Velkopáteční muzicírování v brněnských kostelích

Koncert v kostele na Velký pátek byl v Brně vždy tabu. A najednou se letos v pátek 30. března sešly v Brně současně dokonce koncerty dva! Velikonoční festival, pořádaný brněnskou Filharmonií, uvedl v jezuitském kostele tenebrae, tedy lamentace a responsoria v podání souboru Musica cum gaudio. Prakticky ve stejném čase, v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie na Křenové ulici, se konal velkopáteční duchovní koncert. „Passio Secundum Johannem, BWV 245“ Johanna Sebastiana Bacha.

Koncert se konal v režii souboru Czech Ensemble Baroque v rámci projektu Bacha na Mozarta!. Přestože v prostředí krásného a vkusně zbarokizovaného a opraveného kostela s byzantskou výzdobou byla sváteční nálada, i zde se snažili uvést koncert dva herci – Luděk Randár v roli Bacha a Radovan Král jako Mozart, v dobových kostýmech. Snaha o vtipnost se v chrámovém prostředí míjela účinkem, a i když oba vnímali posvátnost prostředí, neodpustili si patetický přednes. Nic proti snaze o originalitu, ale najít zde odpovídající civilní výraz je asi nemožné. Naštěstí bylo vystoupení tentokrát krátké.

Janovy pašije napsal Johann Sebastian Bach pro liturgii Velkého pátku a byly provedeny v Lipsku 7. dubna 1724. Od té doby neztratily nic ze své sdělnosti a obdivuhodné hudební kvality. Pašijový text podle kapitol z Janova evangelia doplnil Bach o spojovací texty osobně. Využil k tomu básní Bartholda Heinricha Brockese a Christiana Heinricha Postela.

Hudebně si Bach pohrál se střídáním sborů a jednotlivých pěveckých čísel a vytvořil architektonicky vyvážené a mohutné dílo, které uchvacuje. Přesná tempová struktura, dynamická i tempová variabilnost, podtrhující emoční výpověď textů, technicky náročné party zpěváků a vysoká náročnost na souhru orchestru i sboru, to vše bylo podřízeno přesné bachovské faktuře. Dirigent Roman Válek dokázal zkáznit svoji dravost a spontainetu a vnutit přesný řád celému ansámblu, aniž by slevil z požadavků na emoční účinek díla. Provedení v němčině nevadilo, neboť byl k dispozici program s celkovým textem, a kdo uměl německy, mohl posoudit pečlivou deklamaci u všech pěvců. Příběh se odvíjí od zatčení Ježíše na Olivetské hoře přes soudní řízení až k obrazu ukřižování a pohřbení.

Celý příběh je komentován Evangelistou, představovaným tenorem, v podání Jakuba Kubína. I když nevládne velkým hlasovým objemem, dokáže s ním pracovat na nosnosti a zejména srozumitelnosti slova, jeho výslovnost a sdělnost byla příkladná. Postavu Ježíše ztvárnil barytonista Roman Hoza. Jeho baryton se vyvíjí ke stále zvučnějšímu témbru, je plný až hrdinný a pěvec jej dokáže zjemnit do něžných pián i přesných koloratur. Tenorového partu se ujal Jaroslav Březina, který zaujal nejen žesťovým témbrem, ale především nadýchaným a něžným piánem, nosným a podloženým nejen dechem, ale i emočním prožitkem. Dalším výrazným výkonem byl Pilát v podání basbarytonisty Michala Marholda. Mladý pěvec uplatnil objem i barvu hlasu, a i když měl poněkud výkyvy v udržení postavy, byl přesvědčivý. Z dalších sólových výstupů zaujaly soprány, především Lenka Cafourková, jejíž soprán má sice temnější zabarvení, ale suverénně pracuje s jasnou hlasovou špičkou, díky níž je hlas rozzářený a plně nosný. Dalším sopránem zaujala Romana Kružíková, s jasnější barvou a něžnějším témbrem. Altového sóla se výborně zhostila Monika Jägerová. Její mezzosoprán je tmavý a hutný a je veden instrumentálně, přesto je zvučný a niterný.

Sbor o šestnácti lidech je velmi dobře sezpívaný, sbormistryně Tereza Válková, která současně i zpívala ve sboru, dokázala vytvořit kompaktní těleso, přestože téměř polovina z jeho členů se podílela na sólových partech a po svém čísle se ukázněně vraceli do sborových řad a byli zase členy týmu. Ve srovnání se skutečnými sólisty byli poněkud touto dvojkolejností handicapovaní, ale spíš to bylo znát na menší vyváženosti sólových výstupů, ale určitě ne na výkonu sboru jako kompaktního celku.

Orchestr vedený koncertním mistrem Peterem Zajíčkem je soubor za mnoho let vystupování sehraný, barva nástrojů je sjednocená a výkony hráčů jsou stabilní. U varhanního pozitivu zaujala Barbara Maria Willi, která byla duší orchestru a bezpečně prováděla pěvce, zejména Evangelistu, všemi nástrahami recitativů.

Snad jen jedna poznámka ke koncepci večera, který se konal s přestávkou, jež byla příležitostí pro malé slovo pátera Petra Polívky. Již v úvodu bylo řečeno, že originální provedení za dirigování autora s touto přestávkou počítalo a že dokonce byla určena pro sloužení mše, která trvala hodinu. Tentokrát šlo jen o malé informování o činnosti kostela, ale pak si publikum, které zaplnilo kostel do posledního místečka, nevědělo s přestávkou příliš rady (i když každý uvítal možnost protažení těla po sezení v nepohodlných tvrdých lavicích). Velkopáteční koncert měl obrovský emoční náboj a naladil posluchače na vnímání Velikonoc jako duchovního svátku a nikoli jen slunovratu, na který již všichni netrpělivě čekají. Poděkování proto patří nejen účinkujícím, ale i osvícenosti vedení farnosti, která koncert na Velký pátek umožnila.

Hodnocení autorky recenze: 90%

 

Bacha na Mozarta!
Velkopáteční duchovní koncert
Dirigent: Roman Válek
Sbormistryně: Tereza Válková
Jaroslav Březina (tenor)
Jakub Kubín (baryton)
Roman Hoza (baryton)
Michal Marhold (basbaryton)
Monika Jägerová (alt)
Lenka Cafourková (soprán)
Romana Kružíková (soprán)
Czech Ensemble Baroque
30. března 2018 kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie Brno

program:
Johann Sebastian Bach: Passio Secundum Johannem, BWV 245

www.ebcz.eu

Pořadatel až do doby vydání recenze nedodal fotografie