Glosa: Bach průzračný a soustředěný

Jindřich Bálek, 23.11.2014 12:00

Naprosto klasický a přitom velmi originální program nabídl třetí koncert Festivalu Rudolfa Firkušného. Je jenom několik klavíristů, kteří místo klasického repertoárového programu přehrají celý jeden díl Dobře temperovaného klavíru Johanna Sebastiana Bacha. Je to program, který má posluchače pozvat do jiného hudebního světa, než v jakém obvykle žijeme. Čtyřiadvacet preludií a fug – každá v jiné tónině – tvoří skladbu instruktivní, intelektuální, ale stejně tak mimořádně invenční a bohatou. A ustavuje či prohlubuje nový hudební řád. A v neposlední řadě trvá celý cyklus kolem dvou hodin čistého času. Na takovou soustředěnou plochu nebýváme zvyklí.Pierre-Laurent Aimard nabídl precizní a čisté provedení. A zůstal přitom věrný svým francouzským intelektuálním kořenům, které vedou k Oliveru Messiaenovi. Dnes žije v Berlíně, ale jako by to bylo právě francouzské noblesně intelektuální pojetí. Každé preludium mělo vybroušený a čitelný tvar, v žádné fuze se hlasy neslévaly dohromady. Pokud jde o tempa, nikde nesahal k extrémům – ani příliš rychlým, ani pomalým. A vše hrál čistým a měkkým úhozem, který byl blízký nejspíše stylu Andráse Schiffa. Nebylo to charismatické provedení, ale mělo jasný klasický řád, kterého se interpret po celou dobu držel. Pianisté jako Barenboim či Richter dovedou do cyklu vložit jakoby více hudby či zpěvnosti. Ale možností, kterých tu pianista má, je mnoho, a všechno stojí na detailech.

Koncert jako by se hodil pro ještě komornější prostor, než je Rudolfinum. Vyprodáno nebylo, vážných zájemců se ale sešlo dost – i když toho kašlání po každém preludiu a fuze bylo snad až příliš. A Dvořákova síň má na tento typ provedení přece jen příliš dlouhý dozvuk a splývavou akustiku, aby člověk mohl ocenit všechny jemnosti. Jako by člověk ale stejně zjistil, že na hudební plochu této délky nemáme v dnešní době dost koncentrace. Není to koncert, na který je ideální jít ve všední den po práci… Ale právě ten jiný rozměr času a soustředění byl jedním z nejzajímavějších momentů. Koncertů, jako byl tento, by určitě mělo být víc a v Praze jsou vzácné. Možností setkat se s bachovským vesmírem jako by nikdy nebylo dost.