Zapomenuté opery podle slavných literárních předloh (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Michail Šolochov, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1965), proslul především čtyřdílnou epopejí o osudech donských kozáků za časů bolševické revoluce a občanské války Tichý Don (1928–1940). Ještě před dokončením díla se námětu chopil ruský skladatel Ivan Ivanovič Dzeržinskij (1909–1978). Libreto k opeře Tichý Don si napsal sám a premiéra se konala v Malém operním divadle v Leningradě v roce 1935. Byla pak považována za vzorovou sovětskou operu a za příkladné dílo socialistického realismu v hudbě. Chválil ji sám diktátor Stalin; ostatně skladatel za ni dostal Stalinovu cenu. V roce 1937 Dzeržinskij přišel s další operou podle Šolochovovy předlohy. Byla to adaptace románu Rozrušená země o kolektivizaci zemědělství, lživé, propagandistické dílo zastírající problémy a hrůzy, které s sebou kolektivizace a boj proti tzv. kulakům nesly.

Operních podob se dočkal i proslulý román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka (1967). V roce 1972 vznikla komorní tříaktová opera ruského skladatele Sergeje Slonimského (1932–2020), která však nemohla být v sovětských časech uvedena ani publikována. Koncertního uvedení se dočkala až v roce 1989 v Moskvě. Ve stejném roce měla v pařížské Opeře premiéru opera Der Meister und Margarita německého skladatele Yorka Höllera (nar. 1944). O třetí operní zpracování Bulgakovova románu se v roce 2009 postaral ruský zpěvák a skladatel Alexander Gradskij (nar. 1949); jedná se o rockovou operu, která byla vydána jako nahrávka na čtyřech CD.

Shakespeare
Dílo největšího dramatika všech dob Williama Shakespeara bylo do operní podoby zpracováno mnohokrát a opakovaně řadou skladatelů. Některé tyto opery jsou velmi slavné, jiné však upadly v zapomnění. Například zcela ve stínu slavnějšího a lepšího Verdiho zpracování je Rossiniho Otello a taktéž ve stínu Gounodova Romea a Julie jsou Belliniho Kapuleti a Montekové, kteří ovšem nevycházejí přímo ze Shakespearovy tragédie, ale z pramenů, jež použil i sám velký anglický bard k vrcholnému zpracování příběhu milenců ze znepřátelených veronských rodin. Hraje se i Hamlet Ambroise Thomase, tedy nejznámější opera podle Shakespearovy vrcholné tragédie. Ta se však dočkala i jiných, méně známých operních verzí, a to hlavně v Itálii: Amleto Domenica Scarlattiho (1715), Amleto Gaetana Andreozziho (1792) a Amleto Franca Faccia na libreto Arriga Boita (1865).

Zřídka uváděná druhá opera Richarda Wagnera (1813–1883) Zákaz lásky (Das Liebesverbot) vychází ze Shakespearovy komedie Něco za něco; premiéru měla v roce 1836 v Magdeburku a sám skladatel ji později spolu s prvotinou Víly a třetí operou Rienzi nezařadil do tzv. bayreuthského kánonu. Komedii Zkrocení zlé ženy zpracoval do operní podoby ruský skladatel Vissarion Šebalin (1902–1963) v roce 1955. Operu podle Večeru tříkrálového pod názvem Viola na libreto Elišky Krásnohorské nedokončil Bedřich Smetana (1824–1884). Málo se hraje i Bouře Zdeňka Fibicha (1850–1900), opera na libreto Jaroslava Vrchlického z roku 1895 (premiéra se konala v Národním divadle). Stejně tak upadla v zapomnění Jessika Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951), opera na libreto Jaroslava Vrchlického podle hry Kupec benátský, která měla premiéru v Národním divadle v roce 1905. Podle Snu noci svatojánské napsal operu Jaroslav Doubrava (1909–1960); premiéru měla v Opavě v roce 1969.

Ještě bych rád připomněl alespoň operu Antonius a Kleopatra podle Shakespearovy vrcholné tragédie s antickým námětem, kterou složil jako svoji druhou operu po úspěšné Vanesse americký skladatel Samuel Barber (1910–1981). Zatímco s Vanessou (premiéra v roce 1958 v Metropolitní opeře v New Yorku) slavil Barber úspěch a získal za ni dokonce Pulitzerovu cenu, s druhou operou, o níž se domníval, že to bude jeho vrcholné dílo, zažil naopak velké zklamání. Operu objednala Metropolitní opera k slavnostnímu zahajovacímu představení při otevření nové budovy v Lincolnově centru. Premiéra se konala 16. září 1966, představení dirigoval Thomas Schippers, režii měl Franco Zeffirelli, který připravil i libreto, a hlavní role zpívali Leontyne Price (Kleopatra), Justino Diaz (Markus Antonius) a Jess Thomas (Julius Caesar). Úspěch se však nedostavil, naopak, byl to propadák a kritika si na skladateli smlsla. Hudbu považovala za netypicky slabou a nepůvodní, inscenaci navíc sužovaly technické problémy na jevišti a Zeffirelliho jako vždy monumentální a výpravná produkce byla zbytečně komplikovaná. Po osmi představeních opera z repertoáru Met zmizela. Rozhlasový záznam z premiéry byl v roce 2016 vydán k 50. výročí otevření nové budovy Met a hlavně kvůli působivému výkonu Leontyne Price a jejímu nádhernému temnému hlasu stojí za poslech. Barber měl z neúspěchu hlubokou depresi a o další operu se již nikdy nepokusil. V roce 1975 Antonia a Kleopatru (Antony and Cleopatra) nicméně revidoval ve spolupráci s Gianem Carlem Menottim a opera se občas uváděla s jistým úspěchem.

Ale Shakespeare a opera, to by bylo na dlouho, tak se raději podívejme na opery podle románů dvou slavných anglických spisovatelek.

Sestry Brontëovy
Slavný román Charlotte Brontëové Jana Eyrová z roku 1847 se operních verzí dočkal až nedávno, takže tady nemůžeme mluvit o zapomenutých operách – musí je ještě prověřit čas (1997 britský skladatel John Joubert, 2000 anglický skladatel Michael Berkeley, 2016 Louis Karchin). Ve stejném roce 1847 vyšel i jediný román Charlottiny sestry Emily Brontëové Na Větrné hůrce. Operu Wuthering Heights podle něj složil známý skladatel filmové i jiné hudby Bernard Herrmann (1911–1975), který proslul především spoluprací s režisérem Alfredem Hitchcockem. Herrmannova jediná opera vznikala v letech 1943–1951 na libreto jeho první manželky Lucille Fletcher. Za jeho života však nikdy nebyla uvedena, až v roce 1982 se dostala ve zkrácené verzi na scénu v oregonském Portlandu. Ale už v roce 1966 vznikla nahrávka opery, později vydaná i na CD. Druhý, tentokrát živý záznam z Montpellieru z roku 2010 vyšel na CD o rok později. Druhou operu Wuthering Heights napsal americký skladatel Carlisle Floyd (nar. 1926). Premiéru měla v roce 1958 v Santa Fe. A tím už se dostáváme k námětům z americké literatury…

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ladislav

Juraj Beneš – The Players, Miroslav Bázlik-Peter a Lucia, Čekovská – Potrét Doriana Greya,
Tibor Frešo – Francois Villon/operná koláž/ atd.