V Ostravě začal Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka

Zahájení letošního MHF Leoše Janáčka se konalo v úterý 28. května 2019 v Domě kultury a jako vždy zazněla – po české hymně – Sinfonietta Leoše Janáčka. Ta již patří k inventáři dramaturgie a nesmí chybět na žádném zahájení festivalu. Obecenstvo je vždy zvědavé, jak který orchestr a dirigent ke skladbě přistoupí.

Tentokrát byl na zahájení pozván Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) a k dirigentskému pultu se postavil Kristjan Järvi, estonský dirigent, jehož rodová predestinace ho nutně přivedla také k dirigentské činnosti. Jako člověk, který vyrostl a působil v New Yorku, nasál podnikatelského i tvůrčího ducha tohoto prostředí. Jeho tryskající a nezkrotná muzikalita ho přivedla k experimentování s mnohými žánry a jako producent nahrál mnoho skladeb i filmové hudby. Po roce 1990 se z USA vrátil do Estonska, kde žije.

Sinfoniettu pojal jako zčásti civilizační a zčásti romantické dílo, které líčí pulzování života a jeho apoteózu. Styl provedení poněkud připomínal Gershwina a dirigent si užíval proud hudby v tanečním projevu. Monumentální fanfáry, svižné tempo, velké dynamické odstíny, líbeznost i drsnost, emoce, které poněkud připomínaly hollywoodské filmy. Dal prostor všem sólovým hráčům, kteří se provedení díla zhostili s brilancí. Snad jen úvodní fanfáry všech žesťů, utopených vzadu v dřevěné ozvučnici, nevyzněly tak, jak by se na nasazený styl slušelo. Vše napravil grandiózní závěr, s leskem žesťů i s mohutným plénem.

Po přestávce se dramaturgie koncertu přesunula do ruského prostředí. Nejprve zazněl jednovětý Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Des dur, op.10 Sergeje Prokofjeva. Koncert má tři kratší části, Allegro briosso, Andante assai, Allegro scherzando, které jsou silně kontrastní jak výrazově, tak rytmicky. Klavír zde dostává nové technické možnosti a prezentuje se jako součást orchestru, tak i sólovými částmi, které jiskří virtuózní brilancí a vtipem. Vznikl tak neopakovatelný sevřený celek, který uchopil posluchače a nepustil ho až do posledního tónu. Klavírista Jan Bartoš dal do provedení díla obrovskou dávku energie i virtuozity a hudební invence. Spolupráce s orchestrem byla niterná a ukázněná, ale také propojená až živočišnou invencí a energií, která elektrizovala publikum.

Posledním číslem koncertu byly Symfonické tance, op. 45 Sergeje Rachmaninova. Dílo, které mělo premiéru ve Filadelfii v roce 1940, je plné emocí a ruských motivů, zvukomalebné, dává příležitosti pro sólové nástroje jako je hoboj, klarinet, flétna, lesní roh i saxofon, k melodiím se vrací v houslích. Poněkud bizarní valčík si pohrává s agogikou a synkopami a smyslem pro efekty a je poněkud rozevlátý, ale je nahrazen fanfárami a částí plnou energie, gradující do fortissima. Hudba, kterou nejsme zvyklí u nás slýchat a je to škoda, neboť má v sobě spoustu elektrizující energie. Dirigent dal do provedení všechnu svoji nevyčerpatelnou muzikalitu a vyzdvihl v díle právě ty části a momenty, které jsou životné a promlouvají k duši. Byl to neobvyklý koncert s objevnou dramaturgií a nekonvenčním interpretačním přístupem. Přejme festivalu, aby ve stejném duchu pokračovaly i další koncerty.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Zahajovací koncert MHF Leoše Janáčka
Ostrava, Dům kultury města Ostravy 28. 5. v 19:00 hodin

Leoš Janáček: Sinfonietta
Sergej Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 1
Sergej Rachmaninov: Symfonické tance op. 45

Jan Bartoš – klavír
Symfonický orchestr Českého rozhlasu – rezidenční orchestr MHF Leoše Janáčka
Kristjan Järvi – dirigent
Jiří Vejvoda – úvodní slovo