Vzpomínka na Gaetana Bardiniho

Čtenáři Opery Plus blogují

V pátek 3. listopadu jsem se dozvěděl, že ráno v osm čtyřicet zemřel v jednadevadesáti letech můj vzácný a milý přítel Gaetano Bardini. Do Československa ho přivedl pěvecký pedagog Antonín Novotný, který se před osmačtyřicátým rokem dostal do Itálie, kde získal kontakty na několik mladých pěvců, jejichž hlasy se mu velmi líbily. Doporučil proto do Brna i tenoristu Gaetana Bardiniho.

V Brně Bardini vystoupil poprvé jako Manrico ve Verdiho opeře Trubadúr, která byla shodou náhody mojí inscenací. A to byl také počátek našeho přátelství, neboť vystoupení předcházela zkouška, která nás spojila k bližšímu uměleckému kontaktu. Velmi brzy došlo k dalším vystoupením. K jedinečnému úspěchu přivedl Gaetano Bardini představení Cavallerie rusticany, nedlouho po mé brněnské premiéře této opery. V této roli vystoupil v Brně několikrát, když později, v témže večeru, zpíval i Cania v Leoncavallových Komediantech.

Pak jsem byl vždy velmi rád, když se častěji objevoval v italském repertoáru a zpíval velmi náročné role jako Alvara v Síle osudu, nebo nejčastěji Radama v Aidě. Vzpomínám i na představení Aidy, při kterém se po začátku představení v slavné árii Celeste Aida spustila Gaetanovi krev z nosu a on nepřerušil své vystoupení a dozpíval tak celý první obraz. Dlouho jsme měli na památku jeho bílý kostým potřísněný krví hrdinného Radama! Gaetano Bardini si oblíbil Brno, i když vystupoval téměř ve všech českých i slovenských divadlech. Zpíval často také v Olomouci, odkud odvedl sopranistce Vlastě Ployharové dceru Janu do manželství a do Itálie. Při olomoucké svatbě jsem byl účastníkem jako svědek novomanželů. Potom jsem častěji navštěvoval oba v jejich domově v toskánské Riparbelle u Pisy.

Ze vzájemné důvěry a uměleckého přátelství vzešla i spolupráce na Janáčkově opeře Věc Makropulos v italské Reggio Emilia, která byla italskou premiérou této Janáčkovy opery. Italští pěvci tenkrát dokázali, že jsou skvělí nejen svým vokálním mistrovstvím, ale i výborným hereckým uchopením rolí našeho moravského skladatele. Obsazení, doplněné pěvci milánské Scaly, řídil pražský dirigent Josef Kuchinka a hlavní roli zpívala Naděžda Kniplová. Opera zpívaná v italštině dostala zcela zvláštní charakter nezvyklé kantability a byla pro nás velkým překvapením. A tak italský tenor dokázal z přátelství k našemu národu účinkovat i v opeře našeho brněnského skladatele.

O světových úspěších Gaetana Bardiniho v Metropolitní opeře v New Yorku v Pucciniho opeře Děvče ze zlatého Západu, ve vídeňské Státní opeře, kde zpíval Turidda vedle Cania Maria del Monaca, ale i ve velkých divadlech Německa, Švýcarska, v severských zemích a také na turné v Africe se český milovník opery dovídal z hudebních referátů odborných časopisů.

Loučíme se s Gaetanem Bardinim, ale jeho hlas si můžeme kdykoliv vyvolat ze zdařilých snímků na nahrávkách gramofonových desek jako živou vzpomínku na jeho krásný tenor s technikou starých italských mistrů, školených známým tenoristou Gallianem Masinim. Mnozí šťastní návštěvníci českých divadel si jistě vzpomenou na krásné zážitky z představení na jevištích našich divadel. Všichni mu děkujeme za jeho poctivé umělecké výkony a za lásku k naší vlasti.

I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]