Dirigent trpělivé tvrdohlavosti, Vladimír Válek

Osobnost strhující, temperamentní, výbušná, ale i chápající a smířlivá. Tak na mne působí na pódiu před orchestrem dirigent Vladimír Válek. Poznala jsem ho někdy na počátku devadesátých let na rozhlasové půdě jako suverénního muže, který se vždy uměl rozhodnout. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu byl spojen jako šéfdirigent už od roku 1985; v rozhlase se vědělo, že je šéfem obávaným, ale i milovaným. Rozhlasový orchestr postupně budoval v těleso špičkové evropské úrovně a strhujících komplexních výkonů, ale vědomě i s vynikajícími sólisty v jednotlivých nástrojových skupinách. Kromě rozhlasového natáčení ho systematicky vedl k pravidelné koncertní činnosti, například jeho Dvořák, Suk, Janáček, Mahler, Stravinskij, Martinů, ale třeba i Fried a Schulhoff zůstávají v paměti posluchačů, a naštěstí, neboť hudba je umění plynoucí v čase, i na rozhlasových a televizních snímcích.Ve Válkově životopisu se dají vyčíst vlivy, které později obsáhne jeho dirigentský svět. Pochází z Lašska, kam se vždy rád vrací, dětství a mládí prožil na Hané, kde je úrodný kraj, avšak lidé cílevědomí a neústupní. Otec Vladimíra Válka byl kantorem, hrál na několik hudebních nástrojů a zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů pod vedením sbormistra Jana Šoupala; zpěvem žila i jeho maminka. Rodinná soudržnost byla základem i pro blízký vztah se svým bratrem Jiřím Válkem, později sólo flétnistou České filharmonie.

Vladimír Válek studoval na kroměřížské konzervatoři obory pozoun a violu, už tehdy však dirigoval školní symfonický orchestr, smíšený sbor a vedl i folklorní soubor; jako trombonistu ho lákala jazzová kapela. O prázdninách hrávali i na Slovensku, kde jako dirigent zaujal tehdejšího šéfa Slovenské filharmonie a profesora Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, dirigenta Ľudovíta Rajtera. Žákem v jeho třídě se stal v roce 1957. Po dvou letech však po úspěšném konkurzu získal dirigentské místo v  Praze v uměleckého souboru Ministerstva vnitra a pokračoval ve studiu na pražské akademii u šéfdirigenta rozhlasového orchestru, profesora Aloise Klímy, kde také v roce 1962 absolvoval. Později se stal šéfdirigentem armádního uměleckého souboru, působil mimo jiné v Severočeském symfonickém orchestru v Teplicích, založil a vedl Dvořákův komorní orchestr.Každý postupně získává zkušenosti, dirigent Vladimír Válek jich má za sebou úctyhodné množství. V myslích našeho publika zůstává Vladimír Válek se svým dirigentským uměním stabilně spojen zejména se třemi orchestry: kromě Symfonického orchestru Českého rozhlasu to jsou Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a Česká filharmonie. Byl však v roce 2000 i hlavním hostujícím dirigentem symfonického orchestru v Ósace a od roku 2004 několik let šéfdirigentem Slovenské filharmonie. Válkovo dirigentské umění dokázalo ocenit i zahraničí, s  orchestry navštěvoval mimo jiné právě Japonsko, kromě Tokia dirigoval v mnoha dalších světových metropolích. Pravidelně ho zvali rovněž k význačným zahraničním orchestrům. Samostatnou a významnou kapitolou jsou jeho nahrávky pro evropské rozhlasové stanice a pro vydavatelské firmy. Vždy také rozpoznal výrazné mladé talenty, často se sám ujímal rozhlasových symfoniků, aby společně na koncertech spolupracovali s laureáty mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga.Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu byl Vladimír Válek více než pětadvacet let. Pozitivem jeho působení je zcela jistě vytvoření určité tvůrčí epochy s  dirigentskými principy a nosnou dramaturgií, která dnes dle mého soudu tolik chybí u mnoha orchestrů i divadelních souborů. Důležitým rysem jeho dirigentské činnosti bylo také umění vybrat si do spolehlivého hráčského kolektivu koncertní mistry a interprety, kteří mu rozumějí. Být i psychologem a partnerem hráčů, i když, jak sám uvedl v jednom svém rozhovoru, je jeho práce „určitá forma diktátu, který musíte realizovat demokratickými metodami, a k vlastnostem dirigenta patří rozhodnost, umění dokázat strhnout, ale i trpělivost a organizační schopnosti.“Říká se, že by člověk měl mít životní projekt, měl by vědět, čím chce být, a pak krok po kroku k tomu cíli směřovat. Dirigentu Vladimíru Válkovi se to v míře vrchovaté určitě podařilo.

Foto archiv SOČRu