Výroční provedení Eliáše sklidilo u publika úspěch

Oratorium Eliáš, op. 70 mělo premiéru 24. srpna 1846. Téhož roku se dílo dočkalo dalších osmi uvedení, což svědčí o jeho okamžité oblibě. Od té doby neopouští pódia světových koncertních síní (až na výjimku v období nacismu, kdy bylo spolu s jinými skladatelovými počiny zakázáno). Toto velební dílo bylo ve Smetanově síni provedeno přesně před 85 lety, 8. prosince 1936, tenkrát za účasti židovského pěveckého sdružení, zpívané v hebrejském překladu. Výroční provedení se drželo původní německé jazykové verze.

Oratorium jakožto hudebně-dramatický žánr se sice napříč hudebními dějinami vyvíjelo v těsné souvislosti s operou, mívá však duchovní, nikoliv světský námět a je na rozdíl od opery nescénické. Skladatel oratorií tak pracuje ve srovnání s tvůrcem oper s limitovanějším množstvím výrazových prostředků, musí se zcela spoléhat na hudebně textovou složku. Oba druhy mohou mít podobnou strukturu, skládají se ze sledů árií, recitativů a také sborů.

Mendelssohn svou oratorní tvorbou (vedle Eliáše je známé jeho oratorium Paulus o skutcích apoštola Pavla) navázal na tradici velkých barokních a klasicistních mistrů Bacha, Handla a Haydna. Jeho styl je ale jiný, vyznačuje se méně náročnými až písňovými áriemi, jejichž zpěvná melodika oslovuje široké publikum.

Hlavní postavou příběhu je starozákonní prorok Eliáš, jenž se snaží obrátit izraelský lid k Bohu. Tehdejší král Achab však vyznává kult pohanského boha Baala a spolu s královnou i Baalovými proroky chce Eliáše usmrtit, aby nerozptyloval lid. Zpracování starozákonního námětu, na němž se spolu s Mendelssohnem podíleli libretisté a teologové Julius Schubringem a Karl Klingemann, zdůrazňuje v náboženském příběhu prvky obecně lidské. Momentem největšího napětí tak není například scéna souboje Eliáše s proroky Baalovými, kdy se každá strana snaží oslovit svého boha v modlitbě tak, aby seslal na zemi svatý oheň, nýbrž spíše čísla, v nichž postavy prožívají úzkost či radost, strach či vzlet naděje. Vytvoření působivého a přesvědčivého dramatu se skutečně živými postavami bylo právě skladatelovým záměrem. V jeho korespondenci se dočteme, že v libretu odmítal jak přehnanou emocionalitu operních textů, tak i suché věcné vyprávění.

Primární text z 1. a 2. knihy královské je v Eliáši rozšířen o fragmenty dalších starozákonních textů, které mnohdy nehovoří vyloženě o životě a skutcích prorokových, ale obecněji rozjímají třeba nad božím milosrdenstvím a slitováním (zejména kniha žalmů). Část hudebních čísel tak neslouží jednoduše k posouvání děje dopředu, nýbrž k prohloubení emoce, již hrdina právě prožívá.

Mendelssohnovo veledílo (i po vynechání několika čísel trvalo přes dvě hodiny) v provedení vynikající sestavy hudebníků posluchače zaujalo. Dirigent Petr Altrichter za svou brilantní kariéru spolupracoval nejen se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK (jejž v letech 2003–2006 také vedl), ale i s jinými světoznámými symfonickými orchestry včetně BBC Symphony Orchestra, Krakovské filharmonie, Symfonického orchestru v Miláně a japonského NHK Symphony Orchestra. Mendelssohnovo oratorium toužil provést ve Smetanově síni, a tak se jeho sen splnil.

Ráda bych zdůraznila mistrovský výkon Lukáše Bařáka. Zejména ve vysoce působivé árii z šesté scény Hrozba a ústup Eliášův, č. 26, kdy Eliáš v soužení předává vlastní život Bohu a je připraven zemřít, dosáhl sólista naprosto přesvědčivého výrazu niterného prožívání své postavy. Scéna se tak nestala jakýmsi patetickým předváděním se hlavního hrdiny (vůči čemuž se Mendelssohn razantně vymezoval, když tvrdil, že nechce v Eliášovi operní styl), ale vyzněla poněkud metafyzicky – jako dojemná sebereflexe.

Výroční uvedení Eliáše sklidilo u publika úspěch. Starozákonní příběh tak zůstává pořád aktuální, snad ne tolik kvůli námětu samotnému, nýbrž díky skladatelovu porozumění pochodům lidské duše a jejich sofistikovanému ztvárnění, což v brilantním provedení zvláště vyznělo.

Eliáš
8. prosince 2021, 19:30 hodin
Smetanova síň Obecního domu

Program:
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Eliáš, oratorium op. 70

Účinkující:
Nicola Proksch – soprán
Václava Krejčí Housková – alt
Petr Nekoranec – tenor
Lukáš Bařák – basbaryton

Český filharmonický sbor Brno
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Petr Fiala – sbormistr
Petr Altrichter – dirigent