Zuzana Petrášková: Snažíme se, aby z Národní knihovny nikdo neodešel s prázdnou

Hudební oddělení Národní knihovny ČR (dále jen NK) patří mezi přední odborně i oborově specializovaná pracoviště svého druhu v České republice. Poskytuje univerzální informační služby v oblasti hudby, hudebního života, muzikologie a hudební dokumentace. Je taktéž důležitým výzkumným, koordinačním a poradenským centrem zapojeným do široké mezinárodní spolupráce. V čele hudebního oddělení NK stojí už více než dvacet let paní Zuzana Petrášková.

Těsně před podzimním vyhlášením nouzového stavu jsme se sešly v Klementinu, kde jsme si pod nádhernou klenbou Starého matematického sálu ve studovně hudebního oddělení povídaly o tom, co zajímavého zde můžeme vidět a jakými cestami se k hudebním materiálům dostat. Co to je Mozartův památník, který je zde umístěn? Jedná se snad o nějaké zvláštní muzeum dobře ukryté v útrobách Národní knihovny? V Praze se měl letos konat kongres IAML (Mezinárodního sdružení hudebních knihoven), který byl o rok odložen na červenec 2021. V rozhovoru nahlédneme pod pokličku, s jakými příspěvky se na něm chystají vystoupit pracovníci hudebního oddělení NK.

Rozhlížíme-li se okolo, vidíme spoustu zaplněných regálů, což přímo navádí k první otázce: kolik svazků a nosičů aktuálně obsahuje fond hudebnin v hudebním oddělení NK?
V hudebním oddělení NK ČR, které je jedním z největších hudebně dokumentačních pracovišť v České republice, v současnosti uchováváme a zpřístupňujeme 110 000 svazků tištěných hudebnin v celém spektru žánrů hudebních děl, 6500 rukopisných hudebnin, dobových opisů i autografů a další druhy dokumentů souvisejících s hudbou, jako je třeba korespondence. Pokud se ptáte i na zvukové nosiče, v oddělení máme pouze přílohové nahrávky, které patří k publikacím u nás uloženým a CD nahrávky, které jsme do oddělení získali jako dary. Ostatní zvukové dokumenty jsou uloženy v univerzálním fondu knihovny a je možné je v hudebním oddělení poslouchat.

Mít k dispozici stale nové a nové výtisky a hudebniny, to nebude zrovna snadné – je to nějak ošetřeno? Jakým způsobem se rozšiřuje fond hudebnin v hudebním oddělení NK?
Jsme součástí knihovny skutečně národní, tudíž hudebniny české produkce získáváme cestou povinného výtisku. Ze všeho, co na území naší republiky vyjde, jsou dva exempláře odevzdány do Národní knihovny. Z hudební produkce je jeden exemplář uložen v Národním konzervačním fondu a druhý je zpřístupněn v hudebním oddělení. Zahraniční dokumenty nakupujeme a naší snahou je doplnit co nejvíce titulů, které vycházejí o české hudbě a s českou hudbou v zahraničí.

V České republice tedy na doplnění pamatuje zákon. Ale co zahraničí? Jak se dozvídáte, že někde vyšly bohemikální materiály?
Patří k našim povinnostem sledovat katalogy zahraničních nakladatelství a hlídat si, co se kde ve světě vydává. Kromě bohemik, která mají přednost, doplňujeme i souborná vydání děl velkých skladatelů a kvalitní edice hudby věnované různým etapám hudební historie. Naše návrhy předáváme do oddělení doplňování fondů, které již provádí jejich nákup, samozřejmě dle toho, kolik dovolí finanční situace. Mnohdy nám konkrétní tituly doporučí i samo oddělení akvizice, kde naši kolegové již vědí, co by bylo pro hudební oddělení přínosné. Jedná se o velmi kvalitní spolupráci.

Musí to být i finančně náročné…
Vydávání hodnotných notových edic opravdu bývá finančně náročnou záležitostí. Proto náš výběr musí být opravdu dobře promyšlený a zdůvodněný. Dalším způsobem nabývání hudebnin jsou dary. Často získáme od zahraničních badatelů a vydavatelů jejich edice pramenů či publikací o hudbě, ke kterým jsme v rámci naší činnosti a spolupráce poskytli rešerše. Výhodnou formou je rovněž výměna materiálů se zahraničními partnery. Občas se stává, že nám někdo věnuje notové nebo knižní materiály. Někteří skladatelé si dokonce přejí, aby jejich kompozice vlastnila naše knihovna. Kupříkladu skladatel Stanislav Jelínek nám svoje rukopisy poskytl ještě za svého života. Pozůstalost klavíristy a skladatele Josefa Páleníčka jsme získali darem od členů jeho rodiny. Také dcera skladatele Václava Hálka, známého zejména svými skladbami o houbách, věnovala jeho pozůstalost našemu hudebnímu oddělení. Jako dar jsme získali i skladatelskou pozůstalost skladatele a varhaníka Otto Alberta Tichého rovněž od jeho dcery, paní Terezy Sumové.

Co znamená slovo „incipitový“ ve spojení „notový incipitový katalog SHK“? Mám vyzkoušeno, že tento pojem nezná to ani slovník cizích slov…
To jste nevybrala správný slovník, incipit je začátek textového či hudebního zápisu a u zpracování hudebnin se používá poměrně běžně. Důležité v této souvislosti je ale vysvětlení zkratky SHK. Jedná se o takzvaný Souborný hudební katalog – soupis hudebních pramenů, které jsou uloženy na území České republiky v institucích, jako jsou knihovny, muzea, archivy, archivy církevních a vzdělávacích institucí, eventuálně se nacházejí v soukromých rukách. Katalog je v Národní knihovně budován již od roku 1965. Dokumentuje dle detailně vypracovaných pravidel pro vědecký popis hudebnin materiály ze 180 sbírek. To už je opravdu velkolepá „databáze“ informací o historických hudebních památkách, kterou využívají jak vědečtí pracovníci, tak interpreti a editoři hudebních děl. A jednou ze součástí systému katalogů a výstupů je i zmiňovaný notový incipitový katalog.

Chápu to správně, že člověk, který přijde do knihovny a nezná jméno skladby ani autora, ale umí „zanotovat“ začátek, může podle toho najít konkrétní noty?
Ano, pochopila jste to přesně, je to samozřejmě trochu nadsázka, ale i toto se už podařilo. Dnes existují počítačové programy, které vyhledávání umožňují velmi snadno, my ale hovoříme o době, kdy počítače neexistovaly. Informace o skladbách, aby mohly být vyhledávány, byly řazeny podle číselného kódu, který vytvořil doktor Oldřich Pulkert, jeden ze zakladatelů našeho Souborného hudebního katalogu. Převod hudebního záznamu do číselného kódu není pro hudebně vzdělaného návštěvníka náročný. Notový incipitový katalog je dnes mezi naskenovanými katalogy v knihovně přístupný i elektronicky a lze v něm vyhledávat jak podle incipitu, tak dle jména autora.

Je to jedna z možností jak zpřístupnit to neskutečné množství záznamů o hudebních skladbách, které se za léta činnosti SHK podařilo shromáždit. V současné době již data o historických hudebninách ukládáme do elektronické databáze Mezinárodního soupisu hudebních pramenů RISM (Répertoire International des Sources Musicales) ve speciálním programu MUSCAT, který je závazný pro všechny spolupracovníky soupisové aktivity. Zde už incipitové vyhledávání má vyšší úroveň, melodii můžeme zadat opět podle určeného kódu, nebo si ji můžete vyťukat na klávesnici. Incipitové katalogy, ať už ten náš „historický“, tak současný v databázi RISM, je důležitou cestou k určení skladeb, které jsou anonymní nebo sporné, připisované jinému autorovi a podobně. Je to jako malá detektivka. Ale incipitové katalogy podávají i informaci o výskytu opisů skladeb a jejich počtu – někdy i autografů téhož autora, o místě jejich uložení, pomáhají rovněž při kompletaci neúplných pramenů. Nabízí se mnoho hledisek a kombinací vyhledávání. Databáze RISM je volně přístupná online a motto této celosvětové soupisové aktivity zní – vědět co je k dispozici a kde je to uloženo…

Co nejvzácnějšího se dá naleznout na půdě hudebního oddělení? Jaké vzácné exempláře historických rukopisných a tištěných hudebnin máte ve fondu?
Jak již bylo řečeno, my uchováváme jak hudební tisky, tak rukopisy. Je těžké určit, co mezi našimi materiály je nejvzácnější. Hledisko určení vzácnosti může být pro každého badatele jiné. Ale takové kamínky do úplnosti mozaiky děl našich hudebních velikánů, jejichž pozůstalosti jsou uloženy v Českém muzeu hudby či v jiných institucích, rozhodně tvoří autografy Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, Josefa Bohuslava Foerstera a dalších. A jsou to nejen rukopisné hudebniny, ale i vzácná korespondence těchto mistrů. Pro muzikologický výzkum jsou rovněž cenné dobové opisy hudebních pramenů, která se na našem území provozovala v 18. a 19. století.

K tomu nejvzácnějšímu, co vaše oddělení vlastní, prý patří takzvaný „Mozartův Památník.“ Jedná se o nějaké zvláštní muzeum v rámci Národní knihovny? Mnohý by si představil obrazy, sochy, historické klavíry, na které sáhla Mozartova ruka…
Zní to tak, ale ve skutečnosti to je soubor hudebnin a dalších dokumentů, které byly shromážděny a při příležitosti 50. výročí pražské premiéry Mozartovy opery Don Giovanni v roce 1837 v tehdejší Univerzitní a dnešní Národní knihovně zpřístupněny. Památník obsahuje první vydání Mozartových kompozic, dobové opisy jeho skladeb, prameny, které byly využity i při vydávání nového souborného vydání děl Wolfganga Amadea Mozarta. Největšími skvosty Památníku jsou dopisy rodiny Mozartů – jeden je psán rukou Wolfganga Amadea, jeden rukou jeho otce Leopolda, další psala Mozartova matka Marie a je tu také koncept dopisu Mozartovy manželky Konstance. Nedávno se Národní knihovně podařilo získat dopis mladšího Mozartova syna Franze Xavera, ve své době Wolfganga Amadea mladšího. Pochází z pozůstalosti akademického malíře Vojtěcha Kubašty, který byl velkým sběratelem hudebních památek, Mozarta obdivoval a jeho dílu věnoval i nemalou část své ilustrátorské tvorby. Jak vidíte, Památník není mrtvý fond, je badateli vyhledávaný. Rukopisné notové materiály, které k němu náležejí, jsou zpracovány v databázi RISM a k záznamům jsou připojeny i jejich digitalizáty.

Jsou tyto vzácné materiály přístupné široké veřejnosti?
Hudební oddělení může navštívit každý registrovaný čtenář Národní knihovny ČR a záleží na jeho zájmu, jaké materiály bude chtít studovat. Všechny u nás uložené dokumenty jsou zpřístupňovány prezenčně ve studovně. U vzácných materiálů samozřejmě badateli raději předložíme digitální kopii, ale pokud ještě není vybraná hudebnina digitalizována, zpřístupníme originál.

Zmínila jste pojem “badatel”, určitě v tom musí být nějaký system – jakými pravidly se řídí “bádání”?
Návštěvníci knihovny včetně těch, kteří navštěvují naše oddělení, se řídí knihovním řádem. Jako speciální studovna máme vnitřní badatelský řád, který je přístupný na stránkách Národní knihovny stejně jako další informace o našich službách. Roční registrační poplatek pro vstup do Národní knihovny je 100 Kč a v rámci této registrace můžete využívat všechny studovny knihovny. Registrace umožňuje i vzdálený přístup k oborovým databázím, tedy i k těm, které jsou věnovány hudbě a hudební vědě, zpřístupněny jsou hudební časopisy i ve fulltextovém vyhledávání, hudební encyklopedie New Grove, či Musik in Geschichte und Gegenwart. Vzdáleným přístupem lze poslouchat vážnou i jazzovou hudbu zpřístupňovanou firmou NAXOS. S uživatelskými možnostmi využití databází naše čtenáře seznamujeme při jejich návštěvách v oddělení. Snažíme se, aby každý našel k tématu, které chce studovat, co nejvíce informací a aby odcházel plně uspokojen.

Kolik badatelů ročně navštíví studovnu hudebního oddělení NK? Kolik v běžném roce zodpovíte dotazů? Projevila se pandemie na statistikách hudebního oddělení NK?
Covid-19 samozřejmě návštěvnost v knihovnách a tedy i v naší studovně ovlivnil, a to jak návštěvníků domácích, tak návštěv ze zahraničí. Mnoho dotazů se snažíme vyřídit elektronicky, včetně objednávek studijních kopií z našich materiálů. Roční návštěvnost, pokud neexistuje omezení, je kolem 1000 badatelů. Také přijímáme skupiny studentů k exkurzním návštěvám, seznamujeme je s naší činností a často se pak stávají našimi stálými návštěvníky. Většinou se jedná o studenty muzikologie, ale rovněž dalších hudebně vzdělávacích institucí, tedy konzervatoří, akademií, a to i ze světa. Tyto exkurze musely být kvůli Covidu odloženy, stejně jako individuální přístup do studovny, nelze se proto divit, že narůstají dotazy doručované e-mailem.

Jsou hudebniny digitalizovány a přístupny dálkově ke studiu?
Využíváme dvě cesty digitalizace hudebních dokumentů. Rukopisy a vzácné tisky jsou digitalizovány v excelentním provedení pro studium v digitální knihovně Manuscriptorium. Tato digitalizace probíhá díky projektu VISK 6 – digitalizace vzácných hudebních rukopisů. České tisky 19. století jsou digitalizovány do databáze Kramerius. Obě databáze jsou zdarma vzdáleně přístupné, materiály je možné studovat a zároveň je tak zajištěna ochrana vzácných pramenů. Výběr pro digitalizaci se děje v návaznosti na projekty, které řešíme. Jak jsem již zmínila, digitalizované materiály jsou připojeny i do záznamů pro mezinárodní soupis hudebních pramenů RISM.

A teď se na chvilku zaměříme přímo na vás. Jaká byla vaše osobní motivace pro studium hudební vědy?
Pocházím z hudbymilovné rodiny, moji rodiče nebyli profesionální hudebníci, ale tatínek hrál na cello, takže u nás hudba stále zněla. Hrála jsem na klavír, věnovala se tanci. Také mě velice zajímala historie a spojení hudby s historií jsem našla na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde jsem vystudovala obor Dějiny a teorie hudby. Během studia jsem měla možnost setkat se s vynikajícími osobnostmi hudebního života, zejména muzikology, a to významně ovlivnilo mé další směřování.

Jak dlouho jste ve funkci – co se od vašeho nástupu změnilo? Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch na půdě NK?
Do hudebního oddělení jsem chodila již za dob studií a v rámci praxe jsem se seznámila s mnohostrannou prací pro Souborný hudební katalog. Díky tomu jsem poznala i všechny druhy činnosti hudební knihovny. Nejdříve jsem pracovala v rámci externí dohody, následně jsem nastoupila zprvu jen na zkrácený úvazek jako odborná pracovnice hudebního oddělení. Od roku 1989 dosud jsem zodpovědná za práci české redakce Mezinárodního soupisu hudebních pramenů RISM. Proměna hudebního knihovnictví je díky automatizovanému zpracování i zpřístupňování za posledních 20 let opravdu velká, a to nejen pro návštěvníky, ale i pro nás pracovníky knihovny. Požadované dokumenty lze vyhledávat v katalozích celého světa, informace získat v krátkém čase. Musíme dobře ovládat práci s elektronickými databázemi, navíc ji umět předat našim návštěvníkům. Za úspěch považuji zejména to, že služby našeho oddělení se těší stálé pozornosti. Daří se nám plnit výzkumné úkoly v rámci rozpracovaných projektů. Takže pro mne a myslím i pro mé kolegyně a kolegy úspěch znamená, že můžeme našim badatelům splnit jejich mnohdy náročné požadavky.

Zmínila jste, že se chystáte předat práci svému nástupci – co plánujete dále? Lidé, jako jste vy, přece do důchodu neodcházejí…
Oddělení vedu již dlouhou dobu a ráda bych si vychovala dobrého nástupce. Rozsah činností hudebního oddělení je opravdu široký, pro každý druh práce máme specializovaného pracovníka, na kterého je spoleh, a to nejen v oblasti, za kterou je zodpovědný. Co se týče mé blízké budoucnosti, mám ještě k řešení dva projekty, jeden se týká historických hudebních pramenů a jejich zpracování v rámci institucionálního výzkumného projektu podporovaného Ministerstvem kultury ČR, druhý je věnován historickým zvukovým dokumentům na takzvaných křehkých nebo šelakových deskách. Tyto projekty je ještě třeba dokončit a postarat se také o jejich pokračování. Věřím, že ještě kus práce pro hudební oddělení budu moci vykonat, ale k životu patří i to odcházení.

Chystáte se pomáhat nebo už pomáháte živému hudebnímu umění, které je nejvíce postiženo nouzovým stavem a celkovou situací provázející pandemii COVID 19 v kultuře?
Naše pomoc živému umění spočívá v poskytování hudebních pramenů k provozovací praxi, nejen přímo konkrétními díly, ale také díky pomoci při vyhledávání mime jiné doposud neznámých skladeb pro interpretační účely. Interpretům pomáháme při realizaci novodobých premiér, badatelům při jejich ediční práci. Snažíme se vyhovět tak, aby alespoň ty činnosti, které lze ve ztížených podmínkách dělat, nebyly příliš brzděny. Nadále jsou zpřístupňovány elektronické databáze pro obor hudba a samozřejmě i všechny další. Národní knihovna vychází v době nuceného uzavření studentům vstříc i zpřístupněním digitalizovaných zdrojů, které jsou obvykle k dispozici pouze na místě samém. Stalo se tak díky souhlasu kolektivních správců autorských práv a stanoviska Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Samozřejmě jsou mezi těmito zpřístupněnými dokumenty i hudební materiály.

Jaký program byl v plánu na podzim a na konec roku 2020? Co atraktivního jste museli letos zrušit nebo přesunout na příští rok kvůli opatřením souvisejícím s pandemií?
Letošní podzim jsme se měli sejít na semináři hudebních knihoven v Mahenově knihovně v Brně. Program setkání byl připraven pod názvem Hudební skladatelé a Brno ve 20. století. Seminář je zatím odložen, ale chuť kolegů sejít se alespoň virtuálně jsme vyřešili on line konferencí, která proběhla za velkého zájmu hudebních knihovníků. Další naše činnosti jsou ve znamení přípravy odloženého kongresu IAML (Mezinárodního sdružení hudebních knihoven), který se měl uskutečnit v Praze v červenci 2020. Vše již bylo připraveno, byly přihlášeny velmi zajímavé referáty pracovníků hudebních knihoven a muzikologů z celého světa. Kongres je nyní plánován na konec července 2021 a doufám, že se opravdu uskuteční, má se ho zúčastnit okolo čtyř stovek knihovníků. Samozřejmě plánujeme možnost elektronického spojení s těmi, kdo nebudou moci Prahu navštívit. V souvislosti s tímto kongresem se počítalo s velmi zajímavou výstavou o pražských vydavatelích a tiskařích notového materiálu v 19. století, ta je taktéž posunuta na příští rok.

Můžete prozradit, kdo od vás z oddělení a s jakým příspěvkem na kongresu vystoupí?
S příspěvky se hlásili pracovníci našeho oddělení, stejně jako další účastníci plánovaného kongresu již na konci loňského roku a jejich příspěvky byly přijaty. Jsou věnovány výsledkům pracovních aktivit, které v rámci činnosti oddělení sami garantují (práce s prameny, zpracování pozůstalostí ad.) Doufám, že je přednesou i v programu odloženého kongresu. S příspěvkem o pozůstalosti již zmíněného Josefa Páleníčka, která je u nás uložena, měla vystoupit kolegyně Ludmila Šmídová, o práci s prameny a o tvorbě tematických katalogů jak sbírkových, tak i osobnostních měli spolu se mnou referovat kolegové Eliška Šedivá a Václav Kapsa. Pavel Kordík měl účastníky kongresu seznámit se svou prací s dokumenty o činnosti významného muzikologa a hudebního režiséra Eduarda Herzoga. Všichni věříme, že připravené referáty opravdu zaznějí, práce na zvolených tématech samozřejmě probíhají dále, takže i referáty podle toho zřejmě doznají nějakých změn.

Hudební knihovny by neměly omezovat svou činnost na půjčování hudebních dokumentů – jejich náplň by měla být širší…
To je velmi důležitá otázka. Hudební oddělení knihoven ať veřejných nebo takzvaně vědeckých skutečně nejsou pouze půjčovnami dokumentů k absenčnímu nebo prezenčnímu studiu. Pracovníci knihoven připravují různé semináře a další programy pro své návštěvníky, pro mládež, popřípadě pro seniory. Stačí se podívat na stránky knihoven, jaká různorodost programů je nabízena. V podmínkách nouzového stavu jsou tyto aktivity sice omezeny, ale snahou knihovníků zůstává, aby i ve virtuální podobě byly hudební knihovny stále ke čtenářům vstřícné.

Národní knihovna působí jako nadřízený orgán městských knihoven, knihoven při vzdělávacích institucích, archivů, muzeí, vědeckých knihoven… Jaká je vlastně komplexní funkce Národní knihovny?
Národní knihovna České republiky vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, standardizační, metodické a poradenské činnosti pro systém knihoven v České republice a v tomto smyslu, samozřejmě i v oborově odpovídajícím rozměru působení. Pro hudební knihovny je touto činností pověřeno její hudební oddělení. Působíme jako metodické centrum pro zpracování notových materiálů, pro pracovníky knihoven provádíme instruktáže a školení v oblasti zpracování speciálních dokumentů, svým způsobem jsme v rámci naší republiky zodpovědní i za dokumentace historických hudebnin, zejména rukopisných, stejně tak zastáváme řadu dalších činností, na které jsem doufám v našem rozhovoru upozornila.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji hlavně zdraví!

Mgr. Zuzana Petrášková (nar. 1948) vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor hudební věda a v roce 1972 získala titul promovaný filolog. Po ukončení studia odsunula profesní dráhu a zcela se věnovala rodině a vychovala tři děti.
Aby neztratila kontakt s oborem, spolupracovala se Souborným hudebním katalogem jako externí pracovnice. Na trvalý pracovní poměr nastoupila do hudebního oddělení NK ČR v roce 1987 a od roku 1998 zastává funkci vedoucí tohoto oddělení. Od roku 1989 do současnosti vede českou redakci soupisu hudebních pramenů RISM a spolupracuje s mezinárodní redakcí RISM. Od roku 2016 je také garantem institucionálního projektu DKRVO v oblasti hudební vědy.
Vede pracovní tým studentů muzikologie a externích spolupracovníků hudebního oddělení v rámci prací pro Souborný hudební katalog a RISM a koordinovala práce na projektu „Bibliotheca Sonans“ v rámci evropského programu Culture 2000 v roce 2004-2005. V současné době je předsedkyní Poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Českého muzea hudby a je členkou ve správní radě Instituce Bohuslava Martinů.