Jubilující Zuzana Marková zazpívá v rodné Praze

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Zuzana Marková je mladá a nadějná, zářící úspěchem, sebevědomím a současně pokorou. Ví, co chce a na co má a nemá. Když vstupovala na Pražskou konzervatoř tak rovnou na tři obory. Když začíná světovou kariéru, tak rovnou s dvěma malými dětmi a manželem dirigentem. Tóny neřeší, ale řeší co hlasem vyjádřit, jaké emoce a energii do diváků poslat. Potkal jsem ji v Kolíně nad Rýnem, kde debutovala v Manon a celé divadlo z ní bylo paf. Inu, když vyjde Marková na jeviště, tak se hledišti zastaví dech a když začne zpívat, tak se zastaví podruhé. Náš rozhovor se nesl na přátelské kolegiální vlně, chůva hlídala děti, Zuzana pila mátový čaj a odpovídala na mé všetečné otázky…
Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Milá Zuzano, patříš k jablkům, jež nepadla daleko od stromu, či naopak k těm odkutáleným?

Tak asi určitě k té první skupině. Moje maminka byla sólistkou v Národním divadle a dokonce i moje babička vystudovala na konzervatoři moderní tanec. Nicméně v uplynulém režimu se jí pak nepodařilo svůj sen naplnit. Já sama jsem se tanečně vzdělávala u Jána Němce, rovněž sólisty ND, jenže pak jsem všechny přerostla, začala mě bolet záda a hudba to nakonec vyhrála. Navíc jsem vlastně vyrostla pod klavírem, když moje máma doma učila své žáky. Doma zjistili, že mám pravděpodobně absolutní sluch a ten klavír k tomu vybízel. To pak přerostlo do dětského sboru a zájem o harmonii mě přivedl až k dirigování. Na Konzervatoři mě vzali na všechny tři disciplíny – zpěv, klavír, dirigování – pod podmínkou, že to zvládnu.

Tak to jsou úplně geniální předpoklady…

Já se rozhodně za geniální nepovažuju, ale ta kombinace je určitě ojedinělá. Nicméně mě to studium určitě pak komplexně i vytvářelo, získala jsem přehled, umělecký rozhled. Dnes nepotřebuju klavíristu na studium role, zahraju si to sama, učím se sama. Až otázky stylu pak konzultuji s odborníkem, popřípadě manželem – dirigentem (pozn. Giacomo Sagripanti). Často jsem na jevišti zpívala moderní věci a tam se mi velmi hodila ta soběstačnost. Všechny tři obory jsem došla až do maturity a až poslední dva roky jsem se zaměřila jen na zpěv. Tehdy už to dál nešlo a nemohla jsem sedět současně na třech židlích. Musela jsem se rozhodnout.

Uplatnila jsi pak profesionálně ty zkušenosti klavírní či dirigentské?

Tak během studia ano. Jako sbormistryně nebo jako klavíristka pro všechno. Studentovi se hodí každá koruna.

Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Nemáš pocit, že třeba jméno Marková ti na začátku hodně otvíralo dveře?

Já si spíš myslím opak. Mně to bylo někdy i na obtíž. Ale upřímně nevím, já o tom takto nikdy nepřemýšlela. Snažila jsem se stát sama za sebe.

Jaké byly tedy tvoje jevištní začátky?

Když pominu ty dětské role v Národním divadle v Praze, tak moje začátky jsou spojeny s Ostravou. Tam jsem zpívala už v období Konzervatoře a posléze mi nabídl pan ředitel Golat, zda nechci vstoupit do angažmá. A já souhlasila. Na HAMU jsem nechtěla, studií jsem měla po krk a toužila jsem do divadla. Dnes s odstupem času mě to vlastně děsí, že jsem měla tu odvahu či drzost v těch dvaceti na ta prkna vylézt. Ale HAMU by mi neutekla. Jenže ani v té Ostravě jsem nevydržela moc dlouho a do dvou let jsem prchla ven, za hranice. Na Ostravu ale ráda vzpomínám, byla to velká škola jeviště a divadelního života.

Máš pocit, že jsi jako pěvkyně produktem své maminky, nebo tě ovlivnil výrazněji ještě někdo další?

Tak ten základ mám určitě od ní. Ale já se později snažila otevřít i jiným vlivům. Odposlouchávala jsem, konzultovala. Mám i jednu kolegyni – kamarádku, se kterou jsme si navzájem jedno velké ucho a kontrolujeme sebe navzájem. Taky mám manžela dirigenta a když mi něco nejde, tak mohu jít za ním. A posledním rádcem je pro mě diktafon. Poslouchat sama sebe je velká škola.

A líbí se ti tvůj hlas ze záznamu?

Ne, ale zvykneš si. Já s nahrávkami pracuju hodně a hodně mi to pomáhá při studiu role. Diktafon je můj kamarád.

Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Měla jsi období nějaké hlasové krize nebo slepé uličky? To se hodně zpěvákům na začátku stává, že nenatrefí na svého pedagoga a hlas přestává fungovat…

Já se po odchodu z Ostravy dostala do Itálie, konkrétně do operního studia v Bologni a tam jsem takovou krizi měla. Jako bych vypotřebovala svůj technický potenciál a nevěděla jsem jak dál. Vlastně do té doby jsem vůbec nevěděla o svých koloraturních výškách. Ty od přírody nemám, musela jsem je vycvičit. A během té mé „boloňské krize“ jsem potkala jednu paní profesorku, která mi pomohla ten hlas znovu od základů postavit, celou techniku, protože mně se to jako by „rozpadlo“ všechno. Ta dáma se jmenuje Paola Pittaluga.

Měla jsi už od začátku jasno, v kterém oboru se chceš pohybovat? Co chceš či můžeš zpívat?

Na začátku konzervatoře se předpokládalo, že jsem mezzosoprán. Ale moje máma tomu dala čas. Nepřebarvovali jsme hlas, nic, co by mi mohlo uškodit. Moje hlasivky jsou dlouhé, takže ten předpoklad tam byl, ale nakonec jsem soprán. Ale koloraturní „trojúhelníkové“ hlasivky taky nemám. Takže Královnu noci nezpívám, i když jsem se o to na koncertech pokoušela. Jenže bych si tím uškodila. A tzv. moje party – Lucia di Lammermoor nebo Puritáni jsou vhodnější pro můj hlas.

Jsi trémistka?

Ne, absolutně ne. Já tóny na jevišti neřeším.

Potkávám za hranicemi hodně Čechů, kteří si občas postěžují na nedostatek sebevědomí. Jako kdyby se za své výkony styděli či nebyli nikdy dost spokojení. Znáš takové pocity taky?

Já jsem ve znamení Vah, snažím se být vyrovnaná Váha. Pracovat a postavit svůj výkon na maximální připravenosti, na jistotě. A když mě něco vykolejí, tak se snažím nepanikařit.

Daří se udržet maximální připravenost i se dvěma malými dětmi?

Snažím se. Třeba na Manon jsem se připravovala s předstihem asi tři čtvrtě roku, včetně výslovnosti. Francouzsky se dnes dorozumím, ale není to stejné jako s italštinou. Anglicky jsem se učila až za pochodu a němčina byla spíše školní.

Zuzana Marková (zdroj ProArt)

Jaký je rozdíl mezi italským a francouzským operním provozem a tím německým?

Ve Francii a Itálii nejsou ansámbly. To je rozdíl oproti německým divadlům. Stálý mají orchestr a sbor. Práci mi tam zprostředkovává agentura. S manželem máme stejnou agenturu, takže občas pracujeme i spolu. Je ale těžké si o to říct, lepší je varianta, že to klapne samo.

Přemýšlela jsi někdy o svém posledním představení? Jestli to bude tvoje volba a nebo třeba umřeš na jevišti?

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na