Když je hudba radostí a zábavou aneb Klavírní kurzy Mikulov

Na počátku všeho bylo přání sedmiletého syna, jestli by nemohl jet na nějaký hudební tábor s klavírem. Díky jeho zvídavosti jsme objevili Klavírní kurzy Mikulov a přihlásili se na jejich letošní jubilejní 20. ročník. Od 16. do 23. srpna 2019 proběhl nečekaně intenzivní týden, který svým způsobem změnil naše životy. Pokusím se přiblížit alespoň rámcově, co všechno jsme v Mikulově na klavírních kurzech zažili.

Harmonogram kurzů je vytvořen tak, aby pokryl širokou škálu hudebních aktivit a činností. Klíčové jsou čtyři klavírní lekce, které byly pedagogem rozprostřeny do celého týdne. Každý účastník využil také možnosti cvičných hodin, kde se nejen připravoval na výuku, ale také mohl okamžitě uplatnit nově nabyté rady a zkušenosti. V letošním roce vedli jednotlivé lekce klavíristé Helena Suchárová-Weiser, Monika Czajkowská, Ivo Kahánek, Karel Košárek a Peter Toperczer ml.

Velmi přínosné bylo navštívit hodiny všech pedagogů a sledovat, jak se věnují nejrůznějším nuancím, jež se týkaly klavírního úhozu, modelování tónu, spojování hudebních úseků, vnímání klavírní barvy v širším kontextu rozličných nástrojů, prstokladům apod. Bylo fascinující vidět, jak zkušenosti pedagogů pomáhají rozvíjet fantazii mladých pianistů a otevírají jim častokrát netušené možnosti a cesty k přemýšlení o hudbě.

Klavírní kurzy byly spojeny s celou řadou doprovodných aktivit, jejichž absolvování nebylo vůbec jednoduché. Každý den probíhala pohybová relaxace, sborový zpěv a improvizace, které vedli zkušení lektoři cílevědomým způsobem. Z každého „předmětu“ se také uskutečnil veřejný výstup na slavnostním koncertě účastníků, kde se naplno ukázalo, co všechno se dá v jednom týdnu zvládnout. Ať už se jedná o exotické břišní tance či náročnou taneční sestavu ředitelky kurzů Lucie Halíček Czajkowské, pestrý improvizační program či vystoupení sboru ve dvou náročných skladbách. Sbor, do něhož se zapojili vedle dětí také někteří rodiče, zazpíval nejen na koncertě, ale následující den i na mikulovském náměstí jako flash mob, kde vzbudil obrovský ohlas kolemjdoucích.

Součástí byl rovněž bohatý doprovodný program. Fascinujícím zážitkem byla přednáška profesorky Aleny Vlasákové, která povídala o svých bohatých klavírních a pedagogických zkušenostem se svou pověstnou kultivovanou noblesou a vypravěčskou dovedností. Klavírní recitál Pavla Zemena představil mladého pianistu, jenž má nakročeno stát se součástí první klavírní ligy. Jeho interpretace Beethovena, Skrjabina či Brahmse poukázala na suverénní pochopení formální struktury skloubené s bohatým hudebním výrazem.

Podobný zážitek přinesl posluchačům jubilejní koncert k 20. výročí kurzů, na němž se představili Marie Šumníková, Anna-Marie Mojzešová a Tomáš Klement. Mladí pianisté ve všech třech případech nenechali nikoho na pochybách, že klavír je pro ně alfou a omegou života. Nelze zapomenout na éterického Chopina půvabné Marie Šumníkové, pregnantního a barevně hýřivého Debussyho Anny-Marie Mojzešové i virtuózně koncipovaného Albénize Tomáše Klementa.

Patrně největším přínosem vedle pestrosti hudebních aktivit byla atmosféra pospolitosti, sounáležitosti a přátelství, jež od počátku do konce provázela klavírní kurzy jako neviditelná, avšak postřehnutelná aura. Všichni účastníci táhli za jeden provaz, starší motivovali a pomáhali těm nejmladším, během vystoupení žáků absentovala rivalita, ale nechyběla podpora a motivace dosáhnout těch nejlepších výsledků. To je myslím nejpodstatnějším objevem naší mikulovské mise, která je dokladem toho, že zdejší klavírní kurzy nevedou k technické ekvilibristice, nýbrž k pochopení hudby a všeho, co s ní souvisí jako absolutního fenoménu a zázraku, jenž má jedinečný dar zasáhnout a ovlivnit pozitivním způsobem naše životy. Kolik nových přátelství v Mikulově vzniklo! Kolik zážitků, inspirací a dojmů si účastníci kurzů odvezli domů a budou z nich čerpat, to se nedá jednoduše pojmenovat.

Když jsem se optal dvou starších účastníků kurzů, co je vede k tomu, vracet se do Mikulova každoročně, dostal jsem zajímavé odpovědi: „Nechodím na žádnou konzervatoř ani na hudební školu. Pro mě je to týden, kdy mohu zažít atmosféru, která je naprosto odlišná od gymnázia a je to pro mne takový svátek a opravdu si to užívám,“ prozradil k mému překvapení mladý muž. A jeho kolega potvrdil: „Je úžasné sem přijít a popovídat si a vědět, že je člověk mezi svýma. Je to zážitek hlavně kvůli těm lidem.“

Skvělé bylo vidět, že se klasická hudba prolíná s aktuálními hudebními žánry, na jednom koncertě vedle sebe bezvadně fungoval hudební romantismus, improvizace na africké bubny, rap i hip hop. Mimořádně zdařilé „vidění“ a pojetí dějin hudby představilo klavírní duo Vrámoll, za nímž stojí Tomáš Vrána a Andrzej Molin. Jejich hudební performance Dějiny hudby v kostce se nesla v odlehčeném, zábavném duchu a stylu, který se obratně vyhnul jakékoli popisnosti a ukázal, že i historické informace lze podávat tvořivým způsobem. Však je také obecenstvo nechtělo pustit z pódia, tak kolosální aplaus si oba sympaťáci vykoledovali. Takové Dějiny hudby bych doporučil každé škole. Na klavírních kurzech bylo možno vidět a zakoupit také celou řadu notových materiálů a knih o hudbě.

Závěrečný koncert účastníků v pátek vyvolal velké emoce v rodičích, mladých klavíristech, pedagozích i v organizačním týmu, který se celý týden staral o pohodlí všech a zaslouží si skutečně velké poděkování za to, s jakou vstřícností, ochotou a laskavostí se všemi jednal. A jak na kurzy reagoval můj sedmiletý syn? Cestou domů si plánoval, ke kterému učiteli půjde v následujících čtyřech letech a opravdu se mu nechtělo domů. Čas je však neúprosný a potěšilo ho ujištění, že za rok určitě pojedeme znovu.