Operní gala k poctě ruské sopranistky Galiny Višněvské

Pod názvem Love Opera – Gala se skrýval zajímavý koncertní projekt k uctění devadesátého výročí narození přední ruské sopranistky Galiny Pavlovny Višněvské (1926–2012). Ač podobné akce někdy oplývají sentimentalitou, zbytečnými proslovy a hosty, kteří k tématu mají velmi daleko, v tomto případě je třeba ocenit vysokou uměleckou úroveň celého koncertu a nesmírně decentní organizaci celé akce. Především nám výběr reprezentativních pěveckých osobností zajímavě představil gruzínskou a ruskou vokální školu s jejími hlasovými specifiky i v různých hlasových oborech.

Vzácní operní pěvci z Gruzie

Koncert zorganizoval v rámci Italia Arte Fest italský dirigent Walter Attanasi, který je s Českou republikou spojen nejen četnými pracovními aktivitami, ale i pobytem. Tomu se podařilo pozvat několik předních pěvců, jež spojuje Gruzie jako rodná země nebo jsou spjati s aktivitami Galiny Višněvské a Mstislava Rostropoviče. Koncert v Obecním domě bohužel nebyl zcela obsazen – ke škodě milovníků hudby, kteří tak na jediném koncertu mohli slyšet osobnosti světové opery.

Koncert započal mírně ztuhlou Polonézou z Čajkovského Evžena Oněgina, kterou dirigent řídil poněkud ztěžklou rukou, a tak se trochu vytrácel taneční charakter celé skladby. Mimoto došlo ke zvukové disproporci mezi příliš hlučnými žesťovými nástroji a zbytkem orchestru. Ale výkon a souhra orchestru se rychle lepšily a v některých číslech (Cilea a především Verdi) Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína dosáhla výborného zvuku, barevnosti i diferencovaného výrazu a zdařile doprovázela výkony sólistů.

Gruzínský tenorista Badri Maisuradze na úvod vokálního programu přednesl árii Heřmana z Pikové dámy (Prosti nebesnoe sozdanye) robustním tenorem se silnými výškami a výraznou dramatičností i vokální okázalostí, jakou známe z ruských jevišť. Greminovu árii z třetího aktu Evžena Oněgina známe v podání spíše mohutnějších basů, než jakým disponuje mladý Gruzínec George Andguladze, číslem ale prošel bez potíží a námahy, ač jeho pohyblivý hlas není ve všech polohách stejně znělý. Pak následoval jeden z vrcholů koncertu, gruzínská sopranistka Iano Tamar přednesla árii titulní hrdinky z Cileovy veristické opery Adriana Lecouvreur (Ecco, respiro appena … Io son l’umile ancella) s nezapomenutelným výrazovým rejstříkem a obdivuhodnou schopností předat emoci posluchači. Vtělení do operního charakteru slavné herečky, která přichází z jeviště, snímá ze sebe postavu, již právě hrála, a vyznává se ze své lásky k divadlu, mělo v sobě sugestivní auratické kouzlo.

Sopranistku vystřídala mezzosopranistka s altovými rejstříky Julia Gertseva (jako jediná z pěvců narozená nikoliv v Gruzii, ale v Leningradě) s Dalilinou árií Mon coeur s’ouvre à ta voix, jejíž vyznění poněkud poškozovala menší svěžest hlasu i silný akcent. Po tomto jediném francouzském příspěvku následoval již blok pouze italské opery. V jedné ze svých nejlepších rolí a také největších úspěchů se předvedla Iano Tamar v árii životní rezignace Tu che le vanità z partu Alžběty z Verdiho Dona Carlose. Pro návštěvníky koncertu je pozoruhodné, jak intenzivně a soustředěně se sopranistka během delšího orchestrálního úvodu k árii převtěluje v nešťastnou hrdinku. Pěvkyně árii vybavila neuvěřitelným množstvím výrazových faset, každá fráze je vybudována s obsahem, ne jen krásně odzpívána. Pochopení každé textové a hudební nuance je vzorové. Alžběta z této Verdiho opery v režii Petera Konwitschného ve vídeňské Staatsoper potvrdila zpěvačku jako hvězdu operního nebe, která dnes bohužel vystupuje převážně na menších scénách. Z Dona Carlose navázal ještě George Andguladze árií Filipa Ella giammai m’amo, která přes vokální zvládnutí vyznívá lépe v podání profondních basů starších pěvců. Více než jednogenerační odstup mladého zpěváka k charakteru nepřispívá k úplné věrohodnosti podání. Julia Gertseva pak byla přesvědčivější v charakteristice vášnivé faraónské dcery Amneridy ve scéně z Verdiho Aidy (L’aborrita rivale a me sfuggia), v níž vystoupila s Badrim Maisuradzem, a zde nechala také vyniknout zvučným hloubkám i použití prsního tónu (který je snad „povinností“ každé ruské altistky). Tenorista mohl opět ukázat svítivé a výrazné, byť trochu silové, vysoké tóny.

S příchodem hlavní hvězdy večera, sopranistky Makvaly Kasrashvili, jsme měli možnost vychutnat, jak je možné vypracovat part do nejmenšího detailu.

V jedné z nejznámějších árií světa – v Tosčině vyznání Vissi d’arte, které myšlenkově sloužilo jako pandán k Cileově árii v podání Iano Tamar – slavná pěvkyně předvedla nuancované pojetí, kdy každá fráze je vypilována do nejmenšího výrazu v souladu slova s hudebním tokem. Přesně odměřená práce s důrazy a dynamikou i celkový dramatický výraz zaslouženě vyvolaly nadšený aplaus publika. Hlas čtyřiasedmdesátileté pěvkyně samozřejmě nelze srovnávat s nahrávkami před třiceti lety, ale velká hudební kultura, hudebnost, frázování i práce s výrazem zůstaly. Před posledním číslem programu (koncert byl zajímavě naplánován zhruba jako pětaosmdesátiminutová přehlídka bez přestávky, takže pozornost posluchačů se neustále stupňovala v ještě rozumné délce večera) zaznělo trochu obligátně intermezzo z Mascagniho opery Cavalleria rusticana. To předjímalo poslední číslo večera – vášnivý duet Santuzzy a Turridu, ve kterém vystoupila opět Makvala Kasrashvili a Badri Maisuradze. Vrcholné číslo veristické hudební estetiky jim poskytlo výborný prostor pro ryze vokální dramatismus s velkooperním výrazem. Tradiční, ale perfektní pojetí. Program skončil bez přídavků a umělci získali velký ohlas u pražského publika, z něhož bylo slyšet nejen ruštinu, gruzínštinu či italštinu, ale také mnoho jiných jazyků koncertních návštěvníků, zvědavých na výkony známých operních zpěváků včerejška i dneška.

Citlivý program uspořádaný jakožto hold Galině Višněvské se obešel bez průběžného komentáře, uvítacích proslovů, poděkování sponzorům a rádoby vtipných komentářů mezi čísly, které se tak rychle ujímají při nejrůznějších koncertních příležitostech, jako jsou úvodní koncerty sezony nebo výročí operních domů či zpěváků. Však vkus by měl také patřit ke hlavním ctnostem opery…

 

Hodnocení autora recenze: 75%

Italia Arte Fest 2016
Love Opera – Gala
Dirigent: Walter Attanasi
Iano Tamar (soprán)
Makvala Kasrashvili (soprán)
Julia Gertseva (mezzosoprán)
Badri Maisuradze (tenor)
George Andguladze (bas)
Filharmonie Bohuslava Martinů
21. října 2016 Obecní dům Praha

program:
Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin
– Polonaise

Petr Iljič Čajkovskij: Piková dáma
– Prosti nebesnoe sozdanye
(Badri Maisuradze)

Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin
– Lyubvi vsje vozrastï pokornï
(George Andguladze)

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur
– Ecco, respiro appena … Io son l’umile ancella
(Iano Tamar)

Camille Saint-Saëns: Samson et Dalila
– Mon coeur s’ouvre à ta voix
(Julia Gertseva)

Giuseppe Verdi: Don Carlos
– Tu che le vanità
(Iano Tamar)
– Ella giammai m’amo
(George Andguladze)

Giuseppe Verdi: Aida
– L’aborrita rivale a me sfuggia
(Julia Gertseva, Badri Maisuradze)

Giacomo Puccini: Tosca
– Vissi d’arte
(Makvala Kasrashvili)

Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana
– Intermezzo

Pietro Mascagni: Cavalleria rusticana
– Ah! lo vedi
(Makvala Kasrashvili, Badri Maisuradze)