Václav Luks, Collegium 1704, Simona Šaturová a Pražské jaro

Stará hudba v poučené interpretaci a na starých nástrojích? Stále znovu se opakují tyto otázky v řadách muzikantů i hudebních teoretiků. Václav Luks a jeho barokní orchestr Collegium 1704? Á – známe, dělají v Rudolfinu už druhým rokem cyklus Hvězdy barokní opery – odpoví vám hudebně vzdělanější posluchač. Musejí častěji přelaďovat, jejich nástroje nedrží tak dobře ladění jako nástroje moderní, dodají někteří.Sestava smyčcové sekce orchestru v obsazení asi šest-pět-čtyři-tři-dva, dva lesní rohy zleva, čtyři dřeva, dvě trubky zprava, uprostřed cembalo. Jak jiný je v tomto obsazení známý Mozart – třeba právě ta předehra k Idomeneovi. Orchestr zní hladivě – má podobnou měkkost jako lidské hlasy. Jeho zvuk je kompaktní a přitom vzácně harmonický. Žádná skupina nástrojů barevně nevyčnívá z celku. Tón logicky navazuje na tóny sousední, a je-li třeba některou pasáž zvýraznit, musí se všichni hodně zapojit.

Dirigent Václav Luks je výsostný muzikant a dbá na vyznění celku. Neopomene možnost zdůraznit dramatickou pasáž, posílit důležité akcenty, budovat dílo na základě kontrastů. Jak dosahuje toho, že na něj jeho orchestr tak slyší? Působí jako člověk, který se nedá příliš svázat společenskými předpisy. Není to žádný lev salonů, jehož pohyb se občas zastaví v téměř baletním postoji, jeho „frak“ není frakem, ale jen běžným tmavým oblekem. Václav Luks má zvláštní kouzlo, jako by působil spíš svým fluidem, výrazem očí za brýlemi, úsměvem, nepříliš vypulírovanými, ale důraznými a přesnými gesty. Přesto (nebo právě proto) je charismatický. Vyzařuje klid, soustředění, laskavost, tak on „do lesa volá“ a tak se mu i „z lesa ozývá“.Přichází zpěvačka Simona Houda Šaturová, s klidným úsměvem a se vzácně vyrovnaným hlasem velkého rozsahu, schopným širokého dynamického rozpětí. Na svůj hlas nikdy netlačí, je jejím nástrojem – instrumentem, s nímž zachází s rozmyslem a citlivě, šetří efektními místy. Tím více vyniknou. Zpívala skladby Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Josefa Myslivečka. Její schopnost zdobit melodii koloraturami je mimořádná. To, co předvedla v árii Cleonice z Myslivečkovy opery Il Demetrio, kdy krkolomnou koloraturní pasáž opakovala bez jediného zaváhání, bylo až neuvěřitelné. Dechová technika Simony Houda Šaturové je vynikající, pěvkyně působí dojmem, že se nadechnout ani nepotřebuje, tak je pro ni to přetěžké zpívání „snadné“.Na tomto pražskojarním koncertě mohli posluchači pochopit, proč se ve staré muzice vcelku běžně měnilo instrumentální obsazení anebo jindy vystřídala nástroj zpěvní linka či opačně. Hlas Simony Šaturové má k barevnosti, jemnosti, a přitom patřičné důraznosti interpretace Luksova orchestru hodně blízko. Navíc si stále víc myslím, že takzvaná autentická hudební interpretace ztrácí svou jistou suchost jen tehdy, dokáže-li se vyhnout přísné ortodoxnosti ve prospěch muzikality a nezapomene-li na živý vztah k současným posluchačům. Může jim přiblížit dobu, která byla sice jen jinak šílená, než je ta naše, ale kolem jejíhož umění ještě byl volný časoprostor, kultivovanost, klid a možnost soustředění.

V tom asi spočívalo kouzlo toho večera: nahlédli jsme do říše umění, v němž byla Cherubiniho Médea ještě opravdovou Médeou, Konstanze z Mozartova Únosu ze serailu byla schopná se zabít, než aby porušila slib věrnosti, a nakonec Aristea z Myslivečkovy Olympiády (dokonalý přídavek ke koncertu!) přesvědčila auditorium o čistotě svých citů. Můžeme se těšit, že se v příští sezoně vrátí krásná inscenace Ursel Hermann s doprovodem Collegia 1704 a se Simonou Houda Šaturovou na prkna Stavovského divadla. Kdo tuto inscenaci neviděl – byl na ni touto ukázkou pozván a jistě si ji nenechá ujít. Díky za krásný večer.

Pražské jaro 2014
Simona Houda Šaturová & Collegium 1704
Dirigent: Václav Luks
Simona Houda Šaturová (soprán)
Collegium 1704
31. května 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

program:
– Joseph Haydn: Předehra k opeře Orfeo ed Euridice ossia L’Animo del Filosofo
– Joseph Haydn: Scena di Berenice Hob.XXIVa/10
– Leopold Koželuh: Sinfonia g moll op. 22 č. 3
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Árie Elettry z opery Idomeneo  KV 366 „Idol mio“
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Předehra k opeře Idomeneo KV 366
–  Josef Mysliveček: Recitativ a ária Cleonice z opery Demetrio (2. verze, Neapol 1779) „Sarete al fin contenti“/„Mi parea del porto in seno”
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertní árie „Misera, dove son?“ KV 369
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Balettmusik I z opery Idomeneo KV 366
–  Luigi Cherubini: Árie „Dei tuoi figli la madre“ z opery Medea
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Balettmusik II z opery Idomeneo KV 366
–  Wolfgang Amadeus Mozart: Árie Konstanze „Marter aller Arten“ z opery Entführung aus dem Sereil
přídavek:
Josef Mysliveček: L’Olimpiade (Aristea)

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý