Objevný koncert k poctě Antonína Dvořáka v Plzni

Unikátní koncert věnovaný dílu Antonína Dvořáka a jeho vztahu k Plzni se konal v rámci festivalu Dvořákova Praha první zářijovou neděli v Sále Antonína Dvořáka v Domě hudby v západočeské metropoli. Pražský festival již osm let pořádá výlety do míst s Dvořákovým působením spojených, které přiblíží odborným výkladem. Devátý výjezd za historií a hudbou tentokrát směřoval do Plzně, kde bylo putování po Dvořákových stopách završeno podvečerním koncertem z děl, jež se vážou k Plzni a ke skladatelovým pobytům ve městě.

Plzeň hrála významnou roli v provádění Dvořákových děl za jeho života, několikrát je zde skladatel sám přímo řídil. Plzeňský Hlahol měl vynikající úroveň, k dispozici tu byl i výborný symfonický orchestr a město samo zastávalo významné postavení, bylo třetím největším městem v českých zemích po Praze a Brně. Dvořákovým dílům se v Plzni dařilo. Byla zde prováděna díla menších, ale i velkých rozměrů; s velikým úspěchem a po otevření nového městského divadla v roce 1902 (dnes Velké divadlo) se město s neobyčejnou intenzitou věnovalo uvádění Dvořákových celovečerních děl. Poslední dva roky svého života jezdil Dvořák především právě do Plzně. Tyto a mnohé další aspekty přibližoval posluchačům unikátní celodenní program, jehož autorem a také průvodcem byl šarmantní anglický muzikolog David R. Beveridge. Se sympatickou bezprostředností uváděl svojí výbornou češtinou i koncert v Domě hudby.

Jako sólisté na koncertě vystoupili sopranista Tereza Hořejšová, tenorista Richard Samek, barytonista Roman Hoza, zpíval rovněž pod vedením sbormistryně Lenky Navrátilové, na klavír doprovázel Ahmed Hedar.

Koncert zaujal především dramaturgicky objevným a výtečně sestaveným programem z Dvořákových děl, která se k Plzni vztahují. První část programu byla věnována oběma verzím opery Král a uhlíř, k nimž napsal libreto plzeňský básník a dramatik Bernard Guldener. Dvořák zhudebnil toto libreto dvakrát, a to zcela odlišným přístupem, takže vznikly dvě charakterově zcela jiné opery. První z nich bude uvedena v novodobé premiéře v rámci letošního festivalu 22. září 2019 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Posluchači v plzeňském Domě hudby měli jedinečnou možnost slyšet vybrané árie a výstupy z obou oper – tentýž text v odlišném pojetí a zpracování.

Koncert originálně připomněl i bouřlivou oslavu Dvořákových šedesátin v Plzni, na níž zpívala díla svého otce Magda Dvořáková, podle dobových ohlasů pěvkyně mimořádných kvalit. Nyní zazněly některé z těchto písní v podání Terezy Hořejšové – zřídka slýchaná, půvabná píseň „Panenka a tráva“ ze Čtyř písní na slova srbské lidové poezie, „Oblak a mrákota“ z Biblických písní a „Když mne stará matka“ z Cigánských melodií.

Podstatná část koncertu patřila Pražskému komornímu sboru pod vedením Lenky Navrátilové. Sbor provedl části ze Stabat Mater (plzeňský Hlahol dílo nastudoval roku 1884 a provedl za osobního řízení Dvořákova) a následně se sólisty části z kantáty Svatební košile, která měla v Plzni dokonce svou světovou premiéru rovněž za osobního řízení Dvořákova v roce 1885. Sbor provedl dále samostatně Dvořákovu Hymnu českého rolnictva, kterou Hlahol provedl v Plzni zřejmě jako světovou premiéru v roce 1886.

A opět jako připomínku legendární oslavy a vřelého přijetí, jehož se v Plzni Dvořákovi dostalo, následovalo vystoupení mužské části sboru. Pánové na výborné úrovni provedli a capella skladby Dvořákova přítele Josefa Bohuslava Foerstera, dirigenta jubilejního koncertu Norberta Kubáta a významného plzeňského hudebníka Hynka Pally, které zpíval plzeňský Hlahol na oslavě následující po koncertě k Dvořákovu jubileu.

Závěr nedělního festivalového koncertu patřil optimistickému finále z opery Čert a Káča, která byla v Plzni uvedena hned po premiérách v Praze a v Brně na konci roku 1903.

Pěvci, které s jistotou doprovázel Ahmed Hedar, podali výborné, vyrovnané výkony. Tereza Hořejšová, Richard Samek a Roman Hoza disponují ušlechtilými hlasy, své party přednesli v krásných kantilénách. Provedení sborových čísel bylo působivé a přesvědčivé jak intonační jistotou, tak i dynamickou plastičností. Ještě většího účinku by bylo ovšem dosaženo, kdyby všichni pěvci (sbor nevyjímaje) dbali podstatně více na výslovnost a srozumitelnost zpívaného textu, která byla poměrně často velmi nedostačující.

Festival Dvořákova Praha dbá na naplnění názvu a charakteru festivalových hudebních produkcí, pečlivě promyšlená dramaturgie není nahodilá a vychází ze skladatelova života a díla. Koncert Po stopách Antonína Dvořáka objevil pro posluchače mnoho zajímavostí, faktů a souvislostí. Perfektně vše doplňoval i mimořádně kvalitní program s obsáhlým textem, dobovými fotografiemi a texty všech provedených skladeb, jehož autorem byl opět David R. Beveridge.

Zvláště pro Plzeň byl tento počin festivalu bez nadsázky objevný a mohl by být velmi inspirativní pro celou zdejší kulturní scénu. Uvedené sborové skladby v Plzni totiž už dlouho nezazněly a těžko říci, kdy naposledy byly v západočeské metropoli provedeny sbory mužské. A vysoce inspirativní jsou bezpochyby i dramaturgie a vlastní způsob, s nímž tvůrci tohoto pořadu i celého festivalu přistupují k Dvořákovu uměleckému odkazu.