Výstava o pokladech hudebního archivu Národního divadla

Partitury, do nichž si psali poznámky velcí čeští dirigenti, orchestrální party, které mnoho pamatují i hudební rukopisy, které nikde jinde nejsou, představí výstava, která bude otevřena 30. května na prvním balkoně historické budovy Národního divadla v Praze. Všechny poklady pocházejí z hudebního archivu české první scény, vystaveny budou v rámci oslav Roku české hudby až do září.V knihovně notových materiálů nejsou jen hudebniny, z nichž se hrají současná operní představení. Za dlouhá desetiletí se v ní shromáždilo množství vzácných památek, pokladů z dějin Národního divadla, ale i z dějin české a evropské hudby. Jsou tu například rukopisy oper Bohuslava Martinů Hry o Marii a a Julietta, první provozovací partitury děl, která měla v Národním divadle světovou premiéru, například Dvořákovy Rusalky a Čerta a Káči, uvedl šéfdramaturg opery Ondřej Hučín.

V archivu se najdou stovky notových i literárních materiálů dokládajících operní a koncertní činnost Národního divadla, proměnlivou interpretační praxi hudebních děl, podrobnou historii jejich provozování, ale mnohdy v dosti nečekaných souvislostech, i civilní život a každodenní starosti umělců. Na deskách historických sborových partů Dvořákovy Stabat Mater se zájemci třeba dozvědí, kolik stálo za první světové války sádlo či boty. Cenzurní libreta s krásnými policejními pečetěmi prozradí, co vadilo c. k. nebo později protektorátním úřadům na operních textech. Velké množství razítek, mnohdy otisknutých jedno přes druhé, dokládá cestu jednotlivých hudebnin dějinami i měnící se názvy pražských operních divadel.

Zcela zvláštní fond pak představuje archiv německé opery v Praze. Zahrnuje obrovský repertoár uváděný v Novém německém divadle (dnešní Státní opeře) i třeba hudebniny pocházející ze soukromého archivu proslulého ředitele Angela Neumanna.

K nejstarším památkám archivu se řadí notové materiály z přelomu osmnáctého a devatenáctého století, jako například partitura Mozartovy opery Così fan tutte ze slavné kopistické dílny Wenzela Sukowatého při Dvorním divadle ve Vídni, nebo vzácný opis Fidelia z let 1805 – 1806 s korekturami Ludwiga van Beethovena, z nějž dirigoval i Bedřich Smetana.