Do Dobrušky za F. L. Věkem aneb Jak on to dělá?

Rozhovor s uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka, varhaníkem Pavlem Svobodou 

Váš festival za pár dní vstoupí už do svého čtvrtého ročníku. Když jste – ještě koncem minulého desetiletí – ten úplně první ročník chystal, jaké vůbec byly vaše představy, očekávání, dlouhodobější vize? Liší se hodně od reality, kterou festival prošel, respektive ke které v letošním ročníku došel?

Tenkrát to byly spíš takové dojmy, co všechno by chtěl člověk změnit, zlepšit, ukázat… Realita se od představ asi moc neliší, ale nebýt celého organizačního týmu a lidí, kteří se pro to nadchli, bylo by vše jinak. Dá to dost práce, ale máme, co jsme chtěli, a stále se snažíme posouvat dál.

Samostatnou zmínku si určitě zaslouží vaše publikum. Rekrutuje se výhradně z místních lidí? A jaké je? Jaká jsou jeho specifika? A co má u něj největší ohlas?

Publikum je senzační, hlavně naši abonenti! Mají vstupenku na celý festival, některé z nich známe osobně, některé jen od vidění a myslím, že jsou to velmi inteligentní a milí lidé. Prostě –v dobrém slova smyslu – obyčejní lidé, ale také lékaři, učitelky, sem tam nějaký podnikatel, výjimečně politik a tak dále. Jsou z okolí, ale přijíždí i publikum z různých koutů Královéhradeckého kraje, častým návštěvníkem je například houslař Tomáš Pilař z Hradce Králové.

Jednou se stalo, bylo to na koncertě fenomenálního kytaristy Pavla Steidla, že všichni do jednoho v publiku byli tak nadšeni, že se při potlesku ozývalo: „No to je neuvěřitelné… Jak on to dělá?“ A tak je sólista vybídl, ať se ho ptají, na co chtějí. Z toho „pouhého“ kytarového recitálu vznikla jakási beseda až přátelské setkání s ukázkami alikvotního zpěvu, různých kytar a tak dále. Dost se to protáhlo, ale třeba na to se jen tak nezapomene. Doslova jako zjevení na publikum zapůsobila italská sopranistka Raffaella Milanesi s Collegiem 1704 a Václavem Luksem, pochopitelně velký úspěch mělo Requiem Wolfganga Amadea Mozarta s Českým filharmonickým sborem Brno a Komorní filharmonií Pardubice. Hodně se líbí koncerty mladých vítězů mezinárodních soutěží – Josef Špaček, loni Petr Nekoranec.Drtivá většina pořadatelů si stěžuje na nedostatek financí. Jak jste na tom vy?

Pokud vím, nestěžuje si většina, ale úplně všichni… Je to takový folklor – mám dojem, že jakmile si někdo nestěžuje, vzbuzuje dojem, že má dost (třeba až zbytečně moc?), a tak vám hned někdo něco škrtne nebo příště schválí méně, případně vůbec.

Naštěstí mám velice schopného kolegu Luboše Řeháka, který má na starost tu administrativní a finanční část festivalu, takže je to spíše otázka na něj. Ale obvykle je to tak, že si neklademe malé cíle (co jiného by nás také mělo motivovat?), plánovaný obnos peněz se však nepodaří vždy zajistit celý, a tak se musí z ideálu trochu slevit.

Jak hodně tedy výše řečené ovlivňuje program vašeho festivalu?

Naprosto zásadně. Neustále se čeká na výsledky grantů nebo nějakých jednání, odkládá se podpis smluv s účinkujícími i zveřejnění programu. Máme dlouhodobou vizi, chcete-li koncepci na několik let dopředu a skutečnost je taková, že letos jsme museli dva koncerty zrušit – neuspořádat. Jako dramaturg z toho radost nemám, ale nejsem tím nějak překvapen. Chce to ještě pár let, aby si festival svou pozici upevnil.Právě v uplynulých dnech jste podrobně představili program letošního ročníku. Jaké jsou jeho hlavní pilíře?

Věřím, že kvalita! S ohledem na právě probíhající Rok české hudby se zaměřujeme na osobnosti české hudby. Vokálně instrumentální dílo Jana Dismase Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis zahraje na staré nástroje Ensemble Inégal, Heinricha Ignaze Bibera Gabriela Demeterová a Pavel Černý, komplet Slovanských tanců Ivan a Lukáš Klánští, Bohuslava Martinů a světovou premiéru skladby Aleše Březiny uvede Dvořákovo trio – tedy Jan Fišer, Tomáš Jamník a Ivo Kahánek. Jako vítěz loňské Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně se představí violoncellista Ivan Vokáč společně s Prague Cello Quartet, o závěrečné odlehčení se postará Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.Kromě stávajících festivalových měst Dobruška, Opočno, Nové Město nad Metují máme jeden mimořádný koncert v barokním kostele v Deštném v Orlických horách, kde zahraje tympanistka Cécile Boiffin a Czech Brass pod vedením Marka Zvolánka.

Jeden z koncertů se bude poprvé konat v Husově sboru v Dobrušce, což je funkcionalistická budova z roku 1936, skrývající unikátní (ale bohužel nefunkční) varhany od firmy Schuster & Sohn. Nástroj je v dezolátním stavu, paradoxně sem byl po válce převezen ze zdevastovaného kostela v Sudetech, aby mohl dále sloužit… Chceme na to upozornit a iniciovat rekonstrukci.

Největší dosavadní úspěch a prohra?

V souvislosti s festivalem mě teď nic tak zásadního nenapadá, krom toho, že za úspěch považuji už samotnou jeho existenci. Občas je nějaké tvrdší vyjednávání nebo nepříjemné dohadování, ale to už k tomu patří, jsou to pro mne cenné zkušenosti. Dokud budu živý a zdravý, budu se snažit dělat – a snad i trochu podporovat – pěknou a smysluplnou muziku!

Díky za rozhovor, ať se daří.
Vizitka:
Pavel Svoboda (1987), laureát mezinárodní soutěže Pražského jara, je jedním z nejúspěšnějších varhaníků mladé generace.

Hudbě se začal věnovat na Základní umělecké škole v Dobrušce (Daniela Štěpánová – akordeon a Radka Zdvihalová – klavír), absolvoval Konzervatoř v Pardubicích (profesor Josef Rafaja a docent Václav Rabas), mistrovské kurzy u mnoha zahraničních varhaníků a Universität der Künste v Berlíně u nizozemského varhaníka Leo van Doeselaara. Nyní studuje Akademii múzických umění v Praze u docenta Jaroslava Tůmy.

Obdržel mnohá ocenění v České republice i v zahraničí. Již po roce studia varhan získal první cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Opavě a obdržel Cenu interpretace od Nadace Český hudební fond. Je nositelem první ceny a titulu Laureáta z Mezinárodní interpretační soutěže Brno, druhé ceny z Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena a třetí ceny z mezinárodní soutěže v Německu, konané v rámci třicátého šestého ročníku Internationale Orgelwoche Korschenbroich. V roce 2013 se stal laureátem soutěže Pražské jaro.

Natáčí pro rozhlas i televizi, účinkoval na hudebních festivalech v České republice i v zahraničí (Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko, Španělsko, Francie) a jako sólista vystupuje s orchestry (Filharmonie Hradec Králové, Komorní filharmonie Pardubice, Karlovarský symfonický orchestr a jinými) a spolupracuje se souborem Barocco sempre giovane.

Působí také jako dramaturg, od roku 2011 je uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a před krátkou dobou vydal svoje debutové CD.

(Zdroj: www.varhanik.cz)

www.mhf-vek.cz

Foto archiv Pavla Svobody, Honza Ježdík