Mezzosopranistka Magdalena Kožená: „Věřím na lásku“
(BR Klassik – 27. dubna 2017 – Falk Häfner, online verze Thomas Schulz)
Paní Kožená, na koncertech se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu za řízení Jiřího Bělohlávka zpíváte Dvořákovy Biblické písně. Co pro vás toto dílo znamená?
Všechno, co pochází z mé vlasti, je mému srdci blízké. A tyto písně zpívám obzlášť ráda, protože, jak si myslím, i pro Dvořáka samotného znamenaly cosi velmi osobního. Psal je ve Spojených státech, daleko od domova. A jeho touhu po domově v té hudbě cítím. Ovlivnily ho také afroamerické spirituály, jak je slyšel v newyorských chrámech. Po harmonické stránce zde poněkud ustupuje od toho, co komponoval předtím. Dospěl k jakési niternosti a prostotě, a to na mě působí velmi dojemně.
Je to deset písní na biblické texty a zpíváte je česky. Co je obsahem těch písní?
Jsou to žalmy, existují i německé překlady a dají se tedy německy zpívat. Pro mě je to však přirozeně jednodušší v mé mateřštině. (smích)
Nikdo vlastně tyto písně německy nezpívá. Německý a český jazyk se zásadně liší, zvláště pokud jde o přízvuky a rytmus. Dokážete definovat, co vlastně češtinu charakterizuje?
Velice těžké je například to, že je u nás velmi rozdílná délka vokálů – a podle toho se dá u zpěváků dobře poznat, jestli je to jejich mateřština. Musí být slyšet i při zpěvu, jestli je „á“ dlouhé, nebo krátké „a“. Kdo se to neučil od narození, je to pro něj obtížné.
Brahms kdysi dostal od nakladatele Simrocka německý překlad těchto písní a logicky řekl: Můžeme se snažit jak chceme, ale v němčině z toho nic nebude. Můžete to potvrdit, nebo byste to neviděla tak přísně?
Tak bych to neviděla. Když se například má zpívat v jiných jazycích Janáčkova hudba, je to mnohem horší. Jeho rytmus přesně odpovídá rytmu češtiny. Dvořákova hudba je typicky romantická. Řekla bych, že jeho hudební fráze jsou tvořeny hudebně, ne tolik podle textu. Proto mi nevadí, když se zpívají německy.
Dvořák sám řekl, že podle jeho názoru jsou tyto písně to nejlepší, co v tomto žánru dosud mohl vytvořit. Rozumíte, co tím myslel?
Je těžké říct, které Dvořákovy písně jsou nejlepší. Mám ráda také Cigánské melodie op. 55 a Milostné písně op. 83. V Biblických písních ale skutečně cítím něco zvláštního, podobně jako u Bacha. Těžko se to dá popsat. Možná má Dvořák pravdu. (smích)
V dirigentovi Jiřím Bělohlávkovi máte po boku krajana. Existuje mezi Čechy nějaké zvláštní souznění, když spolu provozují hudbu?
Nosíme v sobě tutéž tradici, od dětství ji máme v krvi. A samozřejmě máme společnou řeč, kterou se dorozumíváme, takže si můžeme přesně říct, kde udělat pauzu k nádechu, jak má fungovat rytmus a podobně. Je to pochopitelně velmi příjemné, jsme naladěni na stejné vlně.
Vaše domovina je tedy stále ještě velmi přítomná, ačkoli už žijete řadu let v Berlíně?
Jsem Češka z Moravy. A tak to zůstane, i když se v Berlíně cítím velmi dobře. Mojí vlastí zůstane Česko, mám tam rodinu a přátele, na tom se nic nezmění.
Je něco typického, co charakterizuje českou mentalitu, a čím se liší od německé?
Řekla bych, že máme zvláštní druh humoru – černý humor, ještě černější než například Angličané. Němci mu často vůbec nerozumí. (smích) Také jsme známí jako nejateističtější země Evropy.
Ale může tedy zpívat Biblické písně někdo, kdo je ateista a nehlásí se k žádnému vyznání?
Myslím, že ano. Na otázku po víře se vůbec těžko odpovídá. Já osobně věřím na lásku, a s tou se tyto písně dají interpretovat dobře. (smích)
Smím se vás zeptat, zda patříte k určitému vyznání, nebo je pro vás víra něco abstraktního?
Jsem bez vyznání, ale jako pravděpodobně skoro každý věřím v „něco“. Myslím, že úplně bez víry se dá těžko žít; každý si musí najít vlastní cestu.
(Přeložila Vlasta Reittererová)
