Zapomenuté knižní poklady. Štefan Margita, Michaela Zindelová: Bez omezení

  1. 1
  2. 2

6. Mít štěstí, to v divadle znamená mít štěstí na dirigenta, od něj totiž závisí celé představení, tvůj výkon – může ti pomoci i zničit tě. Mít štěstí na kolegy, především na příjemnou a dobrou partnerku, se kterou celý večer vystupuju – především při prvních krocích eléva nebo divadelního kandrdase. Zájem o partnerství na jevišti jsem si ponechal dodnes, chci, abychom měli úspěch oba. Když půjdeme na klaněčku, aby byl úspěch rovnocenný…

7. Mé ‚lví‘ znamení zvlášť inklinuje ke hvězdným manýrům, to znamení k tomu přímo předurčuje. Až teď, po mnoha sezonách u divadla, cítím nějakou záchrannou brzdičku, a ta hlásí: tak pozor, dál už ne! Hvězdné manýry se u mne také hlásí o slovo, když se potkám s někým, kdo si myslí, že tvoje úspěchy ve světě jsou tady proto, že ti někdo pomáhá. Nic v tom neznamenají tvoje schopnosti a výkony.

8. Každý si k vlastním zákazům musí dojít sám, přes zkoušky a omyly: zakázané jsou pro mne také oříšky a ledová voda, to jsou ale individuální věci, ke kterým musí dospívat každý sám. Můžu třeba ponocovat před představením, druhý den to vyjde, ale potom už se ty prodloužené noci určitě ukáží a krach je tady.

9. Cizina je to nejpodstatnější srovnání, už proto, že se odehrává na přespolní, ne na tuzemské úrovni.

10. Ne každý lyrický tenor dojde do hrdinské podoby.

11. Zpěváků je tolik, že člověk musí děkovat Bohu, že ho intendant angažuje, že ho chce.

12. Je lehčí se někam dostat, nežli získanou pozici udržet.

13. Na všechno musíš přijít sám, systémem zkoušek a omylů. Na všechno, co potřebuješ v profesi znát, přijdeš na jevišti. Určitý náskok můžeš získat, čím dřív si kompletní ‚desatero‘ sestavíš.“

 

Zajímá mě, co z krku vyleze…

„Pokud zpěvákův vývoj postupuje, jak postupovat má, tedy na začátku repertoárem lyrického tenora, pak pokračuje spinto oborem (třeba Traviata – Alfréd), měl by postupem času dojít až k Wagnerovi…

Hlas teprve nyní ukáže, kam (a na co) dozrál – až potom se začíná žít z ‚úroků‘ všech investicí. K totálně dramatickému oboru, k rolím, jako jsou Heřman nebo Othello, zřejmě hlasově nedospěju, ale mohu dojít k jistému typu wagnerovských postav. Nikdy jsem se příliš nestaral o to, co se děje v krku při tvorbě tónu. Rozhodující totiž je, co z něj ‚vyleze‘. Zajímá mě, jestli vše funguje a jestli si neublížím. Moji pěveckou vizitkou zůstává, jestli po těžkém představení, i za dva dny, mohu zpívat znovu s plným nasazením. […] V měsíci zpívám nanejvýš svůj limit, osm představení, přes který nejdu. V případě, že dostanu záskok, který překračuje tento počet, musím celou věc důkladně zvážit. Záleží na tom, o jakou roli vlastně jde, rozhoduje také datum, kdy vystupuji v dalším představení – třeba v Paříži si prostě nemůžeš dovolit přijít na představení utahaný z jiné práce. Bývá to velmi riskantní, nedopadne to dobře.

Štefan Margita (zdroj stefanmargita.com / foto Laura Pavlíková)

Kniha plná vzpomínek a životních i profesních zkušeností Štefana Margity, pěvce, který se od zmíněného „Macka z Malacek“ dokázal díky svému talentu, píli a vytrvalosti propracovat až k úspěchům na jevištích nejvěhlasnějších operních domů, zaujme každého operního fanouška. A kdo by se chtěl dozvědět, „jak to bylo dál“, může zapátrat po rozšířeném vydání knížky z roku 2014.

Příští týden na shledanou u dalšího ze zapomenutých knižních pokladů!

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na