Václav Pelouch: Spojení Státní opery Praha a Národního divadla je v podstatě ukončenou záležitostí

Třetím ředitelem v jednom týdnu. V celé historii Národního divadla se podobným „prvenstvím“ může „pochlubit“ jen on. Václav Pelouch, dosavadní provozně-technický šéf Národního divadla, byl dočasným řízením první české scény pověřen 14. září. A to poté, co týden před tím ministryně Alena Hanáková odvolala  – doposud stále bez věrohodného vysvětlení – z čela Národního divadla po pěti letech Ondřeje Černého, a co vzápětí ministryni u divadelníků i veřejnosti „neprošlo“ dosazení jejího náměstka Martina Sankota do této funkce.Václav Pelouch (1971) poskytl Opeře Plus následující, z časových důvodů prostřednictvím emailu pořízený rozhovor:

Co říkáte ohlasům v médiích na odvolání Ondřeje Černého a na tu lavinu emocí, která se vzápětí spustila?

Nedivím se, že tyto reakce byly tak ostré a rozsáhlé – chování ministerstva bylo bezprecedentní. Zájem médií a reakce veřejnosti i zaměstnanců plně odpovídají závažnosti celé situace.

Nehledě na onu vzrušenou atmosféru posledních týdnů, přineslo odvolání Ondřeje Černého nějaké praktické problémy v chodu divadla?

Takový drastický krok samozřejmě vliv na chod divadla má. Odrazí se především na náladě a morálce zaměstnanců. To by byl problém všude, ale divadelní prostředí na tyto podněty reaguje už ze své podstaty daleko citlivěji a může se záhy stát zcela praktickým problémem. Jinak běžný provoz ohrožen nebyl, ačkoli máme pochopitelně všichni daleko více práce. Kromě běžných povinností musíme řešit přímé důsledky unáhlených kroků ministerských úředníků.

Na jaké úrovni je po vašem nástupu na pozici dočasně pověřeného ředitele Národního divadla komunikace s ministerstvem?

Od doby svého jmenování do funkce prozatímního ředitele Národního divadla se scházíme s ředitelem odboru umění, literatury a knihoven Ministerstva kultury, panem Němečkem na pravidelných týdenních schůzkách. Paní ministryně nás ujišťuje, že se bude v příštích dnech aktivně věnovat přípravě výběrového řízení na nového ředitele. Předpokládám, že o vývoji situace budeme co nejdříve informováni…

S oním druhým auditem, zpracovaným náměstkem Sankotem, jste už seznámeni byli? A pokud ano, co k jeho výsledku můžete říct?

K tomu bohužel nemohu nic bližšího říci, dokument jsme neviděli. Pan Sankot ani ministerstvo nás s ním neseznámili. Netuším ani, jakou podobu Sankotův materiál má.

Můžete prosím alespoň přibližně odhadnout, na kolik do této chvíle přišlo připojení Státní opery k Národnímu divadlu? Myslím tím, i včetně následných nákladů, například na přestěhování opery do provozní budovy Státní opery či dosavadní náklady na rozšíření zázemí pro balet, ale i administrativní náklady se spojením obou divadel související, propojení IT a účetnictví, až po nové společné webové stránky?

Jen velmi těžko – vlastní fyzické stěhování stálo v řádech desetitisíců korun, další náklady jako nový web za dva miliony korun bychom museli platit i bez reformy, je tedy sporné, zdali jej vůbec v této souvislosti uvádět. Navíc nepřímé náklady byly zaplaceny z úspor na provozních nákladech, které se pohybují kolem pěti milionů korun.Jak to vypadá s dorovnáním platů ve Státní opeře na úroveň Národního divadla, a to nejen v uměleckých složkách? Jak je to daleko?

Dorovnání platů pro sbor a orchestr Státní opery se uskutečnilo, ovšem jejich navýšení v plném rozsahu, jak ho přislíbilo Ministerstvo kultury, zatím ne. Týká se to především technických profesí.

A co chybějící finance na platy, které ministerstvo slíbilo dokrýt v rámci transformace pro balet? Třeba Petr Zuska si ještě před pár dny stěžoval, že ještě ani pro letošek nedostal peníze pro tanečníky, o které svůj soubor rozšířil – to už je vyřešeno?

Finance pro balet jsou stále v nedohlednu, jedná se o jedno z témat, která se snažíme řešit prioritně. Na tento stav upozorňujeme ministerstvo již řadu měsíců.  Podle své poslední písemné reakce, paní ministryně Hanáková stále ještě uvolnění prostředků pro balet řeší s Ministerstvem financí.

V jaké fázi je příprava rozpočtu pro příští rok? Výhrady, které měl Ondřej Černý k představám ministerstva, stále trvají?

Ano, trvají – především se dost těžce vyrovnáváme se škrty naplánovanými ministerstvem, které nečekaně zasáhly do rozpočtu pro rok 2013, tedy do sezóny s již odsouhlaseným repertoárem… Intenzivně hledáme způsob, jak se s Ministerstvem kultury domluvit, pro nás je absolutně zásadní, abychom neohrozili dramaturgický plán.

Kde se vůbec vzala ona částka 22 miliónů korun, kterou ministr Besser argumentoval jako s úsporou, kterou spojení obou divadel přinese? Tahle kalkulace vznikla v Národním divadle nebo na ministerstvu? Je podle vašeho názoru reálné někdy téhle částky dosáhnout, pochopitelně při zachování objemu produkce souborů ještě před sloučením obou divadel?

To netuším, tuto částku znám pouze z médií, na otázku by měl spíše odpovědět pan Besser. Je samozřejmě možné této úspory reálně dosáhnout, ale nikoli tak, že by tyto úspory vyžadovaly další krácení rozpočtu Národního divadla.Jaký je váš osobní názor, zvlášť teď po dosavadních zkušenostech, na rozhodnutí o připojení Státní opery Praha k Národnímu divadlu? Být vy tehdy na místě ministra Bessera, rozhodl byste stejně jako on?

V této otázce je příliš mnoho „kdyby“, nelze na to jednoznačně odpovědět. Reforma Národního divadla musí pokračovat podle jasně nastavené koncepce, která citelně chybí. Podobně stále chybí i systémové a finanční analýzy. Ministerstvem inzerované audity a průzkumy nemáme k dispozici. Nicméně stále vycházím z toho, že připojení Státní opery Praha k Národnímu divadlu bylo legitimním řešením. Jenže – přestože Ministerstvo kultury transformaci odstartovalo, téměř vzápětí se její průběh zkomplikoval, zpochybnil a zastavil.  A to „díky“ přístupu samotného Ministerstva kultury.

Jak to v současné době s postupem oné tzv. transformace vypadá? Řeklo ministerstvo jasný názor, co dál? V jakém bodě jsou práce na onom samotném připojení Státní opery k Národnímu divadlu, a pokračuje se v nich?

Zásadní kroky transformace už byly učiněny, nicméně se nacházíme v jistém stavu „beztíže“, musíme tedy najít společnou řeč a koncepci urychleně dokončit. V Národním divadle v současnosti pracujeme na přípravě dramaturgických plánů pro sezónu 2013/14 a 2014/15 – obávám se však, že by následné zásahy do těchto plánů mohly mít negativní dopad na fungování divadla.

Co říkáte snahám lidí ze Státní opery na znovuobnovení samostatnosti tohoto divadla? A jaký je v tomto směru současná atmosféra v divadle?

V divadle je situace v tomto ohledu zjitřená a je nutné říci, že kvůli jednání Ministerstva kultury v posledních týdnech byly oživeny vášně, které se podařilo ve velké míře zracionalizovat. Některé skupiny lidí by prostě rády opět operu osamostatnily. Jenže v tom jsou ti lidé odtrženi od reality – spojení Státní opery Praha a Národního divadla je v podstatě ukončenou záležitostí.

Cítíte nějaké politické tlaky na dění v Národním divadle?

Já nyní žádné tlaky nepociťuji. Odvolání ředitele Černého ale politickým rozhodnutím jednoznačně bylo.Jak jste už před pár dny zmínil, měla by být sestavena odborná komise, jejímž úkolem – ještě před výběrem nového ředitele – by mělo být provedení důkladné analýzy umělecké, finanční a provozní. A teprve pak by mělo přijít rozhodnutí, jak pokračovat v dalším směřování divadla – zda ve spolupráci se Státní operou, či nikoliv. Je sestavení téhle komise a takový postup vůbec reálný? Je něco v tomto směru nového? A na jak dlouho tu případnou analýzu vidíte? Dokážete její výsledek, resp. doporučení v tuto chvíli odhadnout?

Domluvili jsme se minulý týden na postupu, kdy svou „koncepci“ či analýzu zpracuje ve velmi krátkém časovém úseku i Národní divadlo. Dovolíme si též navrhnout Ministerstvu kultury konkrétní osoby, které dle našeho názoru budou přínosem z hlediska odbornosti i praktických zkušeností a mohou tedy obstát jako členové odborné komise.

V tento moment nedokážu výsledek analýzy za Národní divadlo odhadnout, zákonitě tedy nemohu a nechci předjímat ani výsledek doporučení, který bude zohledňovat názory odborné veřejnosti i stanovisko Ministerstva kultury. Vím, že musíme pracovat velmi intenzivně, protože moc času nemáme. Ale na druhou stranu není možné podřizovat se času na úkor kvality a smysluplnosti.

Vy osobně pracujete v provozu Národního divadla už druhé desetiletí, z toho čtyři roky jako provozně technický ředitel. Naznačte prosím alespoň stručně: jak by podle vašeho názoru a zkušeností měl do budoucna vypadat optimální model organizace a řízení oněch pěti scén a čtyř souborů, pokud beru operu se dvěma orchestry a sbory jako soubor jediný a dále v to počítám i Laternu magiku? Zachování současného stavu? Nebo jakýsi holding? Nebo snad úplné oddělení, a to včetně dílen, autodopravy atd.?

Názor jednotlivce není v tomto případě rozhodující, Národní divadlo předloží svůj společný koncept, který bude zahrnovat stanoviska všech složek reprezentovaných všemi členy vedení, zejména uměleckých šéfů. Samozřejmě, že uvažuji o nejvhodnějším řešení, jenže mým úkolem v tuto chvíli není předkládat vize, ale především stabilizovat současnou situaci a zajistit provozní chod divadla.

Kdy tedy odhadujete s ohledem na vše výše řečené, že by mohl být jmenován nový ředitel Národního divadla?

Jakýkoli odhad by byl nutně nereálný, ve hře je příliš mnoho faktorů. Nástup nového ředitele souvisí mimo jiné s tím, zda bude Ministerstvo kultury schopno předložit osloveným kandidátům již jasnou a podrobnou koncepci řízení Národního divadla, nebo naopak bude od oslovených kandidátů zpracování této koncepce požadovat a na základě jejího vyhodnocení pak ředitele jmenuje.

Momentálně největší problém, se kterým se potýkáte? Ještě jste svého rozhodnutí kývnout na pověření řídit Národní divadlo nezalitoval?

Největším problémem je momentálně sestavování seškrtaného rozpočtu na příští rok a celkové uklidnění situace. Když se k něčemu rozhodnu, nemám v povaze, abych potom toto rozhodnutí litoval či přehodnocoval. Pro mne je zásadní, aby moje působení v této funkci bylo přínosné pro Národní divadlo. Na sebezpytování není čas, máme před sebou opravdu hodně práce.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Vít Dvořák