Zelí-Potkan Orchestra a tóny dneška na Smetanovských dnech v Plzni

Plzeňský polystylový hudební festival Smetanovské dny jenom vzkvétá. Pořádá ho Plzeňská filharmonie a na programu se objevila mnohá velká česká jména interpretačního umění. Každoročně dává také příležitost plzeňským skladatelům a nejinak tomu bylo i letos.
Zelí-Potkan Orchestra (zdroj Plzeňská filharmonie)
Zelí-Potkan Orchestra (zdroj Plzeňská filharmonie)

Z plzeňského rozhlasového studia se festival přestěhoval do krásného, pro hudbu specializovaného sálu Antonína Dvořáka v Domě hudby a interpretace se ujal mladý ambiciózní Zelí-Potkan Orchestra, který se specializuje na provádění soudobé hudby. I jeho vedoucí a dirigent je ještě nedávný student, absolvent skladatelské třídy plzeňské konzervatoře Václav Benjamin Špíral, dnes již ve škole velmi oblíbený pedagog. Jeho populární nepovinné semináře o hudební avantgardě, které pořádal s Petrem Hájkem, vedly zprvu k pořádání studentských koncertů ze světové moderny a postmoderny a poté k založení orchestru pro provozování soudobé hudby. Členové jsou tedy plzeňští konzervatoristé.

Opět se ukázalo, že kdo chce zapalovat, musí také hořet. Pro soudobou hudbu hoří nakonec celý orchestr a je pozoruhodné, co je z této oblasti schopen zahrát a jak dobré úrovně dosahuje. Musíme si totiž uvědomit, že jeho hráči teprve pronikají do tajů interpretace klasického repertoáru a na studium moderních partitur (často psaných alternativní moderní notací) není ve školní výuce příliš mnoho času. Vše se musí tedy vysvětlovat na zkouškách orchestru a každý hráč to doma dostudovává ještě nad rámec svých školních povinností. Není to rozhodně „zábava“ pro každého, ne vždy je totiž kvalita nakomponovaného zvukového efektu adekvátní míře vynaložené práce realizátora. To však platí i pro hudbu jiných období i žánrů. Orchestru dnes pomáhá v hojné míře domovská škola, Západočeské hudební centrum i altruistická Nadace Karla Pexidra, a tak se soubor věnuje nácviku za dobrých podmínek, především pak za neskonalé obětavosti svého dirigenta a „dvorního“ skladatele Václava B. Špírala.

Před recenzí zahraných skladeb budiž ještě uvedeno, že neobvyklý název tělesa vygeneroval náhodnou volbou počítač. Proč ne, na název Zelí-Potkan jen tak nezapomenete. Kompoziční metoda náhodné volby (aleatorika) je též vyhledávána dramaturgií orchestru a zařazena do bloku s dalšími, které nedávají prostor pro stavebné principy tradice a mainstreamu. Dirigent s realizačním týmem se však nebrání ani zařazovat skladby psané na základě uzavřených tektonických struktur. Takzvané tradiční i otevřené kreace se na koncertě doplňovaly. Našly dokonce společného jmenovatele v rozšířeném tonálním materiálu, který, zcela překvapivě, byl základnou i mnoha kompozic postwebernovského založení. Spojovat uvedené techniky pouze s atonální hudbou je už také anachronismem, který si hraní autoři uvědomovali.

Punktualisticky, avšak tonálně promlouvala například skladba Petra Hájka Quieto…a poi…MOLTO INQUIETO!, která zazněla na začátku večera a na které se orchestr ještě „rozehříval“, patrně působila ještě nervozita z mimořádné příležitosti se ukázat, ale ta se však velmi rychle vytratila. Ze skladeb, jejichž kompoziční metoda pochází z druhé poloviny 20. století, lze položit nejvýše Graf 2 Václava B. Špírala. Ten nabídl zajímavé akordy položené do neoposlouchané témbrové souhry, celek pak udržel posluchačovu pozornost od začátku do konce.

Na negativním pólu mých sympatií leží uvedení minimalistické skladby In C Terryho Rileyho. Její poetika je na základě eruptivního vývoje minimalismu a jeho novodobých objevů (například fázového posunu) v posledních desetiletích již překonána, a tak ani autorem doporučená délka provedení (kolem pětačtyřiceti minut) či umná orchestrace výrazový potenciál této skladby neoživily. Skladba se dnes uvádí především jako společenská zábava na hudebních seminářích a v této roli by měla i zůstat. Dirigent Špíral se ze všech sil snažil udržet tah hudby a orchestr inspiroval k vytvoření nejednoho nosného témbrového výsledku, životnost této skladby se však podle mého názoru ani tímto nadstandardním výkonem zachránit nedá (jestli v tomto smyslu je otázka po životnosti vůbec relevantní).

Na zajímavém pomezí minimalistického myšlení a tradičního stavebného průběhu se ocitá Špíralův opus …for ZPO. Je souzvukově ušlechtilý, témbrově zajímavý. Protože znám autorovy skladby tohoto typu, mohu se k tomuto odvětví jeho tvorby zasvěceně vyjádřit. Jejich kouzlo, ale možná i prokletí, je závislé na tom, kolik času dostane posluchač od skladatele k transformaci svého vnímání od tradičního hudebního nastavení k minimalistickému. Mezi minimalismem a tradiční kompozicí je dost velká vzdálenost, minimalistický svět totiž počítá s procesem: pozornost – únava a nepozornost – nová pozornost. Nová pozornost se setkává s jen mírně obměněným hudebním proudem, který v mezidobí stále pulsuje. Proto jsou minimalistické skladby tak dlouhé, ony totiž staví na uvedeném procesu vnímání. Není-li tento proces uzavřen, tedy nedostane-li se hudební tkáni dostatek času na patřičné vyznění, posluchač spouští svoji vnímací metodu, kterou se naučil poslechem klasiků. V minimalisticky traktované hudbě však hledané informace „klasiků“ nenajde. Nelze vyloučit, že vzniklý okamžik nejistoty je to, co chce Špíral ve skladbě …for ZPO vyvolat. Ano, může to být výrazový objev, ale na druhé straně i moment nedorozumění mezi skladatelem a posluchačem. Přeji autorovi vždy to první.

Mezi plně prokomponované skladby, které na koncertě zazněly, patřily Tarantella plzeňského nestora Karla Pexidra a Hodina tance Pavla Samiece. Karel Pexidr našel pro svoji mladicky pulsující skladbu otevřená srdce interpretů, kteří její taneční esprit předali s velkým gustem. K výborně instrumentované a kineticky osvěžující kolážující skladbě Samiecově přidali ještě smysl pro humor. Jak duševně prospěšné pro dnešní temnou dobu!

Téměř zaplněný sál aplaudoval mladým hudebníkům, kteří propůjčili svůj talent soudobé hudbě. Lze připojit i obecnější zjištění: Plzeň dnes žije díky mladým skladatelům a interpretům plnokrevným životem v soudobém hudebním umění. Ať to vydrží!

Tóny dneška
15. března 2022, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Karlheinz Stockhausen: Für kommende Zeiten (výběr)Terry Riley: In CPavel Samiec: Hodina tancePetr Hájek: Quieto…e poi…MOLTO INQUIETO!
Karel Pexidr: Tarantella
Václav B. Špíral: …for ZPO (Kompozice č. 1)

Účinkující:
Zelí-Potkan Orchestra
Václav B. Špíral – umělecký vedoucí, dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments