Kateřina Javůrková, Belfiato Quintet a Komorní filharmonie Pardubice

Již před drahným časem se programové sestavy abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice oprostily od úzkého zaměření na hudbu vídeňského klasicismu. Přestože složení orchestru odpovídá právě tomuto období a pardubičtí posluchači se vždy nejvíce těší na provedení skladeb Haydnových, Mozartových či Beethovenových, které pochopitelně zůstávají základními kameny repertoáru tělesa, cílevědomá a soustavná dramaturgická snaha přiblížit abonentům i hudbu jiných slohů, autorů a žánrů nabyla v posledních přibližně pěti letech na intenzitě – a je velmi sympatická. Koncerty se staly atraktivními pro všechny generace předplatitelů, jejichž kmen je v krajském městě tradičně velmi silný. Některé abonentní večery jsou nabízeny ve trojím provedení, od pondělí do středy, což představuje přes tisíc posluchačů!

Nejinak tomu bylo i v případě druhého abonentního koncertu nové sezony Komorní filharmonie Pardubice. Prolnula se při něm hudba dvacátého století s Mozartem, známá koncertantní skladba Richarda Strausse zazněla vedle méně uváděného dílka György Ligetiho, v žádném ohledu se v programu mezi výtvory autorů světového renomé neztratila ani soudobá kompozice Jaroslava Pelikána. Samozřejmě, někomu se může taková nabídka v jednom večeru možná zdát chaotická, i zastánce tohoto názoru však musí ocenit, že orchestr se s proměnami, jimž je podroben, vyrovnává se ctí. Komorní filharmonie nemá sebemenší problém s interpretací jakékoli muziky. A co je nejdůležitější: místní posluchači to oceňují. Dávno pryč jsou doby „povinného“ či chladného potlesku, který přicházel po uvedení skladby nepocházející z „trvalkového“ repertoáru…

Ale konkrétně. Večer tentokrát zahájil Concert românesc (Rumunský koncert) György Ligetiho. Mimo Prahu se s hudbou tohoto velikána minulého století pohříchu setkáváme poměrně zřídka. Pardubičtí již před dvěma lety skvostně nastudovali jeho Šest miniatur a nyní se k jeho odkazu vrátili skladbou z roku 1951. Dramaturgie zvolila dobře – jde o jedno z autorových nejpřístupnějších děl, odhalujících tvůrcovy kořeny a zázemí. Působivé je zde využití folklorních prvků, stejně jako střídání pasáží naplněných lyrikou s rytmickými a melodickými víry, dávající prostor všem nástrojovým skupinám, objevuje se v něm řada sólových výstupů, mnohdy specificky pojatých (echo lesního rohu). S tím vším si členové orchestru pod vedením mladého dirigenta Marka Prášila patřičně pohráli a svými pečlivými výkony jak v individuálních sólech, tak v hutném souzvuku zdůraznili strhující charakter Ligetiho rané kompozice.

Velkou empatii prokázala v další části programu hornistka Kateřina Javůrková. Koncert pro lesní roh a orchestr č. 2 Es dur Richarda Strausse vyžaduje od sólisty nejen dokonalé zvládnutí nástroje, ale také schopnost porozumět autorovým oblíbeným figurám, rozvíjejícím romantické pojetí k výšinám modernismu, stejně jako kontrapunktu a prvkům blížícím se parafrázi. Pojetí Javůrkové je famózní, přitom zůstává pevně na zemi a vyznívá naprosto přirozeně. Marek Prášil i tentokrát vedl orchestr jakoby nenápadně, lze si však představit, že nastudování doprovodných pasáží vyžadovalo velké úsilí. Zvuk tělesa ale naplnil podmínku působivosti a efektnosti, na nichž si autor tolik zakládal.

Za milé překvapení večera lze bezesporu označit provedení Concerta grosso pro dechové a smyčcové nástroje Jaroslava Pelikána, při němž spojili síly hráči Komorní filharmonie Pardubice se členy uskupení zvaného Belfiato Quintet (hobojista Jan Souček, flétnista Oto Reiprich, klarinetista Jiří Javůrek, fagotista Ondřej Šindelář a hornistka Kateřina Javůrková). Autor, narozený v roce 1970, působící v současné době coby první flétnista Orchestru Národního divadla v Praze, se ve své skladbě zaměřil na proměny a možnosti kontrapunktických stylů (od volného kontrapunktu až k volné dvojité fuze). Přitom vytvořil dílko nesmírně sdělné, využívající či připomínající oblíbené nebo obvyklé formy, mimo jiné sonátovou a litanickou. Jako celek je těch o něco více než patnáct minut radost vnímat a poslouchat. Hráči kvinteta mají potřebné zkušenosti, stále si však zachovávají přirozenost mládí a jistou dravost. Potlesk publika proto právem věru nebyl toliko zdvořilostní, ostatně patřičné ovace si ještě před přestávkou vysloužila sama Kateřina Javůrková.

A co napsat o pardubickém provedení Symfonie C dur K 338 Wolfganga Amadea Mozarta? Tady se ocitli členové orchestru na své skutečně domácí půdě, v tomto případě by mohli hrát snad i poslepu (ačkoli kupodivu právě tato skladba není na koncertních pódiích interpretována často). Pokud by snad někdo z posluchačů zapochyboval o přínosech dramaturgických výletů a objevování nepoznaného či méně známého, dokonale předneseným Mozartem, oddirigovaným tentokráte o poznání energičtějším Markem Prášilem, se mohl vrátit k zavedené jistotě.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Koncert abonentního cyklu B
Kateřina Javůrková (lesní roh)
Dirigent: Marek Prášil
Komorní filharmonie Pardubice
Belfiato Quintet
17. října 2017 Sukova síň Domu hudby Pardubice

program:
György Ligeti: Concert românesc (Rumunský koncert)
Richard Strauss: Koncert pro lesní roh a orchestr č. 2 Es dur
Jaroslav Pelikán: Concerto grosso pro dechové a smyčcové nástroje
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 34 C dur K 338

www.kfpar.cz