Víra a slovo aneb Mojžíš a Áron v Drážďanech

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V roce 1975 se prvořadou kulturní událostí nejen tehdejšího východního bloku stalo uvedení opery Moses und Aron Arnolda Schönberga v drážďanské opeře v režii legendárního Harryho Kupfera. Nyní bylo toto obtížné dílo znovu nastudováno zásluhou týmu neméně proslavených osobností – amerického dirigenta Alana Gilberta a španělského režiséra Calixta Bieita. Kdo by ale očekával kontroverzní nebo šokující podívanou od často provokujícího režiséra, bude zklamán. Nastudování je převážně silným hudebním zážitkem, protože Calixto Bieto se tentokráte spokojil pouze s vlažným odvarem svých nápadů navíc ve velmi slabé koncentraci.
Schönberg: Moses und Aron, Semperoper 2018 (foto Ludwig Olah)

Arnold Schönberg a operní jeviště
Schönbergovo nečetné jevištní dílo čítá pouhé čtyři opusy (z nichž tři jsou jednoaktovky a dvě z nich nedosahují provozovací délky ani třiceti minut). Určité scénické možnosti skýtal již cyklus melodramů Pierrot Lunaire (Náměsíčný Pierrot, 1912 na básně Alberta Girauda), původně ale určený pro koncertní pódium. Všechna čtyři Schönbergova jevištní díla jsou z hlediska formy, volby předlohy i zpracování textové složky a především z hlediska divadelní dramaturgie svým způsobem přelomová. Nejčastěji se na světových jevištích i v koncertních sálech objevuje jednoaktové monodrama pro ženský hlas Erwartung (Očekávání, komponováno 1909, provedeno až 1924 v rámci festivalu nové hudby v Praze v Neues Deutches Theater). Tento hudební „psychogram“ lidského vědomí v extrémní situaci umožňuje řadu výkladů.

V libretu i ve zhudebnění se zřetelně ozývá vliv psychoanalytického učení a především myšlenek židovského filozofa a spisovatele Otty Weiningera z knihy Geschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter, 1903). Obojí se promítlo také do dalšího monodramatu, tentokráte na Schönbergovo vlastní libreto, v krátké jednoaktovce Das glückliche Hand (Šťastná ruka, komponováno 1910–1913, provedeno až 1924 ve Vídni), do níž autor jako literát i skladatel přes vysokou míru zabstraktnění „zápletky“ promítl vlastní manželskou zkušenost s nevěrou své partnerky. Zdánlivě nekomplikovaně působí konverzační komedie Von heute auf morgen (Z dneška na zítřek, komponována 1928–1929, provedená 1931 ve Frankfurtu nad Mohanem) komponovaná na text jeho druhé manželky Gertrud (roz. Kolisch) v duchu krátce dobově oblíbené Zeitoper (= časové opery s náměty z každodennosti). Přesto se do díla prosadila značná osobní zkušenost s manželským životem i téma trvalého souboje mužského a ženského principu.

Poslední Schönbergovo jevištní dílo, tříaktová opera Moses und Aron (Mojžíš a Áron) má za sebou dlouhou genezi. Skladatele, který konvertoval jako čtyřiadvacetiletý od mosaického judaismu k protestantismu, problém víry i poměr člověka a Boha provázel po celý život v soukromí i v tvorbě. Biblické a židovské texty a látky si skladatel vybíral opakovaně. Se znepokojením zaznamenával nárůst antisemitismu ve 20. letech 20. století a v roce 1933 musel z rasových důvodů emigrovat přes Francii do USA. V Paříži provedl náboženskou rekonverzi zpět k judaismu (svědkem obřadu byl malíř Marc Chagall). Uměleckou i osobní reakcí Arnolda Schönberga na protižidovské tendence v rodném Rakousku bylo nejprve drama Der biblische Weg (Biblická cesta), ein zionistisches Sprechdrama (sionistické činoherní drama) ve třech aktech, vytvořené v letech 1926–1927. Umělec byl totiž činný nejen jako skladatel a dirigent, ale také jako malíř a literát, teoretik, kritik i vlivný pedagog. Tato činoherní práce přes politickou a propagandistickou aspiraci i zjevnou inspiraci charaktery biblických postav Mojžíše a Árona představuje pouze prvotní a velmi vzdálený předobraz k pozdějšímu vlastnímu textu k opeře Mojžíš a Áron.

Schönberg: Moses und Aron, Semperoper 2018 (foto Ludwig Olah)

Původní záměr skladatele ale bylo vytvoření dramatického biblického oratoria ve třech aktech. Libreto vznikalo od roku 1926 s přestávkami do roku 1928. Během vlastní kompozice v letech 1930 až 1932 se A. Schönberg přiklonil k formě biblické opery, dramatičtější forma druhého aktu s extatickým tanečním vrcholem pak se zdála příhodnější pro jeviště. Kompozice na Schönbergovy zvyklosti probíhala až nezvykle plynule a rychle. Proslulá Schönbergova pověrčivost a obava z číslovky 13 se projevila pouze z vypuštění jednoho písmene „a“ ze jména Áron, aby název z původní verze (Moses und Aaron) neobsahoval třináct liter. Vzrušené události vítězství národního socialismu, nástup fašismu, nutná emigrace i citlivé téma opery se projevilo v zastavení kompoziční práce. Ač třetí dějství je textově velmi krátké, skladatel nebyl schopen, a možná ani vnitřně přesvědčen, o nutnosti operu dokončit. Dílo zůstalo dokončeno v orchestraci pro prvé dva akty, pro třetí akt obsahuje skladatelova pozůstalost řadu převážně nepropojených náčrtků. Po 2. světové válce je jasné ze Schönbergovy korespondence, že dílo odložil a zřejmě ani nedoufal v kompletaci. Vzhledem k nutnému mohutnému provozovacímu aparátu se autorovi ani jeho přátelům tehdy nezdálo možné operu scénicky provést. Ač byly z díla provedeny některé segmenty koncertně a krátce (11 dní) před Schönbergovou smrtí byl s úspěchem uveden Der Tanz um das goldene Kalb (Tanec kolem zlatého telete) na koncertu v Darmstadtu v létě 1951, teprve koncertní provedení dvou aktů v Hamburku roku 1954 a první scénické uvedení v Curychu 6. června 1957 (v obou případech v hudebním nastudování Hanse Rosbauda) ukázalo pravou monumentalitu, hudební kvalitu a humanistický význam opery. Zároveň první jevištní realizace poukázala na problém, který nese v sobě každý fragment. Postupně bylo vyzkoušeno několik variant provedení třetího aktu. Ten byl buď uveden jako činoherní akt bez hudby, nebo jako melodram podložený jinými Schönbergovými kompozicemi, po případně s opakováním některých čísel z operní partitury. Provozně se jako nejvýhodnější ustálila verze s provedením dvou dokončených aktů a s obvyklým otištěním textu 3. aktu v divadelním programu (tak je tomu i v drážďanské inscenaci). Maďarský skladatel a dirigent Zoltán Kocsis v roce 2009 se souhlasem Schönbergových dědiců třetí akt s použitím dochovaných náčrtů dokončil a jeho verze byla uvedena na koncertu v Budapešti roku 2010. Zatím se nezdá, ale že by se ale Kocsisova verze prosadila.

Schönberg: Moses und Aron, Semperoper 2018 (foto Ludwig Olah)
Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na