Několik otázek pro Marii Kinsky o uměleckých rezidencích

V polovině ledna se na zámku Žďár představily se svými projekty ve fázi work in progress dvě umělkyně, které mají možnost využít rezidenční program Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, Roberta Legros Štěpánová a Silvie Kudelová. Často o rezidencích píšeme oznámení i pozvánky na průběžné výstupy. Co však rezidence vlastně obnáší a v čem má tvůrcům pomáhat? Každá organizace má jiný systém i kritéria, my jsme prozkoumali právě celoroční programy SE.S.Ty. Odpovídá ředitelka Centra choreografického rozvoje a festivalu KoresponDance, Marie Kinsky.

V jaké fázi projekty bývají, když umělci nastupují na rezidenci? Podle jakých kritérií je vybíráte?
Naším cílem v Rezidenčním programu SE.S.TA ve Žďáře je hlavně umožnit umělcům, aby si dali čas na výzkum a nejen pracovali na novém představení. Chceme jít proti současnému trendu, který tlačí umělce tvořit rychle, protože musí vedle své choreografické práce ještě také vydělávat peníze, protože podpora vzniku nových představení je malá. Taková situace neumožňuje umělcům hledat, přemýšlet a proměnit intuici do originální tvorby, a přitom právě to je základní proces v kvalitní umělecké práci.

Na zámku Žďár umělci najdou klidnou atmosféru, díky které se mohou koncentrovat pouze na uměleckou práci, a současně je to inspirativní prostředí, ze kterého lze čerpat pro kreativní tvorbu, a to díky architektuře, historii, přírodě, která zámek obklopuje, i kontextu města, které nabízí různé ekonomické a sociální prostředí, jak zemědělství a lesnictví, tak industriální. Zároveň je zámek místem mnoha kulturních akcí a celoročně je k dispozici Muzeum nové generace, takže umělci mají opravdu spoustu příležitostí se pro svou práci obohatit.

Pokud jde o výběr umělců, snažíme se vybírat ty, kteří mají skutečnou touhu opravdu dělat výzkum a v menší míře dáváme prostor těm, kteří potřebují jen pracovat na novém představení. Zároveň vybíráme projekty, které může kontext zámku Žďár inspirovat, pro které to konkrétní místo prostě dává smysl. Fáze projektů v době, kdy na nich u nás umělci pracují, je dost různá, od již zmiňovaného výzkumu, který ani nemusí směřovat k tvorbě konkrétního představení, takže výběr probíhá spíš na základě posuzování umělecké vyspělosti žadatelů než stavu jejich konkrétního projektu. Někdy vybereme projekt, který je teprve v plenkách, jindy blízko před plánovanou premiérou.

Jak velký je zájem, kolik uchazečů se přibližně hlásí?
SE.S.TA nabízí několik formátů rezidencí a počty uchazečů jsou různé podle jejich povahy. Například mezioborová rezidence – Interdisciplinární inkubátor – mívá tak od 30 do 70 zájemců, bohužel převážně ze zahraničí.

Pro letošní rok jsme speciálně pro české umělce nabízeli podporu rezidencí z Fondu KoresponDance, tam komise hodnotila 12 projektů. Další rezidence poskytujeme v rámci evropských projektů, například v Roundabout Europe jsme vybírali ze 70 projektů.

A rezidence u nás poptávají i partneři z Rakouska, Izraele… nebo třeba MeetFactory. A každé léto pak v Praze pořádáme Rezidenci pro choreografy s koučinkem, kam se hlásí tak od 12 do 40 skupin z Česka i ze zahraničí.

Proč je první veřejné předvedení naplánované hned po první části rezidence, v lednu (nebo je to každý rok jinak)?
Na závěr rezidencí se nejedná o představení, ale o tzv. work in progress. Veřejnost může pomoct umělcům lépe pochopit co dělají, mají šanci experimentovat atd. Je to spíš formát krátké ukázky, po které následuje neformální diskuse. Publiku to zase přináší možnost nahlédnout do práce umělců a líp pochopit, jak vlastně probíhá, co to znamená choreografický proces a mohou z toho čerpat i pro sebe. A proč leden? Jednoduše protože v lednu jsme nabízeli první možné termíny pro rezidence – v lednu totiž není moc možností na rezidenci a pro umělce to může být praktický termín. A kapacitu jsme naplnili, takže se náš předpoklad osvědčil. A další „klastry“ už připravujeme.

Co všechno pro umělce znamená ono „zázemí“, které při pobytu mají? Jde o jiný typ rezidence, než je rezidence s koučinkem? Mají nějaké vedení či konzultace, nebo jsou ponecháni úplné volnosti?
Umělcům ve Žďáru poskytujeme standardní podmínky, mají ubytování a prostor pro práci. Specifičnost zámku je v tom, že to není „taneční studio“, ale různé inspirativní prostory, do kterých můžeme pro umělce instalovat profesionální zázemí, kromě světla. Co je ale nadstandard, to je neomezený vstup do Muzea nové generace a expozice Národní galerie, kterou tam aktuálně máme, setkání s lidmi, kteří na místě pracují, okolní příroda a tak. Je to opravdu celá řada inspirativních zdrojů.

Navíc jsme letos začali rezidence organizovat v tzv. klastrech. Můžeme si to dovolit díky tomu, že máme dostatečnou kapacitu, takže můžeme mít až 3 skupiny, které na zámku pracují paralelně, organizujeme pro ně setkání, která mohou být jak platformou pro sdílení zkušeností, tak třeba pro vybudování nových spoluprací.

Dle povahy projektu se také snažíme oslovovat různé cílové skupiny, které zveme na work in progress, aby i to do sebe zapadalo. Následná diskuse, kterou vždy moderujeme, je pak zdrojem zpětné vazby, která je v procesu tvorby velmi cenná.

A pro ty, kdo mají zájem, a pokud máme finanční možnosti, poskytujeme také různé druhy koučinku. To je právě také jeden z důvodů, proč máme ty evropské projekty a další mezinárodní partnerství, ta nám to umožňují. A v neposlední řadě je vlastně součástí rezidenčního programu i náš blog, kde mohou umělci sdílet svůj výzkum a otázky a být v kontaktu s dalšími umělci, kteří řeší stejné věci. Cílem je vytvořit skutečný network.

Jak je to s návštěvností work in progress projektů, chodí se místní diváci na produkci dívat?
Je to hodně různé, hraje roli spousta věcí, termín, počasí, aktuální možnosti vyžití v okolí, existující vztahy mezi umělci a žďárskými obyvateli, míváme od pěti do třeba i pětačtyřiceti návštěvníků. Stabilní diváckou základnu postupně budujeme.

Jaká je nyní taneční komunita ve Žďáru? Že je početně silná vidíme na festivalu KoresponDance, ale jaké praktické a divácké vyžití má v průběhu roku?
Je to výzva nejen pro nás, ale i pro místí ZUŠ, kde působí úžasné taneční pedagožky. Návštěvnosti hodně pomáhá zapojení dětí nebo občanů z města, potažmo regionu, to je hned znát. Například projekty Škola tančí mají svoje publikum. Také začínáme zakomponovávat tanec nebo profese, které mají k tanci blízko, do kulturních aktivit, které organizujeme kolem Muzea nové generace a které táhnou hodně lidí. Ale všechno to jde postupně, víme, že to je jedna z našich velkých výzev. A mimo KoresponDance moc neuvádíme hotová představení.

Můžete přiblížit také ideu „interdisciplinárního inkubátoru“, který je naplánovaný na březen?
Cílem je zase dát umělcům prostor čistě pro výzkum, ale v tomto formátu více řízeně a při vzájemné spolupráci zástupců z různých oborů, jak uměleckých, tak neuměleckých. Každý rok pro Inkubátor volíme téma, o kterém jsme přesvědčeni, že je pro choreografy zajímavé, a podle toho pak vybíráme další obory, respektive jejich zástupce, které pozveme. Tím vytváříme platformu, kde je možné konfrontovat a obohacovat know-how jednotlivých účastníků a potažmo i daných oborů. Například když jsme se zabývali tématem cirkulace, pozvali jsme vědce, architekta, hudebníka i průvodce z Muzea nové generace.

Inkubátoru dáváme vnitřní strukturu, aby byli účastníci stále v procesu, ale zároveň neočekáváme, nevyžadujeme žádný konkrétní výstup. Jde čistě o výzkum, ne o finální „produkt“. Výstupem je tak moment, kdy účastníci i za účastni veřejnosti formulují, co se po dobu rezidence dělalo. Díky tomu si to lépe zapamatují a lépe se připraví na to to opravdu využít. Koncept Interdisciplinárního inkubátoru je prostě zaměřen čistě na umělecký rozvoj, ne na rozvoj projektu. A letos navíc spolupracujeme s Pražským Quadriennale, tak to bude hodně zaměřené na scénografii.

Možná trochu předčasně, ale alespoň výhled – na co se máme těšit v letošním ročníku festivalu KoresponDance?
Program festivalu zveřejníme až po výsledcích grantů a také, až budeme mít více méně jistotu ohledně sponzorů. Ale můžeme už teď říct, že je, na co se těšit. Uvidíte netradiční nový cirkus, umělce, kteří na naše pozvání zavítají poprvé do Česka, jako každý rok uvedeme světovou premiéru, intimní současný tanec, street dance, doufáme, že také hodně uměleckého využití technologií a když dovolí počasí, tak i tanec na vodě, horizontální balet na fasádě zámku atd. Opět jsme vybírali umělce z celého světa a samozřejmě i z Česka. Máme hodně nápadů, rozmanitý program je připravený a moc se na to těšíme, ale… Držte nám palce, ať to vyjde finančně. Každopádně zveme už na 25. června do pražské Invalidovny díky spolupráci se Studie ALTA, a pak samozřejmě do Žďáru, tentokrát 17.–19. července.