Začínají Olomoucké barokní slavnosti, letos už potřetí

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Navštívil jsem nejen vaši zemi, ale byl jsem před patnácti lety už i v Olomouci se sborem Canta Ludens Wich. Byl to tehdy velice příjemný zážitek. Mnohem intenzivnější byl ale můj zážitek a setkání se se slovanskou kulturou během mého studia v Moskvě, kde jsem byl svědkem historických událostí v letech 1988–1989. Bylo úžasné sledovat, jak umění a kultura zůstaly v srdcích lidí navzdory těžkým životním podmínkám. Lidé takto unikali z každodenního utrpení a naději nacházeli v literatuře, divadle i hudbě. Umělecký duch byl tehdy silnější, než kdykoliv jindy. V západních zemích mají lidé tak pohodlný život, že se jejich mysl mnohdy zleniví a není až tak inspirativní. Proto jsou naši umělci chladnější a tvoří intelektuální a více abstraktní skladby. V posledních dvaceti letech přijelo do západní Evropy mnoho umělců z východu, což vyústilo ve velice pěknou kombinaci vášně a intelektu. Řekněme tedy, že se vzájemně úspěšně inspirujeme.

Jste taková „multifunkční osoba”: pracujete jako pianista i jako dirigent. Která profese je pro vás obtížnější?

Kombinace obou profesí je ta nejkrásnější, o které můžete snít! Hra na klavír je individuální, mluvení u ní není nutné. Zato dirigování je o umění mluvit a komunikovat s lidmi. O nalezení toho nejsprávnějšího způsobu vyjádření hudby. Toho, co byste chtěli slyšet, jak hudbu cítí všichni lidé ve vašem orchestru nebo sboru. Nesmírně zajímavá kombinace různých lidských povah.

Letos přijíždíte do Olomouce dirigovat neobarokní operu Endymio Tomáše Hanzlíka. Jak se vám líbí? A nejen to, přijede s vámi i váš sbor, který se bude na produkci také podílet. Už jste se někdy setkal s tímto druhem hudby?

Tomášův neostyl je velice zajímavý. Od barokního stylu Vivaldiho putuje k minimalistickému stylu Steva Reicha či Philipa Glasse. Líbí se mi toto propojení. Je velice přístupné pro obecenstvo, jednoduché na poslech i pochopení. Sbor si zpočátku musel na neobarokní styl zvyknout, ale velice brzy si všichni part oblíbili, protože je zpěvný a ne nevyzpytatelný, jak tomu u současné hudby bývá. V Belgii se s takovým druhem hudby potkáváme jen vzácně, takže jsme moc rádi, že jsme tuto příležitost dostali.

Pokud byste mohl vybrat historické hudební období, které je vám nejblíž – které by to bylo a proč?

Jako klavírista bych si vybral to interpretačně nejatraktivnější, samozřejmě romantickou hudbu Brahmse, Liszta, Rachmaninova… Je virtuózní, působivá a neskutečně krásná pro každého. Snad je to důvodem, proč jsem i pro sbor vybral například Brahmsovo Requiem. Nicméně pro sborový repertoár mám rád Bacha. Mozarta, Haydna, Mendelssohna. Ale je tolik moderní sborové tvorby! Řekněme, že se snažím provádět co nejvíce různých stylů, pokud jde o krásnou a dobrou hudbu.

Jaký nejzajímavější či nejúspěšnější projekt se vám podařil? Jaké máte další umělecké plány?

Tak například minulý týden se mi splnil sen snad každého pianisty – hrál jsem s orchestrem Bachův Koncert d moll. V poslední době jsme také měli s mým bratrem Frederikem „čtyřruční“ recitál. A plány? Momentálně studuji program s hudbou Wima Mertense, to bude minimalistická hudba, a dále připravuji Chopinův První klavírní koncert.

Úspěšnými sborovými projekty byly Carmina Burana, Requiem Michaela Haydna, Brahmse a Duruflého. Na podzim připravujeme Bachovo Vánoční oratorium, které musíme pilně studovat. A také jsem napsal komorní operu Grietje, de Heks. V roce 2013 jsem začal hrát na piano společně s bubeníkem a třemi dalšími sólisty a vystoupení s tímto projektem máme naplánovaná až do května 2016.

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně sil i úspěchů ve vaší různorodé práci, samozřejmě teď aktuálně hlavně při provedení Endymia v rámci Olomouckých barokních slavností!

Vizitky:
Tomáš Hanzlík (1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (založen 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Absolvoval katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty (1995) a muzikologie Filozofické fakulty (1998) Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 založil v Olomouci hudební festival Baroko, který se soustavně zaměřuje na uvádění novodobých premiér neznámých děl. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od roku 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (Tomáš Norbert Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory z minimalistického okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava a další. Se souborem prezentoval Českou republiku netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.

V roce 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (Vít Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, uvažoval o kompozici opery na námět Šimona Abelese, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého). Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika), tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V roce 2009 obdržel za pořádání festivalu Baroko cenu Olomouckého kraje.
(Zdroj: www.ensembledamian.com)

Filip Martens (1965) začal svoji kariéru jako student na Lemmens institutu, na střední škole múzických umění v Leuven, Belgie. Vyhrál soutěže ve hře na piano, v harmonii a v komorní hudbě.

V letech 1988–1989 studoval na Čajkovského hudební akademii v Moskvě. Zúčastnil se mistrovských kurzů ve Výmaru s Rudolfem Kehrerem. V roce 1988 byl sólistou festivalu v Turíně v Itálii. Provedl také několik koncertů v Holandsku, Německu, Francii, Španělsku a bývalém Sovětském svazu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na