Nultý bod (3): Aspekty minulosti na Nultém bodě

Jsou tvůrčí náměty, které se pravidelně vrací a případně i kumulují v určitých časových bodech. Ačkoliv mezinárodní taneční a divadelní festival Nultý bod neměl konkrétní tematické zaměření, přesto bylo možno vypozorovat jeden výraznější aspekt tvůrčího zaměření letošního ročníku a tím bylo téma blízké (až vlastně hodně osobní) historie.

V tomto směru (a vlastně nejen v něm) nasadilo laťku vysoko představení Things Easily Forgotten katalánského umělce Xaviera Bobése. Pod jeho taktovkou se v nezvyklém divadelním formátu určeném pouze pro pět diváků vytváří dokonalá iluzionistická fikce, která je zároveň dějinami Španělska v kostce zažitými všemi smysly během jedné hodinky, drnkající na podvědomou strunu vyvolaných vzpomínek v nově vytvořeném zážitku. Představení má skvělý rytmus, atmosféru blízkosti, a i přes zdánlivý chaos skvěle funguje jako perfektní skládačka. V intimní atmosféře kolem kulatého stolu se diváci stávají součástí pro ně dosud cizího příběhu, který ožívá interaktivně i jejich rukou, jejich přítomností, stejně jako dobovými časopisy, rodinnými fotografiemi, hudbou hrající z vinylových desek a drobnými cetkami, které má každý někde doma v nějaké krabičce jako památku na někoho blízkého, uloženou na dně málo otevíraného šuplíku.

Podobným způsobem se pokusila pracovat se svým tvůrčím týmem i Miřenka Čechová, která pod záštitou Tantehorse připravila zážitkový experiment názvem OSUDETY: In the Middle of Nowhere oscilující mezi instalací a únikovou hrou. V bohulibém záměru se snažila zpracovat část své osobní rodinné historie v kontextu poválečného znovuosidlování Sudet. V tvorbě se rezignovalo na prostředky živé performance, byl využit především autentický audiovizuálních materiál (nahrávky rozhovorů s pamětníky, původní filmové záznamy z rodinného archivu), který byl prezentován ve sklepních prostorách Kampusu v Hybernské upravených tak, aby zdánlivě navozovaly atmosféru související doby a dění. Celá tato snaha o simulaci konkrétních aspektů příběhu však stála a padala s technickými problémy instalace a ani po jejich odstranění se zrovna nedalo mluvit o dokonalosti.

Bylo zřejmě záměrem nevyprávět příběh popisně, nicméně zvolené informace, časování jednotlivých scén a navozené situace působily kuse a často i bez souvislosti, takže kontext si divák musel spíše domýšlet, než aby si prohlídku užíval a nechal na sebe zážitek působit i v rovině emocionální. Přesto se dá mluvit o počinu, který by při větší tvůrčí pozornosti a hlubším podchycení (například využitím i živé performace) mohl mít potenciál, protože interaktivní části instalace (zamčená truhla, slivovice v lahvi, vůně kávy aj.) byly zajímavé a zábavné. A případné (i třeba jednorázové) umístění do autentického prostoru v osudném regionu jako „site specific“ by jistě nebylo od věci, protože uprostřed ničeho jen těžko něco vznikne.

Přiznaný work in progress představila v jiné části sklepa Kampusu Hybernská Cécile da Costa. V Roselyne zpracovává vzpomínky a pocity blízké ženy a možná i dalších žen, které ke konci svého života už nedokážou vzpomínat. Roselyne se snaží, ale víc, než co bylo, ji zajímá její současnost, která je však prázdnou krajinou, jež už nemůže být zaplněna. Cécile da Costa přistupuje k tématu velmi citlivě, nechává diváka najít si k Roselyne vlastní cestu a vytvořit si k ní vlastní vztah. Pracuje mluveným slovem a zpěvem, oboje rytmizuje a stejně tak má rytmus důležitou roli i v minimalistických pohybových sekvencích jejího tanečního vyjádření. Určitá repetitivnost je asi záměrem, občas ale působí trochu zdlouhavě. Roselyne je jako květina, i když promlouvá, její skutečnou tvář nevidíme. Ale stejně jako vidíme květinu vadnout, vidíme i Roselyne postupně odcházet.

Things Easily Forgotten
Vytvořil a hraje: Xavier Bobés
Kostýmy: Antonio Rodríguez

OSUDETY: In The Middle of Nowhere
Koncept, režie: Miřenka Čechová
Tvůrčí tým: Miřenka Čechová, Martin Tvrdý, Matouš Hekela, Karel Šimek
Hudba: Matouš Hekela, Martin Tvrdý
Light design: Karel Šimek
Produkce: Jakub Urban

Roselyne, work in progress vol. II
Nový inscenační projekt Produkční platformy ProFitArt
Námět, koncept a choreografie: Cécile Da Costa
Účinkují: Cécile Da Costa
Dramaturgie: Dominika Špalková
Scénografie a kostýmy: Petra Vlachyňská
Light design: Jiří Šmirk