Grand finále ukončilo festival Smetanova Litomyšl

Národní festival Smetanova Litomyšl skončil a vstoupil do síně slávy hudební historie. 61. ročník byl zahájen 13. června a skončil 7. července 2019. Během těchto pětadvaceti dní se odehrálo jednačtyřicet pořadů. Jen operních představení bylo deset a publikum mělo možnost slyšet řadu skvělých pěveckých výkonů, mezi nimiž oslnila ruská operní diva Olga Peretyatko. Rezidenčním umělcem byl vynikající Adam Plachetka, který vyprodal okamžitě všechna svá vystoupení, velký zájem vzbudilo i vystoupení Magdaleny Kožené spolu s barokním Collegiem 1704 Václava Lukse. Koncertní řada představila mnoho vynikajících souborů a sólistů, počínaje Českou filharmonií nebo Symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského z Moskvy a v neposlední řadě třeba Filharmonii Brno nebo Český filharmonický sbor Brno.

Pokračování ve výčtu, to by byla jen řada nezáživných informací. Tvůrcem a dramaturgem programu byl především dramaturg Vojtěch Stříteský, jemuž se podařilo grandiózní dílo. Spojit vynikající pořady na zastřešeném druhém nádvoří zámku s akcemi v zámeckých zahradách pro obyvatele Litomyšle a také akce pro děti. Přenášení toho, co se dělo na nádvoří, takže to mohli lidé sledovat ze zahrad s pohodlím na dekách, to byl skvělý nápad. Město Litomyšl a jeho obyvatelé se tak stali bezprostřední součástí festivalu. Stejně tak lákala zase výtvarně laděné obyvatele akce Smetanova výtvarná Litomyšl.

Závěrečné finále v neděli 7. července se těšilo velkému zájmu. Bylo vyprodáno, v hledišti se tísnilo 1150 posluchačů a zahrady byly plné, odhadem asi 800 návštěvníků, kteří měli možnost sledovat koncert na obrazovkách, přestože počasí nebylo právě vlídné. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK za řízení legendárního a stále vitálního dirigenta Ondreje Lenárda si pozval ke spolupráci Sbor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně, vedený sbormistrem Pavlem Koňárkem, a průvodním slovem večer provázel dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský. A bylo to potřeba, neboť programová brožura byla dosti tajemná. Byly v ní pouze jména autorů, nikoli názvy skladeb. Prozrazen byl jen název pořadu – Musica Festiva – tedy hudba slavnostní. Nebo také ceremoniální. K hudbě byly rovněž promítány související obrazy a doprovodné ilustrace.

Na úvod nemohlo zaznít snad nic jiného, než Smetanova Česká píseň. Ne celá, jen předehra a první část, důstojná a plně znějící. Svatební pochod Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se vzal za ruce se Svatebním pochodem z Lohengrina Richarda Wagnera. Další skladby se posouvaly stejně, jako slavnostní světové události v čase. Slavnostní předehra Dmitrije Šostakoviče, která se stala znělkou olympiády v roce 1980 a zní při předávání Nobelových cen, navodila radostnou atmosféru, v níž pokračoval sokolský pochod V nový život Josefa Suka; i když ho přihlásil do soutěže pod jménem Josef Emanuel Skrýšovský na text Jaroslava Křičky. Snad někdo ještě poznal, že úvodní fanfáry byly použity při vysílání BBC pro Českou republiku. A na závěr první části finále z Ptáka Ohniváka Igora Stravinského.

Po přestávce se už se současnými slavnostními pochody nešetřilo. Nejprve barokní skladatel Valentin Haussmann a jeho Slavnostní intráda, která vítala spolu s prezidentem Václavem Havlem v dubnu 1994 prezidenty sedmi středoevropských zemí na zámku v Litomyšli. Ronald Binge je zase autorem Alžbětinské serenády, kterou složil v roce 1951 a hrála se při korunovaci královny Alžběty II. Legenda filmové hudby, držitel pěti Oscarů a dalších prestižních cen John Williams, zase složil impozantní slavnostní hudbu Svolejte hrdiny. Dramaturg Vojtěch Stříteský má rád překvapení a hádanky a sáhl k nim i nyní. Jenže se netrefil. Na otázku, kdo pozná další skladbu z několika frází, se přihlásila jen jedna paní. A tak musel prozradit sám, že se jednalo o dílo Roberta Záruby „Přepište dějiny“ jako reakci na vítězství našich hokejistů v roce 1998 v Naganu. Milá byla vzpomínka na skladatele filmové hudby, spolupracovníka Jiřího Menzela, Jiřího Šusta, z jehož hudby k pěti filmům byla vytvořena svita s názvem Ostře sledované postřižiny, doprovázená příslušnými ukázkami. A tak před očima posluchačů ožívaly filmy jako Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek či Vesničko má středisková.

Závěrem zazněla druhá část z Římské trilogie Ottorina Respighiho, Římské pinie, vlastně jen její čtvrtá část s názvem Stromořadí na Via Appia. Pochodem Římských legií s jejich odvahou a leskem žesťů se uzavřel poslední koncert festivalu. Vlastně ještě ne, ještě přídavek, Korunovační anthem Georga Friedricha Händela v původní verzi se sborem, které se hrálo ke zřízení Ligy mistrů. A tím byl vzdán hold všem mistrům, kteří se účastnili akce, jež je perlou mezi festivaly. A tak se již lze jen těšit na 62. Národní festival Smetanova Litomyšl!