Znepokojivá sonda do pekla lidského zla v Liberci

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Uvádění dvou (a více) dějově nesouvisejících oper téhož skladatele v jednom večeru staví inscenátory před otázku, nakolik podpořit jejich odlišnost, nebo nakolik se pokusit je scénograficky nebo tematicky prolnout. Pár dní před libereckou premiérou v Ostravě uvedli Pucciniho Triptych, ve kterém režisér Roman Polák lyrickou Sestrou Angelikou, dramatický Plášť a komického Gianniho Schicchim propojil pouze jednotným bílým prostorem a nezvládnutou symbolikou mís s trsy trávy pro všechny tři jinak inscenačně samostatně – neobratně – koncipované opery.

S. Rachmaninov: Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec (zdroj DFXŠ Liberec)

V Liberci šla režisérka Linda Keprtová dál. Dantovu vizi pekla z počátku 14. století zobrazila jako bezútěšné ruské vězení – a tímto zhmotněním zla, které mohlo postihnout i Rachmaninova, kdyby z Ruska neemigroval, se pokusila propojit obě opery. Šedivým zdem vězení (scéna Michal Syrový) dominuje nápis v azbuce „Není většího utrpení, než v neštěstí vzpomínat na časy šťastné“ – a tento Dantův výrok je i mottem celé inscenace.

Pestrá směsice současných lidí (kostýmy Tomáš Kypta) sice nakráčí na scénu s předměty, které jim přinášely radost – náhrdelník, kožich, lustr, zrcadlo, karafa, kabelka po míč, pekáč, gramodeska i svatební kytice. Jenže s gradací nářku v Rachmaninově hudbě se lidé v nekonečném žalu sténání začnou svlékat, vtáhnou mezi sebe i Danta, spustí se řetězy, na které zavěsí oblečení, a nafasují balíčky s muklovskými šedými „špinavými“ vatovanými kalhotami a bundami, které si přepásají kouskem lana a zavěsí na něj ešus. S truchlivou zasmušilostí se po neosobním zdmi uzavřeném šedém prostoru s drátěnými očíslovanými kontejnery plouží jako chmurné společenství, jehož součástí se postupně stanovou všechny postavy obou oper. Výjimkou zůstanou postavy Vergilia (ve Francesce) a Vévody (v Lakomém rytíři).  Z těch však Keprtová nevytvořila „spravedlivé“ soudce nad zlem světa. Dál ještě prohloubila tísnivost inscenace tím, že je sloučila do postavy bohorovného vládce. Ve výstižném podání barytonisty Csaby Kotlára v dlouhém brokátovém plášti přes pyžamo, drahými hodinkami a okázalým prstenem tomuto ponurému vězení „velí“ s hejskovskou nadřazeností s kafíčkem v ruce a arogantně přezíravým úsměvem.

S. Rachmaninov: Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec (zdroj DFXŠ Liberec)

Peklu dominuje barytonista Pavol Kubáň, který v sobě jako „démonický hrdina“ slučuje jak mrzáka Lanciotta s berlemi, tak lakotného Barona. Ve vojenském plášti ověšeném medailemi, divoký, rozcuchaný, krutý, despotický, jako odpudivé lidské monstrum kolem sebe dští nenávist, hněv, vztek, závist. Jeho klíčové výstupy ve Francesce, kdy hněvivě osočuje osud ze svého znetvoření a je si vědom, že kvůli němu nikdy nezíská náklonnost své manželky, a velký monolog v Lakotném rytíři, ve kterém vzývá zlato a moc, byly v komplexní symbióze intenzity pěveckého dramatického výrazu a hereckých prostředků při brilantním zacházení s berlemi strhující svou děsivou zlověstností. Pavol Kubáň, podobně jako nedávno Csaba Kotlár dostal v Liberci příležitost, která ho katapultovala mezi nejzajímavější osobnosti naší operní scény.

Sergey Kostov slučuje v postavách Paola z Francesky a mladého Alberta protiklad „démonického“ darebáka. Svým jasným tenorem je vábivým milencem, jehož naléhání Francesca neodolá, i mladým rytířem, který umí užívat světských radostí, trpí hmotným nedostatkem, ale ani v nouzi se nezpronevěří ctnostem svého stavu. A nepodlehne podlézavému židovskému lichváři, jak ho v hodně vyostřené karikatuře vytvořil Dušan Růžička.

S. Rachmaninov: Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, Divadlo F. X. Šaldy Liberec (zdroj DFXŠ Liberec)

Jedinou ženskou postavou inscenace je Lívia Obručník Vénosová. Jako Francesca v první opeře s mimořádnou hereckou přesvědčivostí vyjádřila více vrstevnatost charakteru ženy, která se nezříká bohatství, nezakrývá čím dál odpor, který v ní budí chromý manžel, marně se vzpírá zakázané lásce, až se v druhé částí stane už „jen“ součástí šedivého davu ponurých vězňů. V jejím pěveckém projevu však převažovala až sevřená úzkost.

Další klíčovou postavou inscenace se stal sbor „ztracených duší“, který pod vedením sbormistryň Anny Novotné Peškové a Miriam Němcové v postavách pokořených vězňů skvěle zpíval a vytvářel celkový depresivní rámec.

Linda Keprtová vytvářela situace velmi vynalézavě, mnohotvárně a rámci zvolené koncepce významově důsledně. Třeba Francesca di Rimini, která v partituře končí tím, že Malatesta po odhalení nevěry zavraždí oba milence, v inscenaci vyvrcholí v několika závěrečných vteřinách divokým soubojem pajdajícího Malatesty a Paola o kožich Francesky, až triumfující Malatesta přitiskne berlí, na které visí kožich, svého soka ke stěně vězení. Zatrnulo, když Vévoda vystoupal po schodech, ve kterých ukrýval své poklady a na uhlíkový mikrofon hlásal, jak z tohoto místa ovládá celý svět.  Nicméně intenzivní tematizace vězení a propojování postav na sebe chvílemi strhávaly příliš velkou pozornost až na úkor srozumitelnosti děje. Keprtová také až přeháněla explicitně erotické scény, kdy se Francesca a Paolo oddají své milostné vášni, nebo když ukájení Baronovy rozkoš z peněz a moci vyjádřila smyslným laskáním trojice žen.

Možná, že BIS by s uvedením těchto Rachmaninovových oper nesouhlasila pro nebezpečí spojená s ruským vlivem nebo by hnidopiši mohli poukazovat na skrytý antisemitismus ve zpodobení postavy Žida. Přes dílčí výhrady vznikla inscenace, která vyvolává znepokojivé otázky příčin a důsledků dnešních posunů tolerance ke zlu a vytrácení lidské důstojnosti i naděje. Liberecká inscenace přinesla silný divácký zážitek, který se vryje pod kůži a nutí k zamyšlení.

 

Hodnocení 90 %

 

Sergej Rachmaninov: Francesca da Rimini, Lakomý rytíř

Hudební nastudování Martin Doubravský, režie Linda Keprtová, scéna Michal Syrový, kostýmy Tomáš Kypta, sbormistryně Anna Novotná Pešková a Miriam Němcová, dramaturgie Vojtěch Babka.

Francesca da Rimini

Francesca da Rimini – Lívia Obručník Vénosová, Duch Vergilia – Csaba Kotlár, Dante – Dušan Růžička, Lanciotto Malatesta – Pavol Kubáň, Paolo – Sergey Kostov, Sluha – Anatolij Orel, Vězeň- Václav Loužecký.

Lakomý rytíř

Baron – Pavol Kubáň, Albert – Sergey Kostov, Vévoda – Csaba Kotlár, Žid – Dušan Růžička,  Sluha – Anatolij Orel.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3