Wagnerovy písně, Zandra McMaster a Jiří Bělohlávek

Pražská komorní filharmonie zakončila (28.4.) svůj orchestrální cyklus koncertem s pomyslným ohňostrojem – pozvala na jediný večer hned tři významné hosty. Svého “otce zakladatele“ Jiřího Bělohlávka, irskou mezzosopranistku Zandru McMaster a talentovaného francouzského cellistu Jean-Guihena Queyrase.

Na programu komorní filharmonici také nešetřili, byl dlouhý a krásný – Wagnerovy písně, Schumannova Symfonie č. 2 C dur a Dvořákův slavný Violoncellový koncert h moll. Však se to také projevilo v mimořádném zájmu o lístky, z pokladny Rudolfina tentokrát mizely i ty ke stání.
Pět písní na slova Mathildy Wesendonckové, které na úvod přednesla významná irská mezzosopranistka, je jediné neoperní vokální dílo Richarda Wagnera. Za jeho vznik vděčíme vztahu skladatele k manželce drážďanského mecenáše Wesendoncka. Jednu z písní komponovaných na sladkobolné verše paní Mathildy Wagner zinstrumentoval pro orchestr, aby ji mohl dát zahrát k Mathildiným narozeninám pod okny jejího pokoje. Ostatní aranže písní (neméně kouzelné) pocházejí z pera jeho současníka Felixe Mottla, dirigenta a propagátora Wagnerových oper.

Zandra McMaster má příjemný sametově zabarvený hlas, znějící přirozeně a plynule ve všech polohách, zpívá precizně a citlivě. Je zkušenou koncertní interpretkou. Její pojetí Wagnera bylo nesmírně jemné, soustředěné a komorní, žádné orgie zvuku a vzepjaté dynamiky se nekonaly. Ne že by na to hlasově neměla, ale ty písně prostě takové jsou, plné smutku a nostalgie – mnohé napoví i jejich názvy (Anděl, Stůj tiše, Ve skleníku, Bolesti, Sny). Orchestr řízený Jiřím Bělohlávkem byl v delikátních odstínech přímo přeborníkem, dynamiku dávkoval jak na lékárnických vážkách, čistota ladění a perfektní souhra je u tohoto tělesa samozřejmostí. A když řídí Bělohlávek, platí to víc než jindy.
Schumannova 2. Symfonie také začala jemně, brzy však gradovala do slavnostní nálady a začínala nabírat na tempu. Poněkud nezvykle přichází již v druhé větě divoké scherzo a tam PKF předvedla velkou parádu. Běhy smyčců byly čisté jako perličky v řadě, skvělá dechová sekce se také nenechala zahanbit, některé sólové vstupy, třeba expresivní výšky klarinetu, zněly až neskutečně. Rovnou k tomu přidám i zmínku o hornách, které jsem v tak dokonalé zvukové harmonii (například ve Dvořákově cellovém koncertu, kde mají své velké místo) ještě neslyšela.

Po přestávce nastoupil mladý francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. S Jiřím Bělohlávkem a PKF se znají již z dřívějška, před pěti lety spolu natočili Dvořákův koncert pro Harmonii Mundi. Queyras byl sólocellistou souboru Ensemble intercontemporain, spolupracoval s Boulezem, nahrál Ligetiho koncert, souborného Bacha (cellové suity) a Brittena. Hudba XX. století a baroka tvoří významné dominanty jeho repertoáru.
Queyras je technicky dokonalý hráč, působí velmi civilním dojmem. Umělecké manýry a rozevlátá gesta jsou mu cizí. (Tak rovně sedícího cellistu, který se nevychýlí z osy a vlasy mu při hře nelítají kolem hlavy, hned tak neuvidíte). Dvořákův koncert pojal velmi korektně, držel se stále v předepsaném tempu, i ta nejobtížnější místa zvládal bez výkyvů a kultivovaným tónem. Hrál disciplinovaně, ale na můj vkus poněkud chladně. Obecenstvo ve Dvořákově síni ale jeho virtuozitu ocenilo nadšeným aplausem, stejně jako výkon orchrestru a mimořádnou úroveň celého večera.


Pražská komorní filharmonie
Jiří Bělohlávek – dirigent
Jean-Guihen Queyras – violoncello
Zandra McMaster – mezzosoprán
Dvořákova síň Rudolfina Praha 28.4.2010

program:
Richard Wagner – Wesendonck Lieder
Robert Schumann – Symfonie č. 2 C dur, op. 61
Antonín Dvořák – Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 h moll, op. 104

www.pkf.cz

 

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
RR

Hlavně po přečtení zajímavé recenze příjde povzdechnutí: Škoda, že nejde stihnout všechno. Tím spíš děkuji aspoň za zprostředkování. RR