Enescu: Oedipe aneb O ananké

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Menší operní soubor v duryňské Geře uvedl operní raritu – Oedipa rumunského skladatele George Enesca, dílo obdivované v mnoha oborových slovníkových a encyklopedických publikacích, ale na operních scénách prakticky nehrané. Jak dopadla inscenace monumentálního díla v regionálních podmínkách?
G. Enescu: Oedipe – Sébastien Soulès (Ödipus), Kai Wefer (Theiresias) – Bühnen der Stadt Gera 2018 (zdroj David Chaloupka / foto Ronny Ristok)

Jediná opera George Enesca
Ač je Oedipe, jediné operní dílo rumunského skladatele George Enesca, pokládán za základní dílo rumunské národní opery, jde o opus zcela kosmopolitní a jednu z nejvýznamnějších hudebně-dramatických skladeb evropského meziválečného neoklasicismu. Byť se sluší poznamenat, že v orchestraci i na několika místech partitury je znát vliv rytmiky rumunské lidové hudby, jež se příležitostně svou stopou váže k hudební kultuře Středomoří.

Přípravy libreta a vlastní kompozice i doba do prvého uvedení zabraly více než čtvrtstoletí. Pro operní kompozici se mladý skladatel usazený v Paříži rozhodl již v roce 1906 a po zhlédnutí Sofoklovy tragédie Král Oidipus na scéně pařížské Comédie-Française se slavným tragédem své doby Jeanem Monetem-Sullym roku 1909 mu byl jasný i námět budoucí opery. Novým rokem 1910 jsou datovány první známé náčrtky k opeře s tímto námětem. Klíčová byla volba libretisty. Velmi šťastně byl osloven francouzský literát židovského původu Edmond Fleg (1875–1963), autor řady kratších i delších monografických prací k židovským dějinám i filozofii a v té době již také autor velmi zdařilé operní adaptace klasické divadelní hry. Pro skladatele Ernesta Blocha upravil text Shakespearova Macbetha (premiéra na podzim 1910 v Opéra-Comique). Bohužel Blochova opera stojí neprávem ve stínu Verdiho zhudebnění, a je to zcela jistě jedno z děl, které by si zasloužilo častější inscenace. Po dohodě mezi skladatelem a libretistou došlo k časovému rozšíření látky, libreto opery se nemělo soustředit pouze na příběh Sofoklova Krále Oidipa, ale měl být zahrnut také předpříběh tragédie, tedy neblahé okolnosti Oidipova narození, setkání dospělého Oidipa se skutečným otcem Laiósem a závěr opery měl vycházet ze Sofoklova méně hraného dramatu Oidipus na Kolónu.

Edmond Fleg (zdroj commons.wikimedia.org)

V roce 1913 předložil Edmond Fleg skladateli libreto dvoudílné opery, která měla být provozována ve dvou večerech, zřejmě analogicky s Berliozovými Trojany. Následně došlo k významné textové redukci a výsledkem bylo libreto pro celovečerní operu, která po kompozici trvá asi dvě hodiny a pětačtyřicet minut. Vznikla velmi logická textová struktura o čtyřech dějstvích.

Po čtyřminutové předehře první akt obsahuje narození Oedipa v královském thébském paláci a věštbu, jež vedla k odložení dítěte, které jeho otec Laiós odsoudil k smrti, aby se tato předpověď nenaplnila. Druhý akt (po dvaceti letech) obsahuje tři obrazy. V prvním potkáváme Oedipa v paláci adoptivních rodičů, korintského vladařského páru Polybia a Meropy, kteří se nalezence ujali, aniž Oedipe tuší, že se nejedná o jeho biologické rodiče. Protože je zasažen věštbou o vraždě otce a incestním spojení s matkou, opouští Korint. Druhý obraz představuje dramatické setkání Oedipa se skutečným otcem na křižovatce tří cest, které končí Laióvou smrtí. Třetí obraz pak příchodem Oedipa do Théb, kde porazí Sfingu, sužující město, a podle jiné věštby se stává thébským králem a manželem ovdovělé Iokasty. Třetí akt obsahuje děj (opět po dvaceti letech) Sofóklova Krále Oidipa, tedy hrůzné poznání, že Oedipe zabil svého otce, pojal svou matku za manželku a jeho děti jsou zároveň jeho sourozenci. Na konci aktu se Iokasta oběsí a Oedipe v zoufalství oslepí. Vlády v Thébách se ujímá jeho ambiciózní švagr Kreon. Čtvrtý akt obsahuje velmi zkrácenou zápletku Sofoklovy tragédie Oidipus na Kolónu, tedy putování starého Oedipa doprovázeného dcerou Antigonou, mocenský boj o thébský trůn a Oedipovu smrt v háji, kam ho přivádí král Théseus.

Jak je zřejmé z časového rozvrhu libreta, sledujeme Oedipa nejen v klíčových okamžicích lidského života (narození – zkouška dospělosti a vstup do manželství – zralý věk dospělého muže, který dosáhl vrcholu moci – smrt), ale také v souladu se symetrickou strukturou lidského věku (0 – 20 – 40 – stáří). Osou Flegova libreta a opery jsou především Oedipovy velké monology muže zkoušeného osudem, který postupně přijímá ananké, tedy nevyhnutelnost osudu, proti které je veškeré lidské snažení marné. Významnou roli hrají i věštby, tedy sdělení budoucnosti, jež nepodléhají lidské kontrole a cenzuře. Věštba se objevuje jako hybný motiv hned čtyřikrát (I., II./1. scéna, II./3. scéna a III. akt).

George Enescu (zdroj commons.wikimedia.org / foto E. Joaillier)
Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - G. Enescu: Oedipe (Gera 2018)

[Celkem: 4    Průměr: 4.3/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Skvěle a výstižně napsaná recenze na Enescova Oedipa v divadle Geře! Inscenace opravdu převyšovala možnosti místního souboru, ale přesto to byl velký zážitek. V tak malém divadle zápasícím o přízeň diváků by člověk čekal výhradně tituly typu Rigoletto, Bohéma apod. – a přesto soubor každý rok uvede dramaturgickou lahůdku – po Sommerově Rüberzahlovi a Čajkovského Mazeppovi letos Oidipus. A divadlo obdivuhodně zaplněné vnímavými diváky! Díky Geře za inscenaci a panu Chaloupkovi za fundovanou recenzi.