Choreografie Jiřího Kyliána poprvé v Brně

Petite Mort jako perla neoklasického repertoáru. Premiéra je v Janáčkově divadle ohlášena na tento čtvrtek. Program nové inscenace brněnského baletu tvoří čtyři choreografie, právě Kyliánův kus dal celému večeru jméno. O další části večera se postarali Kyliánovi obdivovatelé Mário Radačovský a Lukáš Timulák.

V čase napjatého očekávání a intenzivních příprav je v těchto dnech soubor Baletu Národního divadla Brno. Po podzimním prvním uvedení na repertoár choreografie George Balanchina čeká soubor ve čtvrtek 21. ledna v Janáčkově divadle překonání dalšího významného mezníku premiérou díla jednoho z nejvýraznějších hybatelů soudobého tance Jiřího Kyliána. U nás je – jakožto Čech úspěšný v zahraničí – stále ještě opomíjen, ve světě mají jeho tituly na repertoáru jen ty nejlepší baletní soubory. A právě do takové kategorie má Balet Národního divadla Brno ambice se etablovat. Tak významný mezník pro brněnskou kulturu i český balet vůbec zaslouží pozornost a právě o tom, co se v divadle před zásadní premiérou děje, o tom, co vůbec předchází získání práva na choreografii Jiřího Kyliána, i o tom, jak probíhají zkoušky, bude tato reportáž přímo z baletního sálu s rozhovory s hlavními aktéry a iniciátory.

Jiří Kylián (zdroj rwe.cz)
Jiří Kylián (zdroj rwe.cz)


Světová ikona soudobého tance

Choreograf českého původu a světové úrovně se po studiu na Pražské konzervatoři, stipendiu na londýnské škole Královského baletu a angažmá ve Stuttgartu ocitl už jako osmadvacetiletý tanečník ve funkci šéfchoreografa a uměleckého ředitele Nederlands Dans Theater. Zde vedle hlavního souboru založil také soubor NDT2 pro mladé tanečníky, vyplňující mezeru mezi konzervatoří a divadlem, a soubor ND3 pro tanečníky nad čtyřicet let. Pro svět tanečního umění se stal významným tím, že navždy posunul hranice pohybového slovníku a změnil pohled na tanec jako takový vůbec. Jak on sám říká: Aby se tanec zbavil punce elitního umění a aby mu mohl rozumět úplně každý. A přitom bychom v jeho choreografiích stěží našli povrchní a stroze popisná gesta. Jeho genialita naopak tkví v neobyčejně citlivém vnímání hudby, ryzím toku myšlenek prosakujícím hluboce pod povrch věci, osobitý rukopis taneční architektury.

Krom řady choreografií, všech úspěšných, nechal v Haagu postavit první divadlo čistě pro taneční účely. Paradoxně právě v těchto dnech je jeho unikátní budova bourána do základu. A paradoxně právě teď máme příležitost vidět v Brně dílo Kyliána samotného i jeho bývalých tanečníků – choreografů, kteří působili v Nederlands Dans Theater v čase jeho zlaté éry.

Petite Mort součástí večera Kyliánových žáků
Čtyři choreografické kusy komponovaného večera se protínají v několika liniích. Jednou z nich je i fakt, že Kyliánově vrcholné inscenaci budou předcházet tři díla dvou choreografů, kteří měli za léta spolupráce s Jiřím Kyliánem příležitost načerpat z jeho osobnosti sršící ideologii i specifický pohybový materiál. Večer otevře komická choreografie Beethoven uměleckého šéfa Baletu Národního divadla Brno Mária Radačovského. Na hudbu první věty 5. symfonie Ludwiga van Beethovena postavil na jeviště živou partituru ze čtyřiceti tanečníků. Dalším kusem bude též choreografie Mária Radačovského Spolu. Vznikla pro soubor Balet Bratislava a zrcadlí pocit sounáležitosti, snahu jít za tím, co má smysl, následovat něčí ideu a být její součástí. Mikropříběh na hudbu Franze Schuberta (Smrt a dívka) popisuje cestu životem jako cestu hledání a poznání, se vším, co k tomu náleží. Ve třetí části večera si choreograf Lukáš Timulák s nadsázkou zahrává s myšlenkou odlišného mužského a ženského vnímání světa, které je nevyhnutelné, geneticky předurčené. Tento počin už tvoří most k vrcholu kompozice: Jednak byl původně vytvořen pro Nederlands Dans Theater a jednak začíná rýsovat myšlenkovou linku – muž & žena na jevišti Život.

Vrchol večera se skrývá už v jeho názvu – Petite Mort. Ve francouzštině a arabštině nese fráze ekvivalent pro vrchol, orgasmus. Je to také symbol momentu, kdy člověk dosáhl svého snažení a uvědomění si, že dál už cesta nevede.

Jiří Kylián: Petit Mort - Serena Green, Uladzimir Ivanou - foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)
Jiří Kylián: Petit Mort – Serena Green, Uladzimir Ivanou – foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)

Lyrickou choreografii tvoří šest mužů, šest žen a šest šermířských kordů, které svou symbolikou značí mnohem více, než by spoutanost příběhem vůbec mohla – sexualita, energie a klid, agrese a zranitelnost. Sebevědomá síla schovaná za ocelovou zbraň proti nahotě jako zbrani větší než kord i jako zhmotněné bezbrannosti.

Jiří Kylián choreografii vytvořil k dvoustému výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta na části dvou jeho klavírních koncertů. První z nich je hluboce drásavé Adagio z Koncertu A dur (KV 488), druhou líbezné Andante Klavírního koncertu C dur (KV 467). Začíná však tichem, které je protínané šlehem šesti kordů a je mnohem více znepokojující než jakákoliv hudba.

K tomu, aby soubor mohl choreografii vůbec uvést, je nutné získání licence podmíněné financemi, ale hlavně určitou připraveností. A to fyzickou i mentální. Dle slov uměleckého šéfa Mária Radačovského jde o mentální naladění celého obsazení a nerovnováha jednoho jedince by mohla křehkou kompozici úplně rozbít.

Jiří Kylián: Petit Mort - Klaudia Radačovská, Arthur Abram - foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)
Jiří Kylián: Petite Mort – Klaudia Radačovská, Arthur Abram – foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)


Reportáž z baletního sálu: pod pokličkou příprav

Příležitost dostat se do nejvyššího patra budovy ředitelství Národního divadla Brno a vidět zblízka zkoušku baletního souboru většina z nás pravděpodobně nemá denně. Možná jste se někdy zajímali o výrobní proces něčeho – pro výrobce šlo o úplně běžnou denní rutinu, zatímco vy jste byli udiveni, co hotovému výrobku předchází. U umění to může platit dvojnásob. Proto si dovolím krátkou reportáží nastínit vzácnost momentu nahlédnutí na jednu z mnoha zkoušek přesně týden před premiérou, které předcházejí té dokonale vyleštěné kráse na jevišti.

Petite Mort přijela s brněnským souborem nastudovat jedna z Kyliánových asistentek a asistentů, Elke Schepers. Výjimečná tanečnice Nederlands Dans Theater, ve kterém působila celou svoji taneční kariéru, a také jedna z Kyliánových múz. Ona sama byla u vzniku choreografie a nyní pomáhá tanečníkům absorbovat do sebe způsob a techniku Kyliánova pohybového slovníku. O co výjimečnější je to práce pro samotné tanečníky, o to výjimečnější je to pohled pro vás, byť jako pozorovatel už o baletu něco tušíte.

Dvoufázový trénink je asi běžný standard všech souborů. Po dopoledním tréninku a odpolední pauze se v sedmnáct hodin schází tanečníci na sále znovu, znovu zahřívají svaly a znovu se rozcvičují. Na dnešní zkoušku sborových partů nastupuje nejprve druhé obsazení, pak první a poté je na programu druhý duet. V soustředěné atmosféře vyhřátého sálu, ve kterém se uctivě držíte snahy o neviditelnost vetřelce, si nevšimnete pokynu ani Elke Shepers, ani asistující baletní mistryně Jany Přibylové, který by zahájil v tichu začínající první pasáž. Přesně v této sborové scéně šesti mužů s kordy si uvědomíte, jak moc je rytmus hudby zásadní – právě teď, když tu žádná hudba nezní a tanečníci musí s maximální soustředěností vnímat každý pohyb sebe navzájem. S prvními tóny Mozartova klavírního koncertu, kdy se připojí i ženský sbor a vytvoří šest párů, pochopíte o mnoho lépe, co reálně znamená opěvovaná Kyliánova muzikalita. Jde skutečně o detailní synchronizaci figur a hudby.

Jiří Kylián: Petit Mort - Ilaria Ghironi, Peter Lerant - foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)
Jiří Kylián: Petite Mort – Ilaria Ghironi, Peter Lerant – foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)

Po odehrání celé choreografie přichází prostor ke korekturám detailů. Elke Schepers s každým individuálně dotahuje jemné pohybové nuance, kterých byste si pravděpodobně nevšimli, ale cítíte, že bez nich by to nebylo to pravé. Stejně tak s každým párem obrušuje jejich duet. Celá atmosféra je plněná lehkým napětím, skrz které je na tanečnících vidět, že Petite Mort je nová a snad i zásadní zkušenost, že to je věc, kterou skutečně chtějí tančit.

Příležitost vidět a zažít celý ten proces je příležitostí znovu a více si baletu vážit. Znovu vidíte každý ve výsledku hladký pohyb v té nejhrubší dřině, která může skřípat i bolet, a znovu si uvědomíte, že tanečník je přibližně tak silný, jak silný je jeho kotník a jak silná je jeho důvěra v tanečního partnera. Že to není dekorativní krása, ale živé umění podmíněné velkou pílí, a je třeba si připomenout, že balet není samozřejmost.

Jiří Kylián: Petit Mort - Martin Svobodník, Gregor Giselbrecht, Elizavete Shibaieva, Emilia Vuorio - foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)
Jiří Kylián: Petite Mort – Martin Svobodník, Gregor Giselbrecht, Elizavete Shibaieva, Emilia Vuorio – foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)

***

O spolupráci s Jiřím Kyliánem, o Baletu Národního divadla Brno a o procesu získání licence k Petite Mort s uměleckým šéfem Máriem Radačovským:

Mário Radačovský (foto NDB)
Mário Radačovský (foto NDB)

Na kolika choreografiích jste v době angažmá v Nederlands Dans Theater s Jiřím Kyliánem spolupracoval?

Do Nederlands Dans Theater jsem přišel jako první Východoevropan, bylo to v roce 1992 a za těch sedm let to bylo, tuším, dvacet čtyři titulů. Určitě to byly všechny ty zásadní choreografie právě jako Petite Mort, Šest tanců, Sweet dreams, No more play, Po zarostlém chodníčku, Forgotten Land – mnoho krásných, relativně klasičtějších a starších kusů, z těch novějších pak například Bella figura. Bylo to neskutečně nádherné období a jsem velmi rád, že můžu být nyní ten, kdo přináší Kyliána do Brna, je to pro nás zásadní historický moment. A myslím, že je to určitý začátek, už teď hovoříme i o dalších choreografiích, takže už v nadcházející sezoně by se minimálně jedna, snad i dvě choreografie mohly objevit přidané k tomuto komponovanému večeru.

Jaký je proces získání licence ke Kyliánově choreografii? Kde je ten bod poznání, už jsou na to vaši tanečníci připraveni?

Začnu asi druhou částí otázky, protože přesně tím to začíná. Jsem v Národním divadle Brno třetí sezonu a už když jsem nastupoval, ihned jsem přemýšlel o tom, že se Kylián musí objevit na repertoáru. Pokud chcete patřit mezi, řekněme, top padesát souborů světa, musíte mít jeho choreografii. Jenže potřebujete mít na to soubor a v něm lidi, kteří to zvládnou. Začal jsem s obměnou souboru, máme tu tanečníky, na kterých jsem ihned viděl, že budou schopni se s jeho choreografií skvěle popasovat. Já si totiž nepřeji, abychom jeho choreografii jen tančili, ale abychom ji tančili opravdu skvěle. Protože to je možná vůbec to nejhorší, co jsem kdy viděl v jiných souborech, možná snad i lepších, než je brněnský – tancovat jeho věci, ale ne dobře, a v této pozici bych nechtěl být. A už teď s předstihem můžu říct, že budeme tancovat skvěle. Teď jsem neskromný, ale velmi realistický, protože vím, že právě teď na to mí tanečníci mají. Laťku jsme si dali vysoko, ale vím, že Petite Mort nám otevírá dveře pro další krásné věci Jiřího Kyliána. Trvalo to zhruba ty tři roky, dopracovat se k tomuto bodu, ale je to jen začátek. Nemáme vyhráno, ale věřím, že přijdou-li sem tanečníci toho typu, jako je Elke Schepers, která s námi představení nastudovává, tak už je vidět i na souboru, že „ano, toto je dobré“. Sami vidí svoji kvalitu, mají to v očích.

Co se týče získání licence, prvotní žádost o ni je o něco snazší tím, že znám pana Kyliána osobně už přes dvacet let. Na začátku jsme hovořili o dvou choreografiích, on ale sám si přál, abychom nejprve zvládli jednu, po které už s dalšími nebudeme mít problém. Je to ale samozřejmě otázka financí. V tomto byl velmi nápomocný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, který finance garantoval. S Kyliánovou nadací totiž, stejně tak jako s každou institucí držící odkaz světových choreografů, bez finanční garance v podstatě nelze ani komunikovat. Je to i otázka času a mnoha telefonů. Už v Bratislavě jsem toužil získat pro soubor právě Petite Mort. Tam se nám to nepodařilo, podařilo se nám to tady a já myslím, že je to šperk jeho choreografií. Je to dokonalost sama o sobě v rámci určité muzikálnosti, elastičnosti i duetů a zkrátka kdo někdy tančí Petite Mort, už nikdy není tím stejným tanečníkem. To vás prostě změní. Ta zkušenost vás změní natolik, že pokud jste aspoň trošku inteligentní, chápete pak tanec úplně jiným způsobem než do teď. Takže jsem velmi rád, že pan Kylián řekl ano, na druhou stranu je to obrovský závazek. Protože pokud se tu on sám objeví, a ono stále ještě není vyloučené, že by příští týden do Brna přijel, tak je to samozřejmě stresující i pro mě. On už soubor samozřejmě trochu zná, několik našich DVD viděl. Ale ta míra jeho kritiky na náš soubor tančící jeho choreografický šperk by mohla být úměrná tomu, čeho jsme schopni, a já věřím svým tanečníkům natolik, že vím, že bude spokojený, a i jeho znám natolik, že vím, že mě nebude klamat. On mi poví: „Mário, toto bylo skvělé, toto není dobře, na tomto ještě musíte zapracovat.“ Vím, že vždycky bude upřímný, a kdyby skutečně přijel, budeme hrdě čelit příchodu takového velikána.

Proč tedy právě Petite Mort? Čím je choreografie tak výjimečná?

Petite Mort vzniklo pro Salcburský festival k dvoustému výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta. Ale od té doby je to skvost, je to Kyliánova genialita sama o sobě. Je to sedmnáct minut nádherné muzikálnosti, estetiky, vše velmi jemné, křehké… Víte, v dnešní choreografii je mnoho nahoty. Ale vulgární nahoty, téměř na hranici pornografie. A tak, jak zachází často muži-choreografové se ženami, někdy je to hrozné a mě to bolí. Ale u Kyliána, tam je vidět, jak moc on si ženy váží, pracuje s ní jako postavou velmi jemně a tak, že ví úplně přesně, co má udělat, aby vypadala nádherně. A k tomu jeho výjimečná muzikalita – on hudbu zviditelňuje.

Jaký je způsob práce Jiřího Kyliána s tanečníky?

Víte, byl jsem v zaměstnání, nebo spíše poslání tanečníka sedmadvacet let, a aniž bych přeháněl, nezažil jsem člověka, jako je on. Každý, kdo přijde po něm, to má těžší. Protože on je vždy absolutně připravený jako choreograf, absolutně připravený muzikálně, hudbu má naposlouchanou snad rok dopředu. Pečlivě si vybírá z několika verzí. Když projdete průřezem jeho tvorby, málokdy najdete špatnou hudbu, je pro něj důležitá i interpretace. Výjimečný je jeho absolutní respekt k tanečníkům a to je něco, co dnes mnohdy choreografům chybí. Kyliánova velikost je právě v tom, že on s úctou respektuje člověka, který je před ním, on sám tvrdí, že čím je starší, tím víc je na tanečníka odkázaný. Ale ten způsob a úspěch jeho práce tkví v absolutní úctě. Zažil jsem mnohokrát tu situaci, že on jen vstoupil do sálu, a my jsme všichni věděli, kde máme stát. On nemusí říct ani slovo, prostě to je aura té autority, která na vás nikdy nekřičí, neponižuje, která vás nedemotivuje. Pracuje s každým jedním člověkem s klidem a vyrovnaností a nikdy vám nedá pocit, že něco děláte špatně, ale hledá s vámi ten nejlepší možný způsob. On to nemá rád, jako bych ho slyšel: „Mário, nedělej ze mne boha“, ale on je skutečně výjimečný. A kdyby vás ve tři ráno vzbudil, že ho něco napadlo, prostě půjdete na sál. A na to všechno, co už dokázal, je neuvěřitelně pokorný člověk, který sám o sobě snad ještě i pochybuje. Je to práce na jiných vlnových délkách a já bych si velmi přál, aby příští týden přijel. Způsobilo by to sice v souboru obrovskou nervozitu, ale aby pochopili, jak pracuje, to bych svým tanečníkům velmi přál.
***

Jiří Kylián: Petit Mort - Serena Green, Elizaveta Shibaeva - foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)
Jiří Kylián: Petite Mort – Serena Green, Elizaveta Shibaeva – foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)

O vzniku choreografie Petite Mort a o spolupráci s brněnským souborem s Elke Schepers:

Elke Schepers (zdroj YT)
Elke Schepers (zdroj YT)

Jak byste popsala choreografii Petite Mort?

Výraz petite mort znamená v překladu z francouzštiny „malá smrt“ a je to vlastně ekvivalent pro orgasmus. Celý příběh je o vztahu muže a ženy, partnerství, smyslnosti a erotičnosti, maskulinitě a křehkosti. Nemá žádnou dějovou linii, ale jde o tu celkovou atmosféru. Krása choreografie je také v hudbě. Asi neznám žádného choreografa, který by byl tak muzikální.

Byla jste u vzniku choreografie v Nederlands Dans Theater – jak probíhal tvůrčí proces? Co bylo první – myšlenka, hudba, tanečníci, nebo celá choreografie?

První byla určitě hudba. Kromě posledních deseti let, kdy Jiří Kylián tvořil trochu jinou cestou, bral prvotní inspiraci v hudbě. Samozřejmě, že je to i myšlenka, která z ní vychází. Pak, s hudbou a tou myšlenkou, začal tvořit společně s námi tanečníky. Takže nepřišel na zkoušku s kompletně hotovou choreografií v hlavě, ale třeba jen s představou pohybu v prostoru. Bylo to úžasné, velmi příjemné tvořit takto společně, něco choreografii přinést. Protože když se díváte na jedno stejné pas de deux, každý ho tančí jinak, jiným stylem, s jinými emocemi, někdo lehce, někdo intenzivněji, vnášíte do toho osobnost.

Jaká je pro vás spolupráce s brněnským souborem? Jak jde tanečníkům choreografie „pod nohy“?

Je to velmi příjemná spolupráce, je to milý soubor. Nikdy předtím Kyliána netančili a přitom mají mnohé zkušenosti i s moderními kusy. Je to pro ně proces, musíte najít ten správný styl a způsob pohybu. Tak, aby to nebylo strojené, ale aby jim to bylo skutečně vlastní a živé z nich samotných. Je na nich vidět, že se na to těší, a já si práci s nimi velmi užívám.
***

O čem je Petite Mort a jak moc je pro tanečníka významné tančit v choreografii Jiřího Kyliána, jsem si povídala také se dvěma členy souboru – Emiliou Vuorio a demisólistou Martinem Svobodníkem.

Je to vaše první setkání s tímto choreografem? Co to pro tanečníka znamená, mít mezi „odtančenými“ rolemi i choreografii Jiřího Kyliána?

Emilia Vuorio: V jedné choreografii Jiřího Kyliána jsem tančila s Národním baletem ve Finsku, ale nikdy jsem se nedostala přímo k provedení, měli jsme mnoho obsazení.

A rozhodně cítíte hrdost. Je úžasné být součástí jeho choreografie, zvláště pak Petite Mort. Je to jeden z jeho nejslavnějších kusů a pravděpodobně i jedna z nevýznamnějších choreografií dvacátého století vůbec. Takže je opravdu čest se na tom podílet.

Tančíte v jednom z duetů – lze říct, o čem je?

Emilia Vuorio: V celé choreografii je sedm různých duetů, které jsou ideově propojené. Nelze asi jednoduše říct, o čem přesně jednotlivé duety jsou, ale vyjadřují hlavní myšlenku celé choreografie – různé vrstvy vztahu muže a ženy. Ať je to sexualita, fyzičnost, mysl.

Jiří Kylián: Petit Mort - Emilia Vuorio, Gregor Giselbrecht - foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)
Jiří Kylián: Petite Mort – Emilia Vuorio, Gregor Giselbrecht – foto ze zkoušky (foto Luděk Mrkos)

Tančil jste v několika divadlech v Německu. Už jste se někdy s choreografií Jiřího Kyliána osobně setkal?

Martin Svobodník: Ne, doposud vůbec. Ale Jiří Kylián je ikona soudobého tance, takže jistě je to významné a určitě to pro tanečníka nebude minus.

V čem je Petite Mort výjimečné pro vás? Je to pohybový slovník, hudba, ideologie…? Jak moc jeho technika „bolí“?

Martin Svobodník: Výjimečné je to asi v celé estetice pohybu. Je to všechno organické a naprosto logické, velmi dobře se to tančí. Absorbovat ten pohyb je vlastně hrozně příjemné, prostě nejde to takzvaně přes tři rohy. Záleží ale také samozřejmě na tom, kdo vás to učí. Je skvělé, že přijela právě Elke Schepers, spolupráce s ní je výborná, každému pohybu dokonale rozumí.

Jiří Kylián: Petit Mort - Elizaveta Shibaeva, Martin Svobodník - foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)
Jiří Kylián: Petite Mort – Elizaveta Shibaeva, Martin Svobodník – foto ze zkoušky (foto Pavel Hejný)

Děkuji za rozhovory a Baletu Národního divadla Brno přeji, aby pro ně Petite Mort nebylo úplným vrcholem, ze kterého by už nevedla cesta dál, ale aby to byl naopak vrchol všeho dosavadního snažení, otvírající možnosti dosáhnout zcela nových horizontů.

Petite Mort
Choreografie: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Jiří Kylián
Choreografické nastudování: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Elke Marieke Schepers
Hudba: Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Herbie Flowers, Barry Morgan, Masakazu Ito, Wolfgang Amadeus Mozart
Režie: Mário Radačovský, Lukáš Timulák
Scéna: Peter Biľak, Jiří Kylián
Kostýmy: Patricia Barker, Linda Tublerová, Joke Visser
Světelný design: Tom Visser
Balet Národního divadla Brno
Premiéra 21. ledna 2016 Janáčkovo divadlo Brno

Beethoven
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Ludwig van Beethoven
Kostýmy: Patricia Barker

Housle – Barbora Bielková, Natasa Dudar, Ilaria Ghironi, Sayumi Nishii, Aki Nishio, Monika Pimková
Flétny-píšťaly, dechy – Serena Green, Petra Říhová, Elizaveta Shibaeva, Hana Švábenská, Laetitia Vanderijst, Martina Vlachová
Horny – Anita Glosová, Carolina Isach Cogollos, Veronika Kurjanová, Tereza Mrkosová
Tympány – Manuele Bolzonello, Dan Datcu, Petr Hos, Luděk Mrkos, Václav Šutorka
Basy – Arthur Abram, Pavel Kolář, Peter Lerant, Florent Operto, Martin Segeťa
***

Spolu
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Franz Schubert
Kostýmy: Linda Tublerová
Světelný design: Mário Radačovský

1. duet – Emilia Vuorio, Arthur Abram / Ilaria Ghironi, Alessandro Giovine / Carolina Isach Cogollos, Luděk Mrkos
2. duet – Natasa Dudar, Dan Datcu / Isabella Poli, Martin Segeťa / Kateřina Matonohová, Thoriso Magongwa
3. duet – Aki Nishio, Peter Lerant / Barbora Bielková, Florent Operto / Monika Pimková, Vincent Tapia
4. duet – Ivona Jeličová, Martin Svobodník / Markéta Habalová, Petr Hos / Anita Glosová, Václav Šutorka
5. duet – Klaudia Radačovská, Jan Fousek / Sayumi Nishii, Gregor Giselbrecht / Veronika Kurjanová, Pavel Kolář
6. duet – Nelka Lazović, Ivan Popov / Petra Říhová, Michal Pimek / Elizaveta Shibaeva, Uladzimir Ivanou
7. duet – Hana Švábenská, Pavel Kolář / Serena Green, Luděk Mrkos / Martina Vlachová, Manuele Bolzonello
***

Masculine / Feminine
Choreografie: Lukáš Timulák
Hudba: Herbie Flowers & Barry Morgan, Masakazu Ito
Scéna: Peter Biľak
Kostýmy: Lukáš Timulák, Peter Biľak, Joke Visser
Světelný design: Tom Visser

Aram – Ivona Jeličová / Isabella Poli / Klaudia Radačovská
Astrid – Barbora Bielková / Ilaria Ghironi
Sarah – Anita Glosová / Martina Vlachová / Emilia Vuorio
Chiaki – Natasa Dudar / Sayumi Nishii / Aki Nishio
Spenser – Dan Datcu / Gregor Giselbrecht / Martin Segeťa
Cesar – Alessandro Giovine / Uladzimir Ivanou
Marne – Arthur Abram / Martin Svobodník
Or – Florent Operto / Vincent Tapia
***

Petite Mort
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Nastudování: Elke Schepers

Duet č. 1 – Serena Green, Florent Operto / Isabella Poli, Uladzimir Ivanou
Duet č. 2 – Ilaria Ghironi, Peter Lerant / Natasa Dudar, Alessandro Giovine
Duet č. 3 – Emilia Vuorio, Gregor Giselbrecht / Martina Vlachová, Dan Datcu
Duet č. 4 – Klaudia Radačovská, Arthur Abram / Sayumi Nishii, Pavel Kolář
Duet č. 5 – Ivona Jeličová, Ivan Popov / Nelka Lazović, Michal Pimek
Duet č. 6 – Elizaveta Shibaeva, Martin Svobodník / Hana Švábenská, Jan Fousek

www.ndbrno.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat