Variace na Čajkovského téma. K 180. výročí narození ruského skladatele

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Alfred Einstein o Čajkovském
Podle německého muzikologa se Čajkovskij „nechal unášet melodramatickými a sentimentálními programy“ a „málokdy zvládal své skladby z formální stránky. A protože byl neurotikem zcela podléhajícím svým lyrickým, melancholickým a patetickým vzruchům, byl nejtypičtějším představitelem poslední fáze romantismu, která se projevila citovým exhibicionismem. Zdržíme se zde kritiky, nebudeme dokazovat, že vedle množství laciných sekvencí dosáhnul i pravých vrcholů, že vedle nesnesitelných vulgárností vytvořil i skutečné melodické klenoty – a naopak. Všechno dovedl do extrému, což je typický rys romantismu.“ (Alfred Einstein: Hudba v období romantismu)

Mecenáška paní von Meck
V roce 1877 začala Čajkovského podporovat bohatá, hudbymilovná vdova Naděžda von Meck. Měla zvláštní podmínku, a to, že se spolu osobně nikdy nesetkají. Třináct let dostával skladatel štědrou rentu a s paní von Meck si pouze dopisoval; korespondence, která se nám zachovala, je obrovská a je důležitým pramenem k poznání Čajkovského osobnosti i tvorby. Nesetkali se, i když někdy navštívili stejný koncert a jen na sebe hleděli. Když pak k setkání nakonec došlo, bylo to rozpačité a oba utekli. V roce 1890 Čajkovskému přestala renta docházet a paní von Meck mu neodpovídala na dopisy. Čajkovskij zahořknul a mrzelo ho to. Dodnes není přesně vysvětleno, proč její podpora náhle skončila.

Naděžda von Meck, manželka P. I. Čajkovského (dobová fotografie)

Manželství
V roce 1877 se Čajkovskij oženil. Na Moskevské konzervatoři poznal Antoninu Miljukovovou (narozena 1849), která skladatele začala pronásledovat zbožňováním a uctíváním, až k ní Čajkovskij pocítil soucit a nakonec si ji vzal, zřejmě také proto, aby ještě více skryl svoji homosexualitu a předešel případným řečem a drbům. Manželství však bylo katastrofou. Skladatel se dokonce pokusil o sebevraždu a ponořil se do ledové řeky – uhnal si ale jen rýmu. Uprchl s bratrem Modestem do Petrohradu a nervově se zhroutil. Manželství ztroskotalo po devíti týdnech. Čajkovskij však Antoninu nadále finančně podporoval. Ona měla řadu milenců. V roce 1896, tři roky po Čajkovského smrti, byla umístěna do sanatoria pro duševně choré. Zemřela v roce 1917.

Čajkovskij a Mahler
„…mám dvojnásobnou radost, že jsem se ještě v poslední chvíli vzdal Hoffmannových povídek – jež beztak jsou ponejvíce rýmovanou prózou – ve prospěch Pikové dámy, kterou pokládám za nejzralejší a umělecky nejzdařilejší hudební dílo Čajkovského,“ napsal Gustav Mahler v dopise Maxi Kalbeckovi z 22. června 1901. Mahler a Čajkovskij se seznámili v lednu 1892 v Hamburku, kde měl svou německou premiéru Evžen Oněgin. Původně ji měl dirigovat Čajkovskij. Recitativy v německém překladu mu ale na zkoušce zněly cize, a tak premiéru dirigoval ve skladatelově přítomnosti Mahler. Den předtím viděl Čajkovskij Wagnerova Tannhäusera řízeného Mahlerem a v dopise Bobykovi pak o Mahlerovi napsal: „Zdejší dirigent rozhodně není jen ,přijatelný‘, nýbrž prostě ,geniální‘ a hoří touhou, aby premiéru dirigoval.“ (podle knihy Gustav Mahler: Dopisy)

Čajkovskij a Janáček
Britský muzikolog John Tyrrell věnoval v prvním svazku své dvoudílné monografie o Leoši Janáčkovi kapitolu č. 34 s názvem „Čemu se Janáček přiučil z Pikové dámy“ vlivu této Čajkovského opery na Janáčkovu tvorbu. Janáček viděl její brněnskou premiéru v lednu 1896, v době, kdy pracoval na Její pastorkyni. Podle Tyrrella  Piková dáma vrhá dlouhé stíny na opery, které Janáček psal po celý zbytek života.“ Piková dáma měla vliv na to, „jaké typy hrdinů si Janáček vybíral, které operní konvence přijímal a jak nakládal s motivem a strukturou.“ (John Tyrrell: Janáček I. Osiřelý kos, 1854–1914)

Igor Stravinskij o Čajkovském
Vzpomínky: „Například v poslední době často vídám Mariinské divadlo s průčelním vchodem zastřeným černými drapériemi tehdy, když zemřel Čajkovskij. Vzpomínám si, jak se drapérie v zimním větru vzdouvaly a jak mě to dojímalo, když jsem se na ně díval, protože Čajkovskij byl hrdinou mého dětství.“ – Na otázku, zda si Stravinskij vážil Čajkovského, když byl žákem Rimského-Korsakova: „Tehdy i později mě u Čajkovského mrzela častá vulgárnost jeho hudby – stejně jako mě těšila skutečná svěžest jeho talentu (a jeho instrumentační vynalézavost), zvláště když jsem ji srovnával s otřelým naturalismem a amatérstvím ,Mocné hrstky‘ (Borodin, Rimskij-Korsakov, Kjuj, Balakirev a Musorgskij).“„Čajkovského smrt […] mě hluboce dojala. Slavný skladatel byl nesmírně uctívaný, a jakmile se vědělo, že se nakazil cholerou, vydávaly se úřední bulletiny o stavu jeho choroby. […] Pamatuji se na dva koncerty uspořádané na paměť Čajkovského: jeden v sále konzervatoře dirigovaný Rimským (pořád mám schovanou vstupenku na tenhle koncert) a jeden ve šlechtickém klubu, dirigovaný Nápravníkem, na němž byla mimo jiné provedena Patetická symfonie. Desky programu k tomuto koncertu zdobila skladatelova fotografie v černém rámečku.“ – Na otázku, proč Stravinskij propagoval Čajkovského hudbu: „Čajkovskij byl nejtalentovanější ruský skladatel, a s výjimkou Musorgského nejpravdivější. Za jeho hlavní přednosti jsem pokládal eleganci (v baletu; soudím, že Čajkovskij byl především skladatel baletní, i ve svých operách) a smysl pro humor (viz variace pro zvířátka v Šípkové Růžence; smysl pro humor v hudbě mohu definovat jen použitím nějakého příkladu, a jako takový dokonalý příklad bych si vybral Schumannovo Básník mluví). Tohohle Čajkovského jsem chtěl ukázat, ale i tenhle Čajkovskij vzbudil posměch jako nemožně sentimentální, a tentýž výsměch ovšem ho provází doposud.“ (Igor Stravinskij: Rozhovory s Robertem Craftem)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
hytat

Tak tato veta z ust Cajkovskeho ma dostala: Nikdy bych byl netušil, jak Češi milují Rusko a nenávidí Němce.“