Setkání experimentu s tradicí

Brno Contemporary Orchestra uvedl v Domě umění města Brna první koncert Cyklu B

Hra „asociace“ jako dramaturgické východisko – v šesté sezoně souboru Brno Contemporary Orchestra s názvem BCO hraje asociace je přidružován hudební obsah písmenu B. Pro první koncert Cyklu B, který se uskutečnil 23. září 2016, padla volba na zadání Brno? – brněnská kompoziční škola, autoři žijící i zesnulí. Postupně zazněly: Hlasová vernisáž (1969) autorů takzvané Brněnské kompoziční školy, Nekonečná melodie (1973) Aloise Piňose a Missa brunensis (2016) Maria Buzziho.

Snaha sloučit „zdánlivě nespojitelné“ (slova dramaturga Viktora Pantůčka) z hudební minulosti i současnosti Brna v rámci jednoho koncertu i skladeb samotných je jistě odvážný dramaturgický i kompoziční počin. Myšlenku konfrontáže, převzatou od výtvarníka Jiřího Koláře a aplikovanou na koncept večera, koncert důsledně naplňoval, scházel mu ale výraznější jednotící prvek, který by předloženou koláž pomohl lépe identifikovat. Každá ze skladeb nabídla zcela odlišné zvukové prostředí, v první a závěrečné z nich záměrně polystylové. Fúze experimentu s tradicí fungovala především uvnitř skladeb, méně už navenek. Přesto se orchestru i sólistům pod vedením Pavla Šnajdra podařilo vytvořit poutavé napětí a tah, které udržely pozornost zaplněného sálu po celou dobu koncertu.

Úvodní Hlasová vernisáž, týmová kompozice pro soprán, baryton, basklarinet, trubku, bicí nástroje, housle, klavír a aktéry, se do Domu umění vrátila po sedmačtyřiceti letech a jako intro zapůsobila skvěle. Rozpustilá bezprostřední skladba, na níž spolupracovali Josef Berg, Miloslav Ištvan, Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička a Miloš Štědroň, je interpretační výzvou pro zpěváky i instrumentalisty. Skupinová partitura, tvořená řetězcem miniatur, je montáží různých kompozičních přístupů a metod, „pokusem o utřídění, kompletizaci a praktické zhodnocení zpěvních stylů posledních tisíciletí“ (oficiální text). Využívá rozšířených technik nástrojů a především neuvěřitelných možností lidského hlasu, který zde téměř výhradně rezignuje na tradiční pojetí. Sopranistka Irena Troupová a barytonista Tomáš Krejčí si tak museli poradit s rytmizovanými samohláskami a souhláskami, imitacemi nástrojů, skřeky i kvílením, a přitom zachovat profesionální vážnost. Podařilo se jim to brilantně, vzájemná interakce a koketní herecký um obou aktérů byly strhující. Provedení připomínalo spíše než koncertní kus dekadentní večírek a dovoluji si tvrdit, že možná právě to by si autoři kompozice přáli.

Výbornou práci, zejména v barvě, odváděl i orchestr, který vytvářel další samostatnou vrstvu této půvabně bizarní podívané. Za zmínku stojí také spolehlivá komunikace ansámblu i zpěváků s dirigentem, jehož gesta byla umírněná, přesná a zcela v duchu potřeb skladby.

Následující Piňosova Nekonečná melodie pro magnetofonový pás znamenala další rovinu zvukového experimentu a určité zklidnění. Skladba kombinující mikrointervalovou elektronickou melodii s aleatorně koncipovanými neobvyklými zvuky kytary zazněla z nahrávky Elektroakustického studia Československého rozhlasu Plzeň (Ludmila Piňosová – kytara, Václav Ježek a Čestmír Kadlec – technici). Charakter večera se tímto posunul spíše k hudebnímu happeningu, proměňující se zvukové plochy v prostoru fungovaly jako nenápadné intermezzo. Otázkou je, zda by v případě prvního koncertu cyklu, který má nějakým způsobem definovat těleso jako takové, nebylo vhodnější zvolit skladbu s podobným účinkem, avšak živými interprety. Orchestr tak dostal v plné síle příležitost až v závěrečné skladbě.

Tou byla světová premiéra skladby Missa brunensis současného skladatele Maria Buzziho. Mše, zahrnující mimo standardní ordinarium také části Salve Regina a Te Deum, vznikla na objednávku Brno Contemporary Orchestra v létě 2016. K Nekonečné melodii bezděčně vytvořila ostrý a ne příliš vyvážený kontrast. Samotná skladba se analogicky prohřešuje tímtéž, čím celý koncert – roztříštěností. Ačkoliv jsou jednotlivé její části nápaditě a velmi zdařile zinstrumentovány, celkově na avizovanou polystylovost spíše doplácí. Svěží a zvukově bohatý úvod v neofolkloristickém duchu bohužel postupně přecházel v dynamickou jednolitost, celkový průběh oslabilo množství více či méně nápadných vrcholů. V orchestrálním zvuku výrazně vynikal cimbál, jehož drsné perkusivní i lyrické pojetí dodalo skladbě nevšední barevnost. Sbor OctOpus Vocalis (umělecký vedoucí Martin Franze) se ukázal být kompaktní jednotkou, byť v sólech nesmělou. Je nutné vyzdvihnout, že i přes značnou náročnost partů orchestr držel stále pohromadě, ctil dirigenta a byl jistý v souhře. Výše uvedené nedostatky tedy nemohou zastínit nesporně působivou atmosféru díla i večera jako takového.

Hodnocení autorky recenze: 75%

BCO hraje asociace
Cyklus B – 1. koncert – Brno?
Irena Troupová (soprán)
Tomáš Krejčí (baryton)
Brno Contemporary Orchestra
Umělecký vedoucí: Pavel Šnajdr
OctOpus Vocalis
Umělecký vedoucí: Martin Franze
23. září 2016 Dům umění města Brna

program:
Alois Piňos: Nekonečná melodie
Josef Berg, Miloslav Ištvan, Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička a Miloš Štědroň: Hlasová vernisáž
Mario Buzzi: Missa brunensis (světová premiéra)

www.bcorchestra.cz