předměty s třásněmi. Tyto osobní předměty umělce po celý koncert neustále rozptylují a často hladí levou paží interpreta při každém otočení stránky.

Hudební civilisté jsou mystifikováni černými a bílými tečkami rozptýlenými na stránce a považují to, co děláte, za čistou magii. Obvykle se děsí, že udělají chybu, a upřeně a napjatě na vás zírají, aby nepropásli jakékoliv kývnutí. Kupodivu je to jedna z lepších možností.

Infarktáři otáčejí stránky příliš brzy nebo příliš pozdě (někdy i dvě najednou). Způsobují paniku a zběsile přehazují stránky.

Mimozemšťané jsou buď unášeni hudbou, nebo uvažují o tom, co mají dnes k obědu, místo toho, aby otáčeli stránky. Mohou také zapomenout na koncert vůbec přijít.

Mrtviční ptáci jsou často zpěváci, kteří byli naverbováni do role obraceče. Netrpělivě čekají na to, až se na stránce zazpívá poslední slovo nebo zahraje poslední nota, a to bez ohledu na obtížnost doprovodu, a nereagují na nespočet dalších drobných znaků (kývání hlavou, šťouchnutí levým kolenem, atd.), kterými klavírista dává na vědomí, že je nutno obrátit stránku. Kromě toho, že způsobují paniku zběsilým připlácnutím stránky, vyvolávají u umělce velmi silné nutkání vraždit.

Němí kritici jsou obvykle pianisté stejných nebo vyšších kvalit. Jsou skvělí při obracení, ale bohužel také dávají najevo, že si všimli jiných not nebo špatného prstokladu.

Ničitelé obracejí s příliš velkou silou, takže trhají noty nebo házejí noty na zem.

Pozorovatelé jsou známi tím, že po celou koncertní produkci sledují během obracení not celou klavíristovu ruku – prsty, zápěstí, předloktí. Tito neobyčejně oddaní studenti klavírní pedagogiky mají v zákulisí často úhloměr.

Překážkáři se pokoušejí obracet pravou rukou z dolní části odlehlé stránky, umějí dokonale zabránit pohledu do not a podněcují umělce k násilným činům.

Ranění pěšáci jsou traumatizovaní obraceči, kteří se ztratili v partu díky rozsáhlým škrtům, doplňkům a úpravám. Pokud obrátí stránku příliš brzy a pianista prudce otočí noty zpět, podléhají strachu a pocitu ponížení, což jim zamezí být jakkoliv užiteční po zbytek recitálu. Bohužel se obvykle jedná o blízkého přítele či přítelkyni, což má za pódiem za následek slzavé údolí nebo rozhořčené konfrontace o obtížnosti partu. Doporučuje se po koncertě vykouřit dýmku míru.

Skrčci alias tajní obraceči jsou nindžové mezi obraceči/obracečkami, kteří sedí úplně mimo periferní vidění klavíristy. Zvedají se jemným pohybem v závislosti na tempu přibližně 1-2 řádky předem, rychle otočí stránku a bez jakéhokoliv šumu ustupují zpět do neviditelna. Toto jejich mizení způsobuje, že se posluchači zaměří na jejich výstup místo toho, aby se soustředili na hudební obsah.

Sloni se rekrutují z obracečů najatých na poslední chvíli a jsou dobře identifikovatelní hlavně nevhodným oblečením jako džíny a trička. Občas nosí vše černé s bílými ponožkami v sandálech.

Totálně vyděšení obraceči jsou ti, kteří jsou konfrontováni s neslepenými xeroxovými kopiemi, kapesními partiturami, nešťastně seřízenými reflektory, náhodnými lapáliemi klimatizace a dalšími situacemi, které způsobí, že obraceč je oslepen, zmaten, a tím pádem naprosto zbytečný.

Účastníci během vystoupení čtou polohlasně text zpěváků nebo spolu s nimi po celý koncert broukají melodii.

Vrtulníci vznášejí ruce s hudbou, bez ohledu na neuvěřitelně pomalé tempo nebo monotónní melodii.

Zpožděnky se zvedají přesně o dvě vteřiny později, než by vám vyhovovalo, a obrátí o dva takty později, než byste chtěli. Zvládají svoji práci, ale spíše to vypadá, že mají co dělat, aby se prokousali až do konce koncertu. Pomáhá pouze představa: “Mohlo by to být horší.”
***

Curriculum vitae
Dnešní obracečka, Honinota Otočka, studovala u Sergeje Notova na School of Page ve Score City, Pianoland. Již několik let obrací stránky na prestižních světových pódiích a festivalech renomovaným světovým klavíristům. V roce 1988 získala paní Otočka stipendium společnosti Steinpage Turning Scholarship, která ji poslala do Izraele, aby studovala obracení stran zleva doprava. V roce 1984 se stala laureátkou významné soutěže Rimského-Korsakova a je držitelkou zlaté medaile Rychlého letu čmeláka za mimořádný soutěžní výkon, při kterém v neuvěřitelných 32 vteřinách obrátila 47 stran. Je také stříbrnou medailistkou z roku 1983 na soutěži Turn Score Page Pickup Competition. Soutěžící měli za úkol interpretovat hudební part dodaný sponzorskou firmou Clavibouch. Paní Otočka vynikala v “ladnosti, eleganci, rychlosti, a zvláště v poezii.”

Paní Honinota Otočka má vybroušenou techniku lízání prstů a ohýbání rohů stránky. Interpretuje ze standardní pozice v levé židli a je autorkou ponorného úchopu, což je styl, který se používá k tomu, aby se zamezilo zakrytí dráhy očí s klavírním partem. Je rezidenční obracečkou na festivalu Morenote a sdílí pozici výzkumného pracovníka v Institutu pro otáčení stránek, kde připravuje výzkumnou práci na téma Obracení stánek v mamutí opeře Georga da Zimmermanna Panama.

Paní Honinota Otočka je vdaná a má pěkný dům nedaleko místního koncertního sálu.

(Uvedený životopis se nalézá náhodně na internetu a pochází z neidentifikované programové brožury klavírního recitálu.)