Ve věku 91 let zemřela Ida Haendel, britská houslistka s polským původem, noblesní dáma se smyslem pro humor, která nesčetněkrát koncertovala i v České republice. Vyrůstala poblíž ruských hranic, ve východopolském Chelmnu. Od tří let se učila hrát na housle. V sedmi letech získala neuvěřitelné 7. místo ve Wieniawského houslové soutěži. Díky emigraci unikla se svou rodinou holocaustu. Ve dvanácti letech, po studiu na konzervatoři ve Varšavě, koncertovala v Londýně, kde pokračovala ve studiu u Carla Flesche a George Enesca. Během tohoto studia se stala významnou interpretkou Sibeliových a Waltonových koncertů. V Londýně debutovala pod taktovkou Sira Henryho Wooda, tak začalo její celoživotní spojení s festivalem Proms, kde se objevila osmašedesátkrát.
Žila střídavě v Jeruzalémě, Londýně a v New Yorku. Nikdy se nevdala, neměla děti. Svůj život zasvětila houslím značky Stadivari z roku 1696 a fence jménem Decca – pojmenovaná dle názvu jejího hlavního vydavatelství Decca Records. Poslední roky života prožila osamocená na Floridě.
Jako sólistka spolupracovala snad se všemi dirigentskými legendami dvacátého století a významnými symfonickými orchestry světa. Nesmazatelné stopy svého umění zanechala též v Praze, kam se ráda vracela. Kritici považují nahrávky Idy Haendel za milníky houslového umění. Vysoce hodnocena posluchači i kritiky bylo její CD s dirigentem Vladimirem Ashkenazym z roku 2000. Mezi skvosty Supraphonu patří nahrávky s Karlem Ančerlem, Alfredem Holečkem a Českou filharmonií.
Hra na housle byla v případě Idy Haendel ve všech směrech barevná, téměř s mužským dynamickým projevem.
